Pitirim Sorokin
| Pitirim Sorokin | |
 | |
| Narození |
23. lednajul. / 4. února 1889greg. Turja |
|---|---|
| Úmrtí |
10. února 1968 (ve věku 79 let) Winchester |
| Povolání | sociolog, filozof, vysokoškolský učitel, politik a spisovatel |
| Národnost | Komi |
| Alma mater | Petrohradská státní univerzita |
| Témata | sociologie, kriminologie, etnografie, politická filosofie, philosophy of culture a kulturní antropologie |
| Ocenění | čestný doktor Národní autonomní univerzity v Mexiku (1951) |
| Děti |
Peter Sorokin Sergei Sorokin |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pitirim Aleksandrovič Sorokin (Rusky: Питирим Александрович Сорокин) (23. lednajul./ 4. února 1889greg. – 11. února 1968) byl komi-rusko-americký sociolog a teoretik kultury. Jako akademický a politický aktivista v Rusku emigroval do Spojených států v roce 1923. Na Harvardově univerzitě založil katedru sociologie. Stejně jako C. W. Mills byl hlasitým odpůrcem Parsonsovy teorie. Sorokin je také znám pro své příspěvky k sociální cyklické teorii.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pitrim Sorokin se narodil ve skromných podmínkách na severoruském venkově v obci Turja (dnešní Komijská republika).
Studoval universitu v Petrohradě a učil se sociologii. Sorokin byl třikrát uvězněn carským režimem Ruského impéria a během ruské revoluce byl členem ruské prozatímní vlády[zdroj?]. Po říjnové revoluci se zabýval antibolševickými aktivitami, a proto byl vítěznou bolševickou vládou odsouzen k smrti; později byl tento trest zmírněn pouze na vyhoštění. Přechodnou dobu tehdy žil jako emigrant v Horních Černošicích u Prahy, kde byl podporován prezidentem Masarykem a dalšími českými politiky, jimž vzdává dík v úvodu své Sociologie revoluce, kterou začal psát již v Československu a již vydal jako první vědeckou publikaci v době, kdy působil na Minnesotské univerzitě. V roce 1930 přijal Sorokin americké státní občanství a začal působit na Harvardu, kde založil katedru sociologie. Mezi jeho žáky patřili např. Robert King Merton nebo Kingsley Davis.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- v Sociologii revoluce přirovnal společnost ke kyvadlu, kde na konci kmitu dochází k velké změně světového systému;
- v díle Social Mobility podává rozbor sociálních vrstev a přechodů mezi nimi;
- v díle Sociologické teorie přítomnosti analyzuje současné sociologické směry s důrazem na práce monografické a experimentální.
V posledních letech přešel Sorokin k obsáhlejšímu studiu celé kultury a pokusil se o užití nové metody tzv. logické a do smyslu vnikající. Chápe civilizaci jako určitou premisu logicky sledovanou ve všech nebo ve většině svých institucí. Podle toho, zda převládá v kultuře rozmanitost, individualismus a změna nebo náboženství, nehybnost a kolektivní duch, rozeznává tzv. sensitivní (dříve sensativní) nebo ideovou kulturu. Dnes jsme podle Sorokina na sklonku obdoby kultury sensitivní, ovládající posledních 500 let a brzy nastoupí kultura ideová. Sorokin působil značně i na mladší českou sociologii.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pitirim Sorokin na anglické Wikipedii a Pitirim Alexandrovič Sorokin na slovenské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M. : Sociologie práva v textech (2. vyd.), Brno, Masarykova univerzita, 2003, 154 s. – ISBN 80-210-3251-0 (brož.)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pitirim Sorokin na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pitirim Sorokin
