Ornella Muti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ornella Muti
Ornella Muti (2000)
Ornella Muti (2000)
Rodné jméno Francesca Romana Rivelli
Narození 9. března 1955 (64 let)
Řím
Bydliště Řím
Ocenění Targa d'Oro (1976)
Řád zásluh o Italskou republiku
Manžel(ka) Alessio Orano (1975–1981)
Děti Naike Rivelli
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ornella Muti (* 9. března 1955, Řím), rodným jménem Francesca Romana Rivelli, je italská herečka a bývalá modelka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Její otec,neapolský novinář, zemřel, když jí bylo 10 let. Matka Ilse Renate Krause pocházela z Estonska, kde se narodila ruským emigrantům z Petrohradu, byla sochařkou[zdroj?]. Kromě Francesci Romany měli ještě dceru Claudii (1951). V mládí pracovala Ornella Muti jako modelka. Jako čtrnáctiletá debutovala ve filmu Damiana Damianiho Nejkrásnější manželka (La moglie più bella, 1970).

Byla dvakrát vdaná, nejdříve za Alessia Orana v letech 1975–1981 (hráli spolu ve filmu Nejkrásnější manželka) a později za Federika Facchinettiho (1988–1996). Od roku 1998 žije s plastickým chirurgem Stefanem Piccolim. Její nejstarší dcera Naike Rivelli je také modelkou a herečkou.

V sedmdesátých letech spolupracuje se slavnými italskými režiséry – s Mariem Monicellim (Romanzo popolare, 1974; I nuovi mostri / Nová strašidla, 1977), s Dinem Risim (Primo amore / První láska, 1978) a se Sergiem Corbuccim (Zločin à la Neapol, 1978). Vytváří postavy svůdných a svéhlavých mladých dívek, které sice vypadají nevinně, ale pod jejich prostou tvářičkou se skrývá cílevědomá a rozhodná povaha. Její sláva brzy přesáhne hranice Itálie, přesto natáčí zejména filmy místní provenience. Její pokus prorazit v Hollywoodu skončil neúspěchem.

Z anglo-americké produkce patří mezi její úspěšné snímky hlavně Oscar (1991), Byl jednou jeden zločin (1992), Flash Gordon (1980) a Codice privato (1988) – za roli v tomto filmu byla nominována na cenu Evropské filmové akademie. Z poslední doby lze uvést film Do Říma s láskou (To Rome With Love, USA) s režisérem Woody Allenem.

Ve filmu ztvárnila i některé literární postavy. Ve filmu Swannova láska (1984) podle předlohy Marcela Prousta se objevila pod vedením režiséra Volkera Schlöndorffa coby Odette de Crécy, setkáme se s ní rovněž ve filmu Kronika ohlášené smrti (1987) podle románu Gabriela Garcii Márqueze.

Několikrát natáčí i se svou dcerou Naike. Většinou obě hrají tutéž postavu, ale v různé době, například v televizní adaptaci románu Alexandra Dumase Hrabě Monte Christo (1998).

V roce 1998 poprvé navštívila Českou republiku. Nejprve v rámci reklamní kampaně parfému Viva di Tosca a poté jako oficiální host Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Přestavila zde černou komedii Někde ve městě, v němž vytvořila postavu nevěrné manželky. V roce 2000 se účastnila se MFF dětského filmu ve Zlíně.

V roce 1994 ji čtenáři časopisu Class zvolili nejkrásnější ženou světa. V roce 2008 uvedla na trh novou řadu vlastních klenotů a otevřela obchody v Paříži, Milánu, Římě, Rize, Moskvě a Alma Atě. Ňadra má pojištěna na částku 350 000 dolarů.[1]

V únoru 2015 dostala u soudu v italském Pordenone trest osm měsíců vězení a pokutu v přepočtu 16 a půl tisíce korun, jelikož se v roce 2011 podle soudce dopustila podvodu, když zrušila účast na představení kvůli večeři s Vladimirem Putinem, který byl v té době ruským premiérem.[2]

Výběr z filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1970 – Nejkrásnější manželka (La moglie più bella), režie: Damiano Damiani
  • 1971 – Un posto ideale per uccidere, režie: Umberto Lenzi
  • 1971 – Il Sole nella pelle, režie: Giorgio Stegani
  • 1973 – Le monache di Sant'Arcangelo (Jeptišky od sv. Archanděla), režie: Domenico Paolella
  • 1974 – Appassionata, režie: Gianluigi Calderone
  • 1974 – Romanzo popolare, režie: Mario Monicelli
  • 1975 – Leonor (FR), režie: Juan Luis Buñuel
  • 1975 – La stanza del vescovo, režie: Dino Risi
  • 1976 – Poslední žena (La dernière femme / L' Ultima donna), režie: Marco Ferreri
  • 1977 – Mort d'un pourri, režie: Georges Lautner
  • 1977 – Nová strašidla (I nuovi mostri), režie: Mario Monicelli
  • 1978 – Primo amore, režie: Dino Risi
  • 1979 – Život je krásný (La vita è bella, IT-SU), režie: Grigori Tschuchrai
  • 1980 – Flash Gordon (UK-NL-USA), režie: Mike Hodges
  • 1980 – Láska a peníze (Love and Money, USA), režie: James Toback
  • 1982 – Dívka z Terstu (La ragazza di Trieste), režie: Pasquale Festa Campanile
  • 1984 – Swannova láska (Un amour de Swann), režie: Volker Schlöndorff
  • 1987 – Kronika ohlášené smrti (Cronaca di una morte annunciata), režie: Francesco Rosi
  • 1988 – Codice privato, režie: Francesco Macelli
  • 1991 – Oscar (USA), režie: John Landis
  • 1992 – Byl jednou jeden zločin (Once Upon a Crime, USA), režie: Eugene Levy
  • 1992 – Non chiamarni Omar, režie: Sergie Staino
  • 1992 – Zejména v neděli (La domenica specialmente), povídkový film
  • 1998 – Hrabě Monte Christo (Le Comte de Monte Christo, FR), televizní minisérie
  • 2001 – Poslední agent (Last Run, USA), režie: Anthony Hickox
  • 2001 – Hotel (UK), režie: Mike Figgis
  • 2004 – Trilogy (On the Run, An Amazing Couple, After the Life), režie: Lucas Belvaux
  • 2004 – The Heart Is Deceitful Above All Things, režie: Asia Argento
  • 2012 – Do Říma s láskou (To Rome With Love, USA), režie: Woody Allen

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]