Pleistocenní park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Pleistocenní park
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Základní informace
Vyhlášení1996
Rozloha16 km²
Poloha
StátRuskoRusko Rusko
Souřadnice
Pleistocenní park
Pleistocenní park
Další informace
Webwww.pleistocenepark.ru/en/
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pleistocenní park (rusky Плейстоценовый парк) je vědecky řízený ekologický experiment ve východní Sibiři podél dolního toku řeky Kolymy na jih od osady Čerskij. Na ploše přibližně 160 kilometrů čtverečních zde má vzniknout krajina, která byla typickou krajinou v pleistocénu. V oploceném prostoru velikém přibližně 16 čtverečních kilometrů zde žijí jakutští koně, sobi a losi. Kromě toho zde byli vysazeni na podzim roku 2010 pižmoni z Wrangelova ostrova a na jaře roku 2011 evropští zubři a wapiti sibiřští. Dále se uvažuje o vysazení sibiřského tygra. Park má dva dlouhodobé cíle. Jedním z nich je obnovení pleistocenní krajiny, která existovala, když žili velcí býložravci, a která přestala existovat, když velcí býložravci vymřeli. Druhým je snížení, nebo alespoň zpomalení globálního oteplování.

Obnovení stepní tundry[editovat | editovat zdroj]

Předpokládá se, že vzhledem k velkému počtu pasoucích se zvířat se tundra a tajga v oblasti parku změní v krajinu, která zde existovala na konci pleistocénu, když se zde pásla velká stáda mamutů, a která zmizela, když spolu s jinými druhy zvířat vymřeli. Plot má zabránit zvířatům v opuštění oblasti do doby, než se jejich populace stabilizují. Vědci si pohrávají s myšlenkou vysadit zde mamuty, pokud genové inženýrství umožní jejich znovuzrození.[1]

Omezení globálního oteplení[editovat | editovat zdroj]

Obnovené travní porosty v Pleistocenním parku

Účelem Pleistocenního parku není jen obnovení stepní tundry s megafaunou, ale také důležitý experiment v rámci prevence globálního oteplování, či jeho zpomalení. V permafrostu arktické tundry je vázáno asi dvakrát tolik uhlíku, než je obsaženo v atmosféře ve formě oxidu uhličitého. V kontextu globálního oteplování permafrost začíná tát a vázaný uhlík z něj uniká. Částečně jako oxid uhličitý, ale významný je podíl metanu, který má mnohem silnější skleníkový efekt než oxid uhličitý.[2][3][4] Obnovením stepi s vysokou hustotou zvířat má být dosaženo zastavení nebo alespoň zpomalení tání permafrostu, a tím zpomalení oteplování Země.[5] Základem teorie je, že megabýložravci zničí sněhovou pokrývku v zimě, a půda se tak mnohem více ochladí a stepní tundra má celoročně mnohem větší albedo, než současná tundra a tajga, ve které se půda mnohem více v létě ohřeje.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pleistozän-Park na německé Wikipedii.

  1. Pomohou nám vzkříšení mamuti zarazit emise uhlíku v Arktidě? – Naše voda. www.nase-voda.cz [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  2. (PDF) North Siberian Lakes: A Methane Source Fueled by Pleistocene Carbon. ResearchGate [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WALTER, K. M.; ZIMOV, S. A.; CHANTON, J. P. Methane bubbling from Siberian thaw lakes as a positive feedback to climate warming. Nature. 2006-09-07, roč. 443, čís. 7107, s. 71–75. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature05040. (En) 
  4. WALTER, K. M.; EDWARDS, M. E.; GROSSE, G. Thermokarst Lakes as a Source of Atmospheric CH4 During the Last Deglaciation. Science. 2007-10-26, roč. 318, čís. 5850, s. 633–636. PMID: 17962561. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1142924. PMID 17962561. (anglicky) 
  5. ZIMOV, Sergey A. Pleistocene Park: Return of the Mammoth's Ecosystem. Science. 2005-05-06, roč. 308, čís. 5723, s. 796–798. PMID: 15879196. Dostupné online [cit. 2018-11-21]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1113442. PMID 15879196. (anglicky) 
  6. Pleistocene Park materials [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-17. 
  7. Wayback Machine. www.lter.uaf.edu [online]. 2016-03-04 [cit. 2018-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]