Přeskočit na obsah

Giacomo Tritto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giacomo Tritto
Portrét skladatele (Museo Storico Musicale, Neapol)
Portrét skladatele (Museo Storico Musicale, Neapol)
Základní informace
Narození2. dubna 1733
Altamura, Neapolské království
Původitalský
Úmrtí16. září 1824
Neapol
Povoláníitalský hudební skladatel a pedagog
DětiDomenico Tritto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giacomo Tritto (* 2. dubna 1733 Altamura16. září 1824 Neapol) byl italský hudební skladatel a pedagog.

Narodil se 2. dubna 1733 v Altamuře v Neapolském království. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V 11 letech byl přijat na Conservatorio della Piety dei Turchini v Neapoli, kde byli jeho učiteli Nicola Fago, Lorenzo Fago a Pasquale Cafaro.

Jako operní skladatel úspěšně debutoval v roce 1754 v divadle Teatro dei Fiorentini v Neapoli operou Le nozze contrastate. V průběhu let 1764–1810 zkomponoval více než 50 oper.

V říjnu 1785 získal místo třetího maestra na Conservatorio della Piety dei Turchini a v roce 1793 postoupil na místo druhého maestra, kde vystřídal skladatele Nicolu Salu. Konečně v roce 1799 se stal maestrem prvním. V prosinci roku 1806 byly všechny čtyři neapolské konzervatoře sloučeny v jedinou nazvanou Real Collegio di Musica v jejímž čele stál spolu s Giovannim Paisiellem a Fedele Fenarolim. Toto místo si udržel až do roku 1813, kdy se Niccolò Antonio Zingarelli stal jediným ředitelem. Tritto však na škole zůstal jako vedoucí katedry kompozice a kontrapunktu. Jeho žáky byli mimo jiné Vincenzo Bellini, Saverio Mercadante, Giacomo Meyerbeer a Gaspare Spontini.

V roce 1787 byl jmenován ředitelem divadla San Carlo a maestrem královského dvora. V roce 1810 přestal komponovat pro divadlo a zabýval se pouze chrámovou hudbou.

Zemřel v Neapoli 16. září 1824. Měl 18 dětí. Jeho syn, Domenico Tritto (1776–1851), učil rovněž na konzervatoři a prodal jí rukopisy otcových prací.

Zkomponoval více než 50 oper a mnoho chrámových skladeb včetně Mše pro dvojsbor a dva orchestry a sedm dalších mší, dvoje Pašije, Requiem, kantáty a řadu drobnějších prací. Protože pracoval pro několik neapolských kostelů je řada skladeb ztracena. Vydal dvě didaktické práce: učebnici generálního basu Partimenti e regole generali per conoscere qual numerica dar si deve ai vari movimenti del basso (Milán, 1816) a školu kontrapunktu a hudební teorie Scuola di contrappunto, ossia Teorica musicale (Milan, 1816), pojednanou v tradiční formě rozhovoru učitele a žáka.

  • Le nozze contrastate (opera buffa, 1754, Neapol)
  • La fedeltà in amore (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1764, Neapol)
  • Li furbi (intermezzo, 1765, Neapol)
  • Il principe riconosciuto (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1780, Neapol)
  • La francese di spirito o La viaggiatrice di spirito (opera buffa, libreto G. M. Mililotti, 1781, Řím)
  • La Bellinda o L'ortolana fedele (opera buffa, libreto Francesco Cerlone, 1781, Neapol)
  • Don Procopio in corte del Pretejanni (opera buffa, 1782, Neapol)
  • Don Papirio (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1782, Neapol)
  • I due gemelli (opera buffa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1783, Neapol)
  • Il convitato di pietra (opera semiseria, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1783, Neapol)
  • La sposa stramba (opera buffa, 1783, Neapol)
  • La scuola degli amanti (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1783, Neapol)
  • La scuffiara (opera buffa, libreto Giovanni Battista Lorenzi, 1784, Neapol)
  • Il matrimonio negli Elisii ovvero La sposa bizzarra (opera buffa, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi Rossi, 1784, Řím)
  • L'Artenice (opera seria, 1784, Neapol)
  • L'Arminio (opera seria, libreto Ferdinando Moretti, 1786, Řím)
  • Le gelosie ovvero I due fratelli burlati (farsetta, 1786, Řím)
  • Li raggiri scoperti (opera buffa, 1786, Řím)
  • La vergine del sole (opera seria, libreto Carlo Giuseppe Lanfranchi Rossi, 1786, Neapol)
  • Armida (opera seria, 1786, Neapol)
  • Le vicende amorose (dramma giocoso, libreto Pastor Arcade Timido, 1787, Řím)
  • La molinara spiritosa (opera buffa, libreto Francesco Saverio Zini, 1787, Neapol)
  • La bella selvaggia (opera semiseria, 1788, Řím)
  • La scaltra avventuriera (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1788, Neapol)
  • Il giuocatore fortunato (opera buffa, libreto Giuseppe Petrosellini, 1788, Neapol)
  • Il finti padroni (farsa, 1789, Řím)
  • La prova reciproca (L'inganno fortunato ossia La prova reciproca) (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1789, Neapol)
  • I servi padroni (farsetta, 1790, Řím)
  • La cantarina (opera buffa, libreto Carlo Goldoni, 1790, Řím)
  • Il cartesiano fantastico (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Neapol)
  • Le astuzie in amore (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1790, Neapol)
  • L'inganno amoroso (opera buffa, 1790, Madrid)
  • L'equivoco (opera buffa, libreto C. Fiori, 1791, Neapol)
  • La creduta selvaggia (farsetta, 1792, Řím)
  • Gli amici rivali (opera buffa, 1792, Vienna)
  • Le trame spiritose (commedia, libreto Giuseppe Palomba, 1792, Neapol)
  • La fedeltà nelle selve (La fedeltà tra le selve) (opera buffa, libreto Michelangelo Prunetti, 1793, Benátky)
  • Le nozze in garbuglio (opera semiseria, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1793, Neapol)
  • L'ordine del disordine (opera buffa, 1793, Neapol)
  • L'impostore smascherato (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1794, Neapol)
  • Gli amanti in puntiglio (opera buffa, libreto Giuseppe Maria Diodati, 1794, Neapol)
  • Apelle e Campaspe (opera seria, libreto Simeone Antonio Sografi, 1795, Milán)
  • Il barone in angustie (opera buffa, libreto Giuseppe Palomba, 1797, Neapol)
  • La donna sensibile o sia Gli amanti riuniti (opera buffa, libreto Domenico Piccinni, 1798, Neapol)
  • La morte di Cesare (opera seria, libreto Gaetano Sertor, 1798, Brescia)
  • Micaboro in Jucatan (opera seria, libreto Demenico Piccinni, 1799, Neapol)
  • I matrimoni in contrasto (opera semiseria, libreto Giuseppe Ceccherini, 1800, Řím)
  • Ginevra e Ariodante (opera seria, libreto Domenico Piccinni, 1801, Neapol)
  • Gli americani (Gonzalvo ossia Gli americani) (opera seria, libreto Giovanni Schmidt, 1802, Neapol)
  • Cesare in Egitto (opera seria, libreto Giovanni Schmidt] 1805, Řím)
  • Lo specchio dei gelosi (opera buffa, 1805, Řím)
  • Elpinice e Vologeso (opera seria, libreto Domenico Piccinni, 1806, Řím)
  • Andromaca e Pirro (opera seria, 1807, Řím)
  • Marco Albino in Siria (opera seria, 1810, Neapol)

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Giorgio Sanguinetti: The Art of Partimento: History, Theory, and Practice. Oxford University Press, 2012
  • Bertil van Boer: Historical Dictionary of Music of the Classical Period. Scarecrow Press, 2012
  • Don Michael Randel: The Harvard Biographical Dictionary of Music. Harvard University Press, 1996
  • Giuseppe de Napoli: La triade melodrammatica altamurana: Giacomo Tritto, Vincenzo Lavigna, Saverio Mercadante (Milano, 1952)
  • Brandenburg, Daniel: ‘Giacomo Tritto: Il convitato di pietra’, Napoli e il teatro musicale in Europa tra Sette e Ottocento: studi in onore di Friedrich Lippmann, ed. B.M. Antolini and W. Witzenmann (Firenze, 1993, pp. 145-74)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]