Pietro Raimondi

Pietro Raimondi
Pietro Raimondi
Základní informace
Narození	20. prosince 1786; Řím
Úmrtí	30. října 1853 (ve věku 66 let); Řím
Žánry	klasická hudba, opera a duchovní hudba
Povolání	hudební skladatel a učitel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pietro Raimondi (20. prosince 1786 Řím – 30. října 1853 tamtéž) byl italský hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Římě, ale studoval zpěv a skladbu na neapolské konzervatoři Conservatorio della Pietà dei Turchini a Napoli. Učitelem kontrapunktu byl Giacomo Tritto. Po šesti letech studia se vrátil do Říma, ale z ekonomických důvodů odešel záhy do Florencie a do Janova, kde žili jeho příbuzní. V Janově začínal jako učitel a v roce 1807 zde prezentoval svou první komickou operu La Bizzarria d'amore. V následujících letech působil na Sicílii. Od roku 1816 do roku 1820 byl kapelníkem města Acireale. V roce 1820 se vrátil do Neapole, kde uvedl na scénu celou řadu oper. V roce 1824 byl jmenován hudebním ředitelem Královského divadla v Neapoli (Teatro San Carlo).

Přestože byl velmi plodným operním skladatelem, jeho díla měla jen průměrný úspěch. Částečně to bylo způsobeno i tím, že jeho současníky a konkurenty byli takoví skladatelé jako Gioacchino Rossini, Vincenzo Bellini či Gaetano Donizetti. Koncem třicátých let 19. století tak téměř rezignoval na operní tvorbu a cele se věnoval chrámové hudbě. K tomuto hudebnímu žánru měl ty nejlepší předpoklady. Byl svými současníky považován za největšího znalce kontrapunktu.

V letech 1833–1852 byl profesorem kontrapunktu na konzervatoři Conservatorio del Buon Pastore v Palermu a ředitelem místního divadla Teatro Carolino. Po smrti Antonína Rejchy se ucházel u místo na katedře harmonie a kontrapunktu pařížské konzervatoře. Jeho žádost však dorazila pozdě a místo bylo již obsazeno.

Největší životní úspěch sklidil svým třídílným oratoriem Putifar–Giuseppe–Giacobbe komponovaným v roce 1848. Celé oratorium bylo poprvé provedeno v Římě v roce 1852 na koncertě, který trval 6 hodin a zúčastnilo se ho 430 hudebníků. Na základě tohoto díla jej papež Pius IX. jmenoval kapelníkem Baziliky svatého Petra ve Vatikánu. Krátce poté, co byl uveden do funkce, Raimondi zemřel.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zkomponoval 62 oper, mezi jinými:

La Bizzarria d'amore (1807 Janov)
La Forza dell'immaginazione, commedia lirica (1808)
Il Battuto contento, commedia lirica (1808)
Era e Leandro, monodramma (1809)
Elisa Werner (1810 Florencie, Teatro della Pergola)
Il fanatico deluso (1811 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
Lo sposo agitato (libreto Giuseppe Palomba, 1812 Neapol, Teatro dei Fiorentini)
Amarat secondo (1813 Řím)
Ciro in Babilonia (1820 Neapol, Teatro San Carlo)
La caccia di Enrico IV (1822 Neapol, Teatro del Fondo)
La donna colonello, farsa per musica (1822 Neapol, Teatro del Fondo)
Le finte Amazzoni (libreto Luigi Romanelli, 1823 Milán, Scala)
Argia, dramma per musica (libreto Giovanni Schmidt, 1823 Neapol, Teatro San Carlo)
Berenice in Roma (libreto Giovanni Schmidt, 1824 Neapol, Teatro San Carlo)
Le nozze dei Sanniti (1824 Neapol, Teatro San Carlo)
Amina ovvero L'innocenza perseguitata (1824 Milán, La Scala)
Il Disertore (1825 Neapol, Teatro del Fondo)
Il morto in apparenza (libreto G. Checcherini, 1825 Neapol, Teatro Nuovo)
Il finto feudatario (libreto G. Checcherini, 1826 Neapol, Teatro Nuovo)
Don Anchise Campanone (libreto G. B. Lorenzi, 1826 Neapol, Teatro Nuovo)
Giuditta (libreto A. Tottola, 1827 Neapol, Teatro San Carlo)
Costanza ed Oringaldo (1830 Neapol, Teatro di San Carlo)
La vita di un giocatore (libreto G. Checcherini, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
Il ventaglio, commedia per musica (libreto D. Gilardoni podle Goldoniho, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
Il Giulio Sabino (1831 Neapol, Teatro di San Carlo)
La vita di un giucatore, azione melodrammatica (libreto G. Checcherini, 1831 Neapol, Teatro San Carlo)
La verdummara de puorto, commedia (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
Clato (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
La fidanzata del parrucchiere (1832 Neapol, Teatro San Carlo)
Il biglietto del lotto stornato (libreto A. Passaro, 1833 Neapol, Teatro San Carlo)
L'orfana russa (1835 Neapol, Teatro del Fondo)
I parenti ridicoli (1835 Neapol, Teatro Nuovo)
Isabella degli Abennati, melodramma tragico (libreto G. Sapio, 1836 Neapol, Teatro Nuovo)
Vinclida (1837 Neapol, Teatro Nuovo)
Palmirella maritata (1837 Neapol, Teatro Nuovo)
Raffaello da Urbino e la Fornarina (libreto G. Checcherini, 1838 Neapol, Teatro Nuovo)
Il trionfo delle donne (1841 Janov, Teatro Carlo Felice)
Francesco Donato, melodramma tragico (libreto Felice Romani, 1842 Palermo, Teatro Carolino)
La Verdummara de Puoro (Neapol, Mezzocannone)

Oratoria a kantáty[editovat | editovat zdroj]

L'Oracolo di Delfo (kantáta, 1811 Neapol, Teatro San Carlo)
Giuditta (oratorium, libreto Andrea Leone Tottola, 1827 Neapol, Teatro San Carlo)
Putifar–Giuseppe–Giacobbe (oratoria, libreto Giuseppe Sapio, 1852 Řím, Teatro Argentina)
Il Giudizio universale (oratorium, libreto Onofrio Abbate)

Balety[editovat | editovat zdroj]

31 baletů, mezi jinými

Giaffar (1837, Bologna, Teatro Comunale)

Chrámová hudba[editovat | editovat zdroj]

2 Requiem con orchestra
Salmi da 4 a 8 voci
2 mše
2 Sinfonie religiose, da eseguirsi separatamente od unite
Vespri
Stabat Mater
Miserere
Tantum Ergo
Le sette parole dell'agonia

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Corrado Ambìveri: Operisti minori: dell'ottocento Italiano. Roma, Gremese Editore, 1998, ISBN 978-8-87-742263-7
Filippo Cicconetti: Memorie intorno Pietro Raimondi. Roma, Tipografia Tiberina, 1867
Giovanni Masutto: I maestri di musica italiani del secolo XIX: notizie biografiche. Venezia, Tipografia di Gio. Cecchini, 1884
Annamaria Sapienza: La parodia dell'opera lirica a Napoli nell'Ottocento. Napoli, Guida Editori, 1998, ISBN 978-8-87-188285-7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pietro Raimondi na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Pietra Raimondiho v projektu IMSLP
Seznam oper (německy)
Životopis (italsky)