Poslední žena

Poslední žena
Původní název	La Dernière Femme
Země původu	Francie; Itálie
Jazyk	francouzština
Délka	112 min
Žánry	romantický film; filmové drama
Scénář	Marco Ferreri; Rafael Azcona
Režie	Marco Ferreri
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Gérard Depardieu; Ornella Muti; Michel Piccoli; Renato Salvatori; Zouzou; … více na Wikidatech
Produkce	Edmondo Amati
Hudba	Philippe Sarde
Kamera	Luciano Tovoli
Kostýmy	Gitt Magrini
Střih	Enzo Meniconi
Výroba a distribuce
Premiéra	21. dubna 1976 (Francie); 29. dubna 1976 (Finsko); 29. dubna 1976 (Švédsko); … více na Wikidatech
	Poslední žena na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední žena (francouzsky La Dernière Femme, italsky L'ultima donna) je francouzsko-italský dramatický film z roku 1976, který režíroval Marc Ferreri. Snímek měl světovou premiéru 21. dubna 1976.^[1]

Děj[editovat | editovat zdroj]

Gérard je motocyklový nadšenec a pracuje jako inženýr v továrně v Créteil. Protože ho opustila jeho žena Gabrielle, musí svého malého syna Pierrota vychovávat sám. Když vyzvedává syna z jeslí, seznámí se s vychovatelkou Valérií. Ta se chystala odjet do Tuniska se svým milencem Michelem, ale souhlasí s tím, že bude chvíli bydlet v Gérardově bytě na předměstí. Valérie brzy zažije mateřské city k Pierrotovi, pak soucítí s Gabrielle, která je přišla navštívit, a s Reném, přítelem Gérarda. Velmi rychle se ale Valérie, která si uvědomí, že je pro Gérarda pouze ženou-objektem, jehož žárlivost roste, vzbouří a odmítá společné soužití. Gérard toto zpochybňování nepřijímá, konflikt je nevyhnutelný.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Ornella Muti	Valérie
Gérard Depardieu	Gérard
Michel Piccoli	Michel
Renato Salvatori	René
Giuliana Calandra	Benoîte
Zouzou	Gabrielle
Benjamin Labonnelie	Pierrot