Přeskočit na obsah

Pod rozkvetlými sakurami

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pod rozkvetlými sakurami
Pod rozkvitnutými sakurami
Základní informace
Žánropera
SkladatelVladimír Godár
LibretistaJozef Slovák a Vladimír Godár
Počet dějství1
Originální jazykslovenština
Literární předlohaAngo Sakaguči: Sakura no nori no mankai no šita
Datum vzniku2000–2008
Premiéra23. května 2008, Banská Bystrica, Státní opera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pod rozkvetlými sakurami (ve slovenském originále Pod rozkvitnutými sakurami) je opera – autor ji označuje jako „hudebně-dramatická báseň“[1] o jednom dějství slovenského skladatele Vladimíra Godára na libreto, které Godár napsal spolu s Jozefem Slovákem podle slavné povídky japonského spisovatele Anga Sakagučiho: Pod rozkvetlými sakurami v lese sakur z roku 1946. Poprvé byla uvedena 23. května 2008 ve Státní opeře Banská Bystrica.

Vznik a charakteristika opery

[editovat | editovat zdroj]

Státní opera v Banské Bystrici od 90. let 20. století udržovala úzké kulturní styky s Japonskem, zejména tam pořádala operní turné.[1] Jedním z hlavních iniciátorů těchto styků byl japonský příznivce slovenské kultury Hasagawa Nadajuki, který stál též za objednávkou nové opery na japonské téma.[2] Její námět byl vzat z japonské literatury. Hudbu měl složit Vladimír Godár, jenž byl širší veřejnosti znám jako úspěšný skladatel filmové hudby, současně však byl autorem řady filosofických a meditativních orchestrálních i vokálních prací.

Od prvotních zpráv do premiéry díla uplynulo osm let.[3] Libreto měl původně zpracovat spisovatel a textař Ján Štrasser a režii měl mít filmový režisér Martin Šulík (s ním Godár pracoval například na filmu Zahrada).[4] Nakonec je však libreto dílem spisovatele a skladatele Jozefa Slováka spolu s Vladimírem Godárem a režii měla nakonec Maja Hriešik. Výsledná forma Pod rozkvetlými sakurami není přímo operní: vokální složka se omezuje na několikrát opakovaný sbor Sakury temné a po dvou zpěvech pro oba hlavní hrdiny, Zbojníka a Ženu. Významnou úlohu – zejména k vyjádření děje – přitom hrají tančené pasáže a hlavní úlohy jsou zdvojené: ztělesňuje je vždy pár zpěváka (zpěvačky) a tanečníka (tanečnice).[3][1] Godár v poznámkách k premiéře vysvětloval důvody svého odporu k opeře – jedním z nich byla směšnost slovenštiny jako operního jazyka – a jako žánrové označení zvolil raději „hudebně-dramatická báseň“.[5]

Podle materiálů Státní opery Banská Bystrica „[j]de o dílo inspirované tradičním japonským námětem, přičemž děj příběhu pojednává o univerzálních hodnotách, o pravdě, dobru, lásce, přátelství, věrolomnosti a zradě. Dramatický a strhující zápas o místo na Zemi se odehrává v netradičním a exotickém prostředí starého Japonska a nabízí divákům možnost nahlédnout do mentality diametrálně odlišné kultury.“[6]

Sakagučiho námět ani libreto a scénář opery nejsou soustředěny na děj, důležitá je jeho filosofická rovina: je to příběh o pomíjivosti života, jejímž symbolem jsou rychle uvadající květy sakury. To vyjadřuje i Godárova hudba pomocí minimalistické práce s motivy, důrazem na lyrické partie s dominancí smyčcových nástrojů a meditativní chvíle (hudební vědkyně Michaela Mojžišová je označuje za „ezoterické“[7]). Hudba je formována do samostatných čísel, což podle Mojžišové vede k dramaturgické roztříštěnosti; vedle povedených čísel opera Pod rozkvetlými sakurami obsahuje i méně zdařilá, například příliš prostou strofickou píseň Zbojníka,[1] o níž Mojžišová míní, že „svou insitností připomíná příspěvky do první kategorie soutěže Mikuláše Schneidra-Trnavského“,[7] a Márii Glockové v časopise Hudobný život připomínala „horší časy Bratislavské lyry“.[3]

Kritický ohlas Godárovy opery nebyl příznivý. Podle Mojžišové se autorovi opera „vzpříčila“ a „ani nově vygenerovaný tvar ,hudebně-jevištní báseň’ nepřesvědčil“.[7] Její recenze pro deník SME nesla titul Nová slovenská opera se tentokrát nekonala.[8] Též podle Glockové se jednalo o promarněnou historickou příležitost. „Scénicky rozporcovaná hudba Sakur sice nezapřela godárovskou ruku s ambicí symbolické miniaturizace, avšak svou „hudbu“ jakoby jen oprášil, aktualizoval a šikovně komerčně doaranžoval.“ Glocková, jež svou recenzi nazvala Bezradné hledání v bezradném opusu, litovala: „Ještě nikdy jsem neodcházela z premiéry s pocitem totální prázdnoty. […] Někde se stala chyba.“[3]

Počet repríz této opery byl omezený.[9] Původní záměry počítaly s jejím uvedením rovněž v Japonsku v rámci pravidelného zájezdu banskobystrické opery (plánovalo se osm představení),[4] ale k tomu nedošlo.

Osoby a první obsazení

[editovat | editovat zdroj]
Ango Sakaguči, fotografie z r. 1946
osoba hlasový obor[5] premiéra (23. května 2008)[9]
Zbojník baryton Zoltán Vongrey
Zbojník tančená role Michal Majer
Žena soprán Gabriela Chlpeková
Žena tančená role Miroslava Peterská
Muž tančená role Ján Jamrich
Kulhavá žena tančená role Vladimíra Valentová
Sedm žen, lidé z města (tančené role)
Dirigent: Marián Vach
Režie: Maja Hriešik
Choreografie: Stanislava Vlčeková
Scéna: Jerguš Michal Opršal
Kostýmy: Ján Kocman

Děj opery

[editovat | editovat zdroj]

V horách žije zbojník. Nebojí se ničeho – přepadává kpce a několik z nich již zabil a jejich ženy si odvedl – jen pod rozkvetlými sakurami cítí nevysvětlitelnou úzkost. Jednoho dne potká muže a velmi krásnou ženu, jak cestují přes hory. Zbojník muže zabije a ženu si odnese na zádech do svého domova. Kráska nalezne jeho ostatních sedm žen a donutí zbojníka, aby všechny zabil, až na jednu chromou, kterou si ponechá jako služku.

Ale to ženě nestačí. Nudí se v horské chatrči a donutí zbojníka vrátit se s ní do Kjóta. Tam jí musí zbojník přinášet ukradené šperky a kimona, ale i to ženu omrzí; zbojník musí začít zabíjet lidi a přinášet jí jejich hlavy na hraní. Jenže to se zbojníkovi zprotiví. Od setkání se ženou uplynul rok, nastalo opět jaro a zbojník touží po svých horách. Nakonec ženu donutí, aby se s ním vrátila, a nese ji znovu na zádech.

Když prochází pod rozkvetlými sakurami, vidí, jak se žena proměnila ve starou příšeru. Snaží se ji setřást, ale to nejde; nakonec se ji musí zardousit. Když ji složí mrtvou na zem, vrátí se ženě její podoba. Okvětní lístky sakur začnou padat a zakrývat mrtvol a zbojník cítí ohromné ulehčení, protože dvě věci, kterých se nejvíce bál – jeho žena a květy sakur nad hlavou – zmizí. Nakonec se vytratí i on sám.[1]

Instrumentace

[editovat | editovat zdroj]

Dvě flétny, dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, marimba, zvonkohra, xylofon, činely, bicí souprava; harfa, celesta, klavír; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[5]

  1. a b c d e MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. S. 28–30. (slovensky) 
  2. Starinky 2008 [online]. Vladimír Godár, 2008 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c d GLOCKOVÁ, Mária. Bezradné hľadanie v bezradnom opuse. Hudobný život. 2008-06, roč. 40, čís. 6, s. 24. Dostupné online [cit. 2021-06-18]. ISSN 1336-4140. (slovensky) 
  4. a b TASR. Banskobystrickí operní umelci koncertujú v Japonsku. SME [online]. Petit Press, 2005-08-25 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. (slovensky) 
  5. a b c Vladimír Godár – Diela [online]. Bratislava: Hudobné centrum – Music Centre Slovakia [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. Štátna opera: Pod rozkvitnutými sakurami. Spravodajský portál Bystricoviny.sk [online]. 2009-05-11 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. a b c MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Sakury temné. Monitoring divadel na Slovensku [online]. Slovenské centrum AICT, 2008-05-23 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 2454-0129. (slovensky) 
  8. MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Nová slovenská opera sa teraz nekonala. SME [online]. Petit Press, 2008-05-27 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. (slovensky) 
  9. a b Pod rozkvitnutými sakurami [online]. Bratislava: Divadelný ústav Bratislava, rev. 2015 [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MOJŽIŠOVÁ, Michaela. Napísal som maličkú opierku... Premeny komornej opery na Slovensku. Bratislava: VEDA, 2018. 132 s. ISBN 978-80-224-1704-4. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]