Pierre-Gaspard Chaumette
| Pierre-Gaspard Chaumette | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. května 1763 Nevers |
| Úmrtí | 13. dubna 1794 (ve věku 30 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Místo pohřbení | Hřbitov Errancis |
| Alma mater | Pařížská univerzita |
| Povolání | advokát, politik a botanik |
| Politická strana | Kordeliéři |
| Nábož. vyznání | ateismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pierre-Gaspard Chaumette, též Anaxagoras Chaumette (24. května 1763, Nevers – 13. dubna 1794, Paříž) byl politik během Velké francouzské revoluce. Za jakobínského teroru byl gilotinován spolu s hébertisty.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pierre-Gaspard Chaumette byl synem ševce. V roce 1789 vystudoval medicínu v Paříži, po vypuknutí revoluce pracoval jako redaktor deníku Révolutions de Paris a jako písař politického klubu kordeliérů. Chaumette se stal mluvčím chudých předměstí a rozvinul radikální revoluční pozice, zvláště po králově neúspěšném útěku do Varennes a masakru na Martově poli. V roce 1792 se podílel na útoku na Tuileries a stal se procureurem (sekretářem) Pařížské komuny. Během zářijových masakrů chyběl jako vládní komisař na Calvadosu. Agitoval mezi pařížskými sansculoty proti umírněným stranám, jako byli girondisté. Prosadil zřízení revolučního tribunálu pro stíhání kontrarevolučních aktivit.
Na znamení rozchodu s minulostí přijal jméno Anaxagoras. Jeho zásadní rovnostářství bylo vyjádřeno například návrhem, aby všichni, stejně jako obyčejní lidé, nosili pouze dřeváky a jedli brambory. Chaumette považoval církev za symbol starého řádu, který odmítal, takže se zvláště zavázal k odkřesťanštění a prosazoval kult rozumu. V roce 1794 jako generální prokurátor Paříže požadoval, aby se v budoucnu při pohřbech nerozlišovalo mezi bohatými a chudými.
Měl blízko ke skupině hébertistů, ale byl poněkud umírněnější. Jako jeden z vůdců Pařížské komuny se na jaře 1794 postavil proti hebertistickým výzvám ke svržení „nové tyranie“ (Robespierra). Sám Chaumette byl však později popraven, protože Maximilien Robespierre viděl v jeho popularitě a v ateistické a radikální sociálně-revoluční politice, kterou prosazoval, domácí i zahraniční politickou hrozbu pro Francii. Chaumette byl také podezřelý, že je zahraničním agentem kvůli svému přátelství s německo-nizozemským přistěhovalcem Anacharsisem Clootsem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre-Gaspard Chaumette na německé Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Nicole Bossut, Chaumette porte-parole des sans-culottes, Annales historiques de la Révolution française, č. 298, říjen-prosinec 1994, s. 744-746
- Olivier Douville, La France révolutionnaire et l'esclavage, présentation du discours de Chaumette prononcé à la Convention Nationale en 1793, Cahiers des anneaux de la mémoire, č. 3, 2001
- Roger Clay, Gaspard Chaumette (Nevers 1763 Paris 1794) Un collégien facétieux, Cahier nivernais d'histoire de l'éducation, Nevers, č. 27, 2014
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre-Gaspard Chaumette na Wikimedia Commons
