Piják lužní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPiják lužní
alternativní popis obrázku chybí
Piják lužní
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád klíšťatovci (Ixodida)
Čeleď klíšťatovití (Ixodidae)
Rod piják (Dermacentor)
Binomické jméno
Dermacentor reticulatus
Fabricius, 1794
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Piják lužní (Dermacentor reticulatus) je klíště z čeledi klíšťovitých, ze stejné čeledi jako klíště obecné (Ixodes ricinus). Je přenašečem mnoha patogenů, kteří způsobují nebezpečná onemocnění zvířat i lidí, například bakterie Francisella tullarensis, která způsobuje onemocnění známé jako tularémie.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Piják lužní, se odlišuje svým výskytem, je hojný především v teplejších oblastech. V našich zeměpisných šířkách ho můžeme nalézt na jižní Moravě a Slovensku, kde je jeho výskyt mnohem častější než v Čechách.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako klíště obecné má sameček scutum přes celou idiosomu, která je u samiček velice pružná, což napomáhá rozšíření těla při nasátí. Nenasáté samičky mají scutum do poloviny či třetiny idiosomy. Důležitým znakem čeledi Ixodidae je vyčnívající gnathosoma mimo idiosomu, jeho hlavní částí je hypostom, na němž nacházíme koncentrické řady zahnutých zoubků, díky tomu je klíště schopné se během sání udržet v potravní lézi na hostiteli. Piják lužní se od klíštěte obecného odlišuje, nejen výskytem v teplejších oblastech, ale i přítomností očí, které jsou umístěny po stranách scuta. Tak jako pro ostatní členy čeledi Ixodidae, tak i pro pijáka lužního je důležité udržet se na hostiteli řadu dní, což klíštěti umožní dostatečné nasátí, následné odpadnutí z hostitele a postup do dalšího instaru (vývojového stádia). V případě dospělé, oplodněné samičky pak možnost nakladení jediné snůšky vajíček.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus pijáka lužního nám dokazuje jeho příslušnost k čeledi Ixodidae. Celý cyklus se skládá z vajíčka, které je součástí obrovské snůšky, dále pak šestinohé larvy a dvou instaru osminohých nymf. Oplodněná dospělá samička, po maximálním nasátí na hostiteli, odpadne a snese jedinou obrovskou snůšku, následně umírá. Samci Pijáka lužního se na hostiteli vyskytují z důvodu čekání na samičku, pokud na ni narazí, dochází přímo na hostiteli ke kopulaci. Pijáci se vyskytují především během března a dubna druhá vlna výskytu pak přichází koncem léta a začátkem podzimu. Na hostitele čeká piják většinou na vegetaci ve vlhčích oblastech. Pomocí Hallerova orgánu vnímá teplo, oxid uhličitý a další chemické látky vylučované hostitelem.

Přenos onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Piják lužní může být vektorem těchto onemocnění:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nebezpečné infekce zvířat a člověka (Kamil Sedlák, Markéta Tomšíčková) Příloha I, Členovci jako přenašeči nemocí (Vektoři)
  • Paraziti a jejich biologie (Petr Volf, Petr Horák a kol.) - Parazitičtí členovci (lékařská entomologie, 4.3.1.2 Čeleď Ixodidae (klíštovití)
  • Ticks, Biology, Disease and Control; Edited by: Alan S. Bowman and Pat Nuttall

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]