Pius Ncube

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jeho Excelence
Mons. Pius Ncube
emeritní arcibiskup bulawayošský
Arcibiskup Pius Ncube v roce 2003
Arcibiskup Pius Ncube v roce 2003
Církevřímskokatolická
ProvincieBulawayo
ArcidiecézeBulawayo
Jmenování24. října 1997
Emeritura11. září 2007
PředchůdceErnst Heinrich Karlen
NástupceAlexander Thomas Kaliyanil
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení26. srpna 1973
Biskupské svěcení25. ledna 1998
světitel Jozef Tomko
1. spolusvětitel Ernst Heinrich Karlen, C.M.M.
2. spolusvětitel Peter Paul Prabhu
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • arcibiskup v Bulawayo
    (1997–2007)
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jménoPius Alick Mvundla Ncube
Datum narození31. prosince 1946 (77 let)
Místo narozeníFilabusi
Povolánířímskokatolický duchovní a lidskoprávní aktivista
Řády a oceněníHumanitární cena Roberta Burnse (Robert Burns Humanitarian Award)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pius Alick Mvundla Ncube (* 31. prosince 1946 Filabusi, Zimbabwe) působil jako římskokatolický arcibiskup v zimbabwském Bulawayo až do své rezignace 11. září 2007. Ncube, který je široce známý svou obhajobou lidských práv, byl otevřeným kritikem bývalého prezidenta Roberta Mugabeho, když byl v úřadu.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kněžské svěcení přijal 26. srpna 1973 a byl inkardinován do kléru arcidiecéze Bulawayo. Papež Jan Pavel II. ho 24. října 1997 jmenoval arcibiskupem v Bulawayo. Na biskupa ho vysvětil prefekt Kongregace pro evangelizaci národů Jozef kardinál Tomko 25. ledna 1998. Spolusvětiteli byli Ernst Heinrich Karlen, C.M.M., emeritní arcibiskup z Bulawayo a Peter Paul Prabhu, apoštolský nuncius v Zimbabwe.[2]

23. října 2003 obdržel cenu za lidská práva od organizace Human Rights First za to, že se vyslovil proti mučení a postavil se Mugabeho vládě,[3] která z politických důvodů nechávala vyhladovět některé oblasti Zimbabwe.[4] Obvinil africké vedoucí představitele, že krizi v Zimbabwe ignorují. V roce 2004 vypracoval zprávu o porušování lidských práv v zemi, která však byla na nátlak Mugabeho vlády stažena z programu jednání Africké unie.[5] Za své aktivity obdržel mnoho výhrůžek smrtí. Je příslušníkem zimbabwské menšinové etnické skupiny Ndebele.[4] V roce 2005 získal humanitární cenu Roberta Burnse.[6]

Předchozí volby v Zimbabwe provázelo násilí a korupce. V přesvědčení, že parlamentní volby v Zimbabwe v roce 2005 budou zmanipulované, vyzval Ncube k „lidovému masovému povstání“ ve stylu Oranžové nebo Tulipánové revoluce, které by Mugabeho odstavilo od moci. K situaci řekl: „Doufám, že lidé budou tak rozčarovaní, že se skutečně zorganizují proti této vládě a nenásilným lidovým masovým povstáním ji vykopnou.“[7]

Mugabe v reakci na to označil Ncubeho za napůl hlupáka a napůl lháře. Po volbách v březnu 2005 Ncube zopakoval svou výzvu k pokojnému povstání. S odkazem na Mugabeho řekl: „Modlím se, aby šel domů vlídně, a ve svých 84 letech prožil plnohodnotný život.“[8]

V březnu 2005 ministr informací Nathan Shamuyarira označil Ncubeho za „...šíleného, zavilého lháře. Lže už dva roky. Zapadá však do schématu Britů a Američanů, kteří volají po změně režimu a krmí ho těmito divokými nápady. Otevřená výzva arcibiskupa Ncubeho k protiústavnímu povstání ukazuje, že je nástrojem nelegálního plánu Západu na změnu režimu.“[9]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Údajné cizoložství[editovat | editovat zdroj]

Dne 16. července 2007 na něj byla podána žaloba za cizoložství ve výši 20 miliard zimbabwských dolarů (1,3 milionu USD podle oficiálního kurzu a 154 000 USD na černém trhu). Arcibiskupovy právníci prohlásili, že obvinění je politicky motivované a označili je za „jakýsi zinscenovaný pokus o kompromitování arcibiskupa.“[10]

Arcibiskup se údajně zapletl s Rosemary Sibandou, odloučenou manželkou Onesima Sibandy z Bulawaya. Některé zdroje uváděly, že paní Sibanda přiznala, že měla s arcibiskupem milostný poměr.[11]

Z jiných zdrojů zaznělo, že celá akce byla od počátku vládní tzv. „medovou pastí“, která se nyní rozpadá,[12] a vzhledem k nedostatku kvalitního zpravodajství je nepravděpodobné, že by se tato záležitost vyřešila.

Několik dní před 11. zářím 2007 se v zimbabwském tisku objevily snímky, na nichž měl být Ncube zachycen s Rosemary Sibandou ve své ložnici. V deníku The Guardian se rovněž objevila zpráva, že zimbabwská televize po několik dní opakovaně vysílala videozáznam muže a ženy, údajně Ncubeho a Sibandy. Tyto události vedly k Ncubeho rozhodnutí odstoupit ze své funkce.

Dne 11. září 2007 bylo oznámeno,[13] že papež Benedikt XVI. přijal rezignaci arcibiskupa Pia Alicka Ncubeho na pastorační vedení římskokatolické arcidiecéze Bulawayo v souladu s kánonem 401 odst. 2 Kodexu kanonického práva, který říká: „Diecézní biskup, který pro nedostatečné zdraví nebo z jiného závažného důvodu se stal neschopným k zastávání svého úřadu, se žádá, aby se zřekl svého úřadu.“[14] Svého úřadu se zřekl, když byly zveřejněny jeho fotografie s paní Rosemary Sibandou v zimbabwském tisku a na dalších místech.

V tiskovém prohlášení Ncube uvedl, že se rozhodl rezignovat: „...kvůli zlovolnému útoku nejen na mou osobu, ale zprostředkovaně i na katolickou církev v Zimbabwe.“ Zmínil také, že tím chtěl: „...ušetřit své spolubratry biskupy a tělo církve dalších útoků.“ Zdůraznil však, že zůstane „katolickým biskupem v Zimbabwe“ a bude se i nadále vyjadřovat k problémům, které jsou bohužel den ode dne v Zimbabwe palčivější. Arcibiskup Ncube byl rovněž citován: „Nenechal jsem se umlčet hrubými machinacemi zlého režimu.“[15] Zimbabwská vláda často zveřejňovala důkazy o sexuálním zneužívání ve snaze snížit veřejnou podporu svých kritiků.[16][17][18]

Ncubeho údajná milenka zemřela[editovat | editovat zdroj]

V pátek 2. května 2008 zemřela v nemocnici Mpilo v Bulawayo Rosemary Sibanda, žena, která údajně měla sexuální vztah s arcibiskupem Ncubem, tři dny poté, co byla přijata se zápalem plic.[19][20]

Výzva k britské invazi[editovat | editovat zdroj]

1. července 2007 se zmínil, že Británie by byla oprávněna provést invazi do své bývalé kolonie, aby ji zbavila Mugabeho. Uvedl, že vládu by měli svrhnout sami Zimbabwané, ale jsou příliš vystrašení. Ncube se později od této zprávy distancoval a uvedl, že úsilí o ukončení krize v Zimbabwe, které zprostředkoval Thabo Mbeki, by mělo dostat šanci. V březnu 2007 prohlásil, že je připraven čelit kulkám při protivládních protestech, aby pomohl nastolit demokratické změny v této jihoafrické zemi, která se zmítá v hluboké hospodářské a politické krizi. Jsem připraven vést lidi se zbraní v ruce, ale lidé nejsou připraveni.[21]

Situace po jeho rezignaci[editovat | editovat zdroj]

Po jeho rezignaci byl pověřen vedením bulawayošské arcidiecéze v období od 11. září 2007 do 20. června 2009 apoštolský administrátor z kongregace mariannhillských misionářů Martin Schupp, C.M.M., a od 20. června 2009 byl jmenován 3. arcibiskupem v Bulawayo verbista Alexander Thomas Kaliyanil, SVD.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pius Ncube na anglické Wikipedii, Pius Alick Mvundla Ncube na německé Wikipedii a Pius Ncube na polské Wikipedii.

  1. ↑ In quotes: Pius Ncube [online]. BBC News, 2007-09-11 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ CHENEY, David M. Archbishop Pius Alick Mvundla Ncube [online]. Catholic-Hierarchy.org [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. ↑ BEAUCHEMIN, Eric. Under siege – God’s men in Zimbabwe [online]. Radio Netherlands Archives, 2003-07-23 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. ↑ a b Churchman to 'unite' Zimbabwe [online]. News24 – Zimbabwe Situation, 2004-08-23 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ PIJACZYŃSKI, Marcin. Arcybiskup krytykuje afrykańskich przywódców. Animator. Biuletyn Misyjno-Patronalny. Pieniężno, 2004, čís. 4, s. 277. ISSN 1506-9346. (polština) 
  6. ↑ "The Robert Burns Humanitarians - Robert Burns Humanitarian Award" [online]. South Ayrshire Council, 2018-01-12 [cit. 2018-02-01]. (angličtina) 
  7. ↑ Zimbabwe cleric urges 'uprising' [online]. BBC News, 2005-03-27 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  8. ↑ BIEMER, John. Around globe thoughts turn to end of his life's journey [online]. The Chicago Tribune, 2005-04-03 [cit. 2022-02-11]. (angličtina) 
  9. ↑ Mugabe's party attacks archbishop [online]. CNN, 2005-03-28 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  10. ↑ Mugabe critic sued for adultery [online]. CNN, 2007-07-17 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. ↑ (AP) Cameras Along as Zimbabwe Bishop Accused | WKRN.COM
  12. ↑ Zimbabwe Today, 2007-07-26 [cit. 2022-02-11]. (angličtina) 
  13. ↑ Vatican News Services, 2007-09-11 [cit. 2022-02-11]. (angličtina) 
  14. ↑ Kodex kanonického práva. Překlad Miroslav Zedníček. Praha: nakladatelství Zvon, 1994. 822 s. Kapitola Kán. 401, § 2, s. 179–181. 
  15. ↑ THORNYCROFT, Peta; BERGER, Sebastien. Mugabe boost as 'adulterous' bishop resigns [online]. Telegraph.co.uk, 2007-09-13 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  16. ↑ Ex-Zanu-PF youth leader says sex tape leak won't silence him [online]. News24, 2016-06-02 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  17. ↑ CIO steps up mass citizen surveillance [online]. The Zimbabwe Independent, 2013-08-30 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  18. ↑ MUDZINGWA, Calisto. Morgan Tsvangirai needs to wary of women [online]. Nehanda Radio, 2011-11-26 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 
  19. ↑ Woman who shamed Pius Ncube dies [online]. Zimbabwe Times, 2009-05-03 [cit. 2022-02-12]. (angličtina) 
  20. ↑ Archbishop Ncube's mistress dies [online]. newzimbabwe.com, 2008-05-05 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-05. (angličtina) 
  21. ↑ Zimbabwe’s top cleric urges Britain to invade, June 1, 2007. Times Online. [online]. The Time & The Sunday Time, 2007-06-01 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (angličtina) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WINES, Michael. Archbishop in Zimbabwe Is Accused of Adultery. The New York Times [online]. The New York Times Company a Arthur Gregg Sulzberger, 2007-07-19 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • WINES, Michael. Pius Ncube, a Zimbabwean archbishop, steps down. The New York Times [online]. The New York Times Company a Arthur Gregg Sulzberger, 2007-09-11 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • How anti-Mugabe pastor was scandalised by ‘CIO’. NewsDay Zimbabwe [online]. 2016-02-20 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • Catholics lobby for Pius Ncube return. Nehanda Radio [online]. 2016-04-10 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • Prophets, meddlers and kingmakers in Zim. The Herald [online]. 2016-06-30 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • After 9 years, Pius Ncube opens up. Nehanda Radio [online]. 2016-10-23 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • Piety and the president. The Economist [online]. 2017-11-20 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)
  • ALLEN JR., John L. Could Zimbabwe be on brink of a transformative ‘Catholic moment’?. Crux [online]. Crux Catholic Media, Inc., 2017-11-21 [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-12.  (anglicky)
  • MADLELA, Mayibongwe. $1.2 billion capital budget not enough. The Chronicle [online]. 2018-02-01 [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.  (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pius_Ncube&oldid=22744838“