Pitirim Sorokin
| Pitirim Sorokin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. lednajul. / 4. února 1889greg. Turja |
| Úmrtí | 10. února 1968 (ve věku 79 let) Winchester |
| Povolání | sociolog, filozof, vysokoškolský učitel, politik a spisovatel |
| Národnost | Komi |
| Alma mater | Petrohradská státní univerzita |
| Témata | sociologie, kriminologie, etnografie, politická filozofie, philosophy of culture a kulturní antropologie |
| Ocenění | čestný doktor Národní autonomní univerzity v Mexiku (1951) |
| Děti | Peter Sorokin Sergei Sorokin |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pitirim Aleksandrovič Sorokin (Rusky: Питирим Александрович Сорокин) (23. lednajul./ 4. února 1889greg. – 11. února 1968) byl komi-rusko-americký sociolog a teoretik kultury. Jako akademický a politický aktivista v Rusku emigroval do Spojených států v roce 1923. Na Harvardově univerzitě založil katedru sociologie. Stejně jako C. W. Mills byl hlasitým odpůrcem Parsonsovy teorie. Sorokin je také znám pro své příspěvky k sociální cyklické teorii.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pitrim Sorokin se narodil ve skromných podmínkách na severoruském venkově v obci Turja (dnešní Komijská republika).
Studoval universitu v Petrohradě a učil se sociologii. Sorokin byl třikrát uvězněn carským režimem ruského impéria a během ruské revoluce byl členem ruské prozatímní vlády[zdroj?!]. Po říjnové revoluci se zabýval antibolševickými aktivitami, a proto byl vítěznou bolševickou vládou odsouzen k smrti; později byl tento trest zmírněn pouze na vyhoštění. Přechodnou dobu tehdy žil jako emigrant v Horních Černošicích u Prahy, kde byl podporován prezidentem Masarykem a dalšími českými politiky, jimž vzdává dík v úvodu své Sociologie revoluce, kterou začal psát již v Československu a již vydal jako první vědeckou publikaci v době, kdy působil na Minnesotské univerzitě. V roce 1930 přijal Sorokin americké státní občanství a začal působit na Harvardu, kde založil katedru sociologie. Mezi jeho žáky patřili např. Robert King Merton nebo Kingsley Davis.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- v Sociologii revoluce přirovnal společnost ke kyvadlu, kde na konci kmitu dochází k velké změně světového systému;
- v díle Social Mobility podává rozbor sociálních vrstev a přechodů mezi nimi;
- v díle Sociologické teorie přítomnosti analyzuje současné sociologické směry s důrazem na práce monografické a experimentální.
- V díle Válka a militarizace společnosti (1922) popisuje příčiny a důsledky války z hlediska sociologie, analyzuje vliv války na sociální procesy ve společnosti. Kriticky popisuje negativní vliv centralizace a neomezenou moc vlády za období války. Podle Pitirima Sorokina takové totalitní uspořádání vede k absolutní nesvobodě národa. Uvádí pojem „válečně-socialistická společnost“:
«Válečně-socialistická společnost je společnost, kde vládní systém a jeho agenti regulují a normují chování a vzájemné vztahy občanů: jejich činnost, oblečení, byt, přesvědčení, počet dětí apod.»[1]
- Dílo Krise našeho věku (1948)[2] je krátkým obecným vyložením hlavního díla Pitirima Sorokina Social Mobility (1941)[3]. Pitirim Sorokin analyzuje význam válek ve světové historie, vliv válek na rozvoj různých společností: řecká historie, římská historie, a historie západních států od pátého století. Pitirim Sorokin popisuje světovou historii jako historii válek.
- Další díly: Dlouhá cesta (Anglicky: A long Jorney, 1992)[4], Sociologické nauky přítomnosti (1936)[5].
V posledních letech přešel Sorokin k obsáhlejšímu studiu celé kultury a pokusil se o užití nové metody tzv. logické a do smyslu vnikající. Chápe civilizaci jako určitou premisu logicky sledovanou ve všech nebo ve většině svých institucí. Podle toho, zda převládá v kultuře rozmanitost, individualismus a změna nebo náboženství, nehybnost a kolektivní duch, rozeznává tzv. sensitivní (dříve sensativní) nebo ideovou kulturu. Dnes jsme podle Sorokina na sklonku obdoby kultury sensitivní, ovládající posledních 500 let a brzy nastoupí kultura ideová. Sorokin působil značně i na mladší českou sociologii.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pitirim Sorokin na anglické Wikipedii a Pitirim Alexandrovič Sorokin na slovenské Wikipedii.
- ↑ СОРОКИН, Питирим. Война и милитаризация общества. [s.l.]: Артельное дело, 1922.
- ↑ SOROKIN, PITIRIM. Krise našeho věku. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, 1948. 289 s.
- ↑ SOROKIN, PITIRIM. Social mobility. New York: Harper & Brothers, 1927.
- ↑ SOROKIN, PITIRIM. A Long Jorney. New Haven, Connecticut: College and University Press, 1963. Dostupné online.
- ↑ SOROKIN, PITIRIM. Sociologické nauky přítomnosti. Praha: Jan Laichter, 1936. 714 s.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M. : Sociologie práva v textech (2. vyd.), Brno, Masarykova univerzita, 2003, 154 s. – ISBN 80-210-3251-0 (brož.)
- СОРОКИН, П.: Война и милитаризация общества, Москва, Артельное дело, 1922, No 1-4 (21-28), январь-февраль, с. 3-10.
- SOROKIN, P.: Krise našeho věku, Praha, Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, 1948, 289 s.
- Sorokin, P.: A Long Jorney, College and University Press, 1963.
- SOROKIN, P.: Sociologické nauky přítomnosti, Praha, Jan Laichter, 1936, 714 s.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pitirim Sorokin na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pitirim Sorokin
