Přeskočit na obsah

Poschingerové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Poschingerové
Rodový erb Poschingerů
ZeměSvatá říše římská
Bavorské království
Německo
Titulyrytíři, svobodní páni, baroni
ZakladatelRapoto de Paskengen
Rok založení1140
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Adalbert svobodný pán von Poschinger-Bray 1995
Zámek von Poschingerů ve Frauenau (Oberfrauenau)
Rodinná hrobka von Poschingerů ve Frauenau

Poschingerové jsou starobylý bavorský šlechtický rod svobodných pánů, který je poprvé zmíněný v listinách roku 1140. Rodová linie ve Frauenau byla povýšena do rytířského a později baronského stavu Bavorského království, kde zastávala dědičné místo říšských radních stavovského sněmu.[1][2][3] Linie tohoto rodu je stále aktivní, vlastní a spravuje svůj majetek, včetně panství Frauenau a pozemků v Bavorském lese.[4]

První doložená větev rodu Poschingerů působila jako ministerialita pasovských biskupů. Prvním známým členem rodu je jistý Rapoto de Paskengen zmíněný v listinách z roku 1140 v souvislosti s augustiniánským klášterem v Aldersbachu.[5] Další linie rodu žily v oblastech kolem Mitterfelsu, Mettenu, Deggendorfu a později také v Pförringu u Ingolstadtu, na panství Sicklasberg u Konzellu a někteří Poschingerové působili jako radní ve Straubingu.

Rodokmen rodu nepřerušovaně pokračuje od jeho založení k Joachimu Poschingerovi z Pförringu (1523-1599), který je považován za člena poschingerské větve, která byla založena kolem roku 1262. Joachim Poschinger koupil v roce 1568 od rodu Degenbergů sklářské panství Zwieselau v zemském okrese Řezno, čímž začala sklářská tradice rodu Poschingerů, která přetrvala dodnes. Joachim obdržel 19. října 1547 v Řezně erbovní listinu od Petra Apiana, dvorního palatina císaře Karla V. a jeho syn Paulus získal roku 1592 sklářské panství Oberfrauenau v Bavorském lese, které se stalo rodovým sídlem této větve.[6][7]

Díky držení Oberanzenbergu získal Wilhelm Poschinger 18. prosince 1643 od knížecího kurfiřta Maxmiliána I. šlechtický titul landsasse v Horní Falci.[8] Od této doby rod Poschingerů získal vliv i v Horní Falci.[6][9]

V roce 1873 byl Georg Benedikt II., rytíř z Poschingeru a pán z Frauenau, jmenován dědičným císařským radou bavorské koruny. Podle pořadí nástupnictví přešlo po smrti Georga Benedikta svěřenství na jeho bratra Eduarda Ferdinanda, který ho v roce 1901 předal svému synovi Eduardu Georgu Benediktovi, který byl 1. listopadu 1901 jmenován říšskou radou.[10] V Mnichově 24. července 1901 byl imatrikulací Eduard Ferdinand Ritter von Poschinger povýšen knížetem regentem Luitpoldem Bavorským do dědičného baronského stavu s právem užívat titul Freiherr Poschinger von Frauenau.[11][12]

Na příkaz regionálního prezidenta z 21. května 1953 byla přejmenována rodová linie Freiherr von Poschinger von Frauenau na Freiherr von Poschinger-Bray, důvodem byl sňatek Adalberta Freiherr Poschinger s Annou Marií, dědičkou hrabat z Bray-Steinburg.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků House of Poschinger na anglické Wikipedii a Poschinger (Adelsgeschlecht) na německé Wikipedii.

  1. Genealogisches Handbuch des in Bayern immatrikulierten Adels. Stegaurach: Wissenschaftlicher Kommissionsverlag Stegaurach, 2014. 602 s. Dostupné online. S. 296 a 474. (německy) 
  2. POSCHINGER, Karl Reichsritter von. Geschichte der Poschinger und ihrer Güter. [s.l.]: Selbstverlag 258 s. Dostupné online. (německy) 
  3. KNESCHKE, Ernst Heinrich. Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon [online]. 1867 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy) 
  4. Von Poschinger - Gut Oberfrauenau. www.poschinger.de [online]. [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy) 
  5. Monumenta Boica. [s.l.]: Bayerische Akademie der Wissenschaften Dostupné online. S. 302. (německy) 
  6. a b Knight of Poschinger, Karl (1934). Zusammenstellung der Poschinger vor 1520 [seznam Poschingerů před 1520] (německy). Rosenheim.
  7. POSCHINGER, Karl Reichsritter von. Geschichte der Poschinger und ihrer Güter. [s.l.]: Selbstverlag 10, 31, 130 s. Dostupné online. (německy) 
  8. Neue deutsche Biographie - WorldCat.org. [s.l.]: Bayerische Akademie der Wissenschaften Historische Kommission, 2001. 649 s. Dostupné online. ISBN 978-3-428-00181-1. OCLC 486179 (německy) 
  9. Knight of Poschinger, Karl (1908). Geschichte der Poschinger und ihrer Güter [History of the Poschingers and their estates] (in German). Pullach near Aibling. pp. 47 ff.
  10. Poschinger auf Frauenau, Eduard Benedikt Ritter von, Freiherr von. www.bavariathek.bayern [online]. Geschichte Bayerischen Parlaments [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy) 
  11. Genealogisches Handbuch des Adels - Freiherrliche Häuser B [Genealogical Handbook of the Nobility - Baronial Houses B] (in German). Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1971. pp. 278 ff.
  12. Genealogisches Handbuch des Adels - Adelslexikon [Genealogical Handbook of the Nobility - Nobility Encyclopaedia] (in German). Vol. X. Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1999. pp. 501 ff.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]