Petrus Christus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Petrus Christus
Petrus christus, ritratto d'uomo con falcone.jpg
Narození 1410
Baarle
Úmrtí 1475 (ve věku 64–65 let)
Bruggy
Povolání malíř a iluminátor
Významná díla Un orfèvre dans son atelier, peut-être saint Éloi
Portret van een jonge vrouw
Isabella van Portugal met de heilige Elisabeth
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petrus Christus (* kolem 1410, Baarle (Brabantsko) - před 13. březnem 1476, Bruggy) je jedním z nejvýznamnějších malířů nizozemské Severské renesance. Je řazen k „Vlámským primitivům“ a považován za nástupce Jan van Eycka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Petrus Christus se stal občanem v Bruggách a členem místního malířského cechu roku 1444, tři roky po smrti tamního nejvýznamnějšího malíře Jan van Eycka.[1] Nebyl tedy van Eyckovým žákem, přestože převzal jeho dílnu a dokončil některé zakázky. O jeho školení není nic známo, ale kromě Jan van Eycka ho ovlivnil také Rogier van der Weyden a Robert Campin. Z let 1457 - 1463 se nezachovaly žádné písemné doklady ani signovaná díla malíře, ale roku 1463 byl odpovědný za výzdobu Brugg při příležitosti návštěvy vévody Filipa III. Dobrého. V letech 1467 - 1472 působil jako mluvčí a hlava cechu malířů.

Petrus Christus někdy během života patrně navštívil Milán (zaznamenán jako "Piero da Bruggia"), kde mohl osobně poznat Antonella da Messina (ten spolu s Giovannim Bellinim jako první Ital začal užívat olejové barvy). Italské umění mohl Petrus Christus poznat také zprostředkovaně, neboť Bruggy byly významným hansovním městem a působili zde italští bankéři (Arnolfini, Portinari), kteří mohli být jeho klienty.

Spolu se svou ženou byl členem "Bratrstva Panny Marie ze suchého stromu" (Confrérie Notre-Dame de l'Arbre Sec), které založil Filip III. Dobrý, a v letech 1475-76 "Bratrstva Panny Marie sněžné". Jeho nevlastní syn Bastiaen Christus se stal mistrem cechu malířů a převzal otcovu dílnu roku 1476. Po něm roku 1500 dílnu zdědil vnuk Petrus II. Christus.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sv. Eligius ve své dílně
Petrus Christus - Portrét mladé dámy - Google Art Project

Petrus Christus jako první ze severských malířů používal lineární perspektivu s jediným úběžníkem ke zobrazení prostoru (obraz Trůnící Madona s dítětem, sv. Jeronýmem a sv. Františkem, 1457). Jeho portréty nejsou na neutrálním tmavém pozadí, ale naznačují, že byly zhotoveny v konkrétním interiéru.[2]

Obrazy nizozemských malířů 15. století byly v Itálii velmi žádané (1492 uvádí inventář sbírky Lorenza de' Medici portrét francouzské šlechtičny jako dílo "Pietro Cresti de Bruggia", 1524 je Christusův obraz uváděn ve sbírce Sannazaro v Neapoli) a také často kopírované. Kompozice Oplakávání (Metropolitan Museum of Art, NY) Petruse Christuse zřejmě sloužila jako předloha mramorového reliéfu v katedrále v Palermu, který vytvořil italský sochař a pomocník Michelangela Antonello Gagini.

Signovaná díla[editovat | editovat zdroj]

Petrus Christus podepisoval svá díla signaturou Petrus XRI (me fecit, anno). Je známo pouze devět datovaných a signovaných děl. Další díla jsou mu připisována na základě srovnávací analýzy malířského stylu.

  • 1446 Portrét Edwarda Grymestona, zapůjčeno v National Gallery, London
  • 1446 Portrét Kartuziána, Metropolitan Museum of Art in New York City
  • 1449 (tzv.) Sv. Eligius ve své dílně, Metropolitan Museum of Art Robert Lehman Collection, New York
  • 1449 Madona kojící dítě, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten, Antwerp
  • 1452 tzv. "Berlínská oltářní křídla" se scénami Zvěstování, Narození Ježíše, Poslední soud, Gemäldegalerie, Staatliche Museen zu Berlin
  • 1452 Zvěstování, Narození Ježíše, Groeninge Museum, Bruges (tato díla byla rozsáhle "restaurována" ve 20. století a z původní malby je autentických méně než 30 %[3]
  • 1455 Oplakávání Krista, Royal Museums of Fine Arts, Brussels
  • 1457? Trůnící Madona s dítětem, sv. Jeronýmem a sv. Františkem, Stadelsches Kunstinstitut, Frankfurt-am-Main
  • 1465 Madona ze suchého stromu, Collección Thyssen-Bornemisza Madrid

Literatura uvádí celkem 29 děl přisuzovaných umělci.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Martens, Maximiliaan P.J. "New Information on Petrus Christus's Biography and the Patronage of His Brussels Lamentation." Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 20.1 (1990–1991): 5–23.
  2. Manfred Wundram, in: Suckale R, Weniger M, Wundram M, Gotika, Slovart 2007, s.84-85
  3. V. Paumen, Flemish Primitives
  4. Max Friedlander, The van Eycks - Petrus Christus, coll. Early Netherlandish Painting n°1, 2d. La Connaissance, Bruxelles, 1967, 117 s.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Claude Frère, Primitifs flamands, Édition Pierre Terrail,‎ 2007, ISBN 978-2-87939-338-4
  • Maryan Wynn Ainsworth: Petrus Christus. Renaissance Master of Bruges. Metropolitan Museum of Arts, New York 1994, ISBN 0-87099-694-0
  • Joel M. Upton: Petrus Christus. His place in fifteenth century Flemish painting. Pennsylvania State University Press, University Park 1990, ISBN 0-271-00672-2.
  • Burkhard Richter: Untersuchungen zum Werk des Petrus Christus. Dissertation, Universität Heidelberg 1974.
  • Peter H. Schabacker: Petrus Christus. Dekker & Gumbert, Utrecht 1974.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]