Pietro Raimondi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pietro Raimondi
Pietro Raimondi.jpg
Základní informace
Narození 20. prosince 1786
Řím
Úmrtí 30. října 1853 (ve věku 66 let)
Řím
Žánry klasická hudba, opera a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro Raimondi (20. prosince 1786 Řím30. října 1853 tamtéž) byl italský hudební skladatel

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Římě, ale studoval zpěv a skladbu na neapolské konzervatoři Conservatorio della Pietà dei Turchini a Napoli. Učitelem kontrapunktu byl Giacomo Tritto. Po šesti letech studia se vrátil do Říma, ale z ekonomických důvodů odešel záhy do Florencie a do Janova, kde žili jeho příbuzní. V Janově začínal jako učitel a v roce 1807 zde prezentoval svou první komickou operu La Bizzarria d'amore. V následujících letech působil na Sicílii. Od roku 1816 do roku 1820 byl kapelníkem města Acireale. V roce 1820 se vrátil do Neapole, kde uvedl na scénu celou řadu oper. V roce 1824 byl jmenován hudebním ředitelem Královského divadla v Neapoli (Teatro San Carlo).

Přestože byl velmi plodným operním skladatelem, jeho díla měla jen průměrný úspěch. Částečně to bylo způsobeno i tím, že jeho současníky a konkurenty byli takoví skladatelé jako Gioacchino Rossini, Vincenzo Bellini či Gaetano Donizetti. Koncem třicátých let 19. století tak téměř rezignoval na operní tvorbu a cele se věnoval chrámové hudbě. K tomuto hudebnímu žánru měl ty nejlepší předpoklady. Byl svými současníky považován za největšího znalce kontrapunktu.

V letech 1833–1852 byl profesorem kontrapunktu na konzervatoři Conservatorio del Buon Pastore v Palermu a ředitelem místního divadla Teatro Carolino. Po smrti Antonína Rejchy se ucházel u místo na katedře harmonie a kontrapunktu pařížské konzervatoře. Jeho žádost však dorazila pozdě a místo bylo již obssazeno.

Největší životní úspěch sklidil svým třídílným oratoriem Putifar–Giuseppe–Giacobbe komponovaným v roce 1848. Celé oratorium bylo poprvé provedeno v Římě v roce 1852 na koncertě, který trval 6 hodin a zúčastnilo se ho 430 hudebníků. Na základě tohoto díla jej papež Pius IX. jmenoval kapelníkem Baziliky svatého Petra ve Vatikánu. Krátce poté, co byl uveden do funkce, Raimondi zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na Piazza dell'Oratorio v Římě.

Zkomponoval 62 oper, mezi jinými:

  • La Bizzarria d'amore (1807 Janov)
  • La Forza dell'immaginazione, commedia lirica (1808)
  • Il Battuto contento, commedia lirica (1808)
  • Era e Leandro, monodramma (1809)
  • Elisa Werner (1810 Florencie, Teatro della Pergola)
  • Il fanatico deluso (1811 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
  • Lo sposo agitato (libreto Giuseppe Palomba, 1812 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
  • Amarat secondo (1813 Řím)
  • Ciro in Babilonia (1820 Neapol, Teatro San Carlo)
  • La caccia di Enrico IV (1822 Neapol, Teatro del Fondo)
  • La donna colonello, farsa per musica (1822 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Le finte Amazzoni (libreto Luigi Romanelli, 1823 Milán, Scala)
  • Argia, dramma per musica (libreto Giovanni Schmidt, 1823 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Berenice in Roma (libreto Giovanni Schmidt, 1824 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Le nozze dei Sanniti (1824 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Amina ovvero L'innocenza perseguitata (1824 Milán, Scala)
  • Il Disertore (1825 Neapol, Teatro del Fondo)
  • Il morto in apparenza (libreto G. Checcherini, 1825 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il finto feudatario (libreto G. Checcherini, 1826 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Don Anchise Campanone (libreto G. B. Lorenzi, 1826 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Giuditta (libreto A. Tottola, 1827 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Costanza ed Oringaldo (1830 Neapol, Teatro di San Carlo)
  • La vita di un giocatore (libreto G. Checcherini, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Il ventaglio, commedia per musica (libreto D. Gilardoni podle Goldoniho, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Il Giulio Sabino (1831 Neapol, Teatro di San Carlo)
  • La vita di un giucatore, azione melodrammatica (libreto G. Checcherini, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
  • La verdummara de puorto, commedia (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Clato (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
  • La fidanzata del parrucchiere (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Il biglietto del lotto stornato (libreto A. Passaro, 1833 Neapol, Teatro San Carlo)
  • L'orfana russa (1835 Neapol, Teatro del Fondo)
  • I parenti ridicoli (1835 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Isabella degli Abennati, melodramma tragico (libreto G. Sapio, 1836 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Vinclida (1837 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Palmirella maritata (1837 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Raffaello da Urbino e la Fornarina (libreto G. Checcherini, 1838 Neapol, Teatro Nuovo)
  • Il trionfo delle donne (1841 Janov, Teatro Carlo Felice)
  • Francesco Donato, melodramma tragico (libreto Felice Romani, 1842 Palermo, Teatro Carolino)
  • La Verdummara de Puoro (Neapol, Mezzocannone)

Oratoria a kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • L'Oracolo di Delfo (kantáta, 1811 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Giuditta (oratorium, libreto Andrea Leone Tottola, 1827 Neapol, Teatro San Carlo)
  • Putifar–Giuseppe–Giacobbe (oratoria, libreto Giuseppe Sapio, 1852 Řím, Teatro Argentina)
  • Il Giudizio universale (oratorium, libreto Onofrio Abbate)

Balety[editovat | editovat zdroj]

31 baletů, mezi jinými

  • Giaffar (1837, Bologna, Teatro Comunale)

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 2 Requiem con orchestra
  • Salmi da 4 a 8 voci
  • 2 mše
  • 2 Sinfonie religiose, da eseguirsi separatamente od unite
  • Vespri
  • Stabat Mater
  • Miserere
  • Tantum Ergo
  • Le sette parole dell'agonia

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Corrado Ambìveri: Operisti minori: dell'ottocento Italiano. Roma, Gremese Editore, 1998, ISBN 978-8-87-742263-7
  • Filippo Cicconetti: Memorie intorno Pietro Raimondi. Roma, Tipografia Tiberina, 1867
  • Giovanni Masutto: I maestri di musica italiani del secolo XIX: notizie biografiche. Venezia, Tipografia di Gio. Cecchini, 1884
  • Annamaria Sapienza: La parodia dell'opera lirica a Napoli nell'Ottocento. Napoli, Guida Editori, 1998, ISBN 978-8-87-188285-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]