Pierre Nora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pierre Nora
Narození17. listopadu 1931 (92 let)
8. pařížský obvod
Povoláníhistorik a vysokoškolský učitel
Alma materLyceum Ludvíka Velikého
Carnotovo lyceum
Fakulta umění Pařížské univerzity
Tématadějiny
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1989)
Velká Gobertova cena (1993)
důstojník Národního řádu za zásluhy (1993)
komandér Řádu umění a literatury (1994)
důstojník Řádu čestné legie (1998)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Françoise Cachin (1964–1976)
Anne Sinclair
Partner(ka)Anne Sinclair
RodičeGaston Nora
PříbuzníSimon Nora (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Nora (* 17. listopadu 1931, Paříž) je francouzský historik a nakladatel.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do bohaté velkoměšťanské rodiny asimilovaných Židů. Za německé okupace se musel schovávat, aby unikl deportaci. Po studiu historie a dvouleté činnosti jako učitel historie na gymnáziu v Oranu se během Alžírské války vrátil do Paříže a byl deset let docentem na Sciences Po, dokud nebyl povolán jako profesor historie na École des hautes études en sciences sociales, elitní univerzitu pro sociální vědy, která byla založena Lucienem Febvrem a která byla spojena se Školou Annales.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vypracoval projekt lieux de mémoire, v kterém chtěl zachránit zbytky ztrácející se francouzské republikánské kultury. V stejném poměru, jakým mizí tradiční paměť, se cítíme nuceni sbírat dokumenty, které jednoho dne budou důkazy před tribunálem historie. Žádná jiná epocha neprodukovala záměrně tolik archívů jako ta naše a to nejen díky technickým možnostem. Zatím je ale nemožné odhadnout, na co budeme později muset vzpomínat. To později historickou paměť doloží. Nejen ty, které oficiální historie zatlačila do ústraní trápí znovunabytí své oficiální historie. Nová forma historie by měla být vnímavá k symboličnosti a představivosti. Pierre Nora se zasazoval o historii, která by byla schopná obsáhnout ambice globální historie.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Nora, Pierre: Les Lieux de mémoire (Gallimard), 1984. angl. Realms of Memory, Columbia University Press, 1996–1998. něm. Zwischen Geschichte und Gedächtnis, 1990.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

27. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Michel Droit
2001
Pierre Nora
Nástupce: