Robert Campin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Campin
Narození 1375
Valenciennes
Úmrtí 26. dubna 1444 (ve věku 68–69 let)
Tournai
Povolání malíř
Významná díla Mérode Altarpiece
The Werl Triptych
Nativity
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Robert Campin: Oltář z Mérode
Narození Krista, Dijon
Robert Campin: Madona (před r. 1430)

Robert Campin, dříve označovaný jako Mistr z Flémalle (podle tří deskových obrazů z opatství Flémale u Lutychu)[1] či Mistr mérodeského oltáře (kolem 1375 nebo 1378-79,[2] Tournai (?) – 26. dubna 1444, Tournai) byl nizozemský malíř, vedle Jana van Eycka ústřední postava Severské renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doklady o Campinovi pocházejí z první dekády 15. století: roku 1406 je uváděn jako svobodný mistr malířského cechu v Tournai. Z toho se soudí, že tehdy musel být ve věku něco přes 25 let.

Roku 1410 se v této obci stal měšťanem, takže možná přímo z Tournai nepocházel. Působil pak v řadě městských úřadů a získal od města mnoho zakázek. Roku 1427 se stali jeho žáky Jacques Daret a "Rogelet de la Pasture" - zřejmě Rogier van der Weyden.[2] V červenci 1432 byl odsouzen k ročnímu zákazu činnosti za to, že udržoval poměr s jistou Leurence Poletteovou, ačkoli jeho právoplatnou manželkou byla Ysabiel de Stocquainová. Z hlediska dějin umění to mělo za následek, že se v této době osamostatnili jeho žáci Rogier van der Weyden a Jacques Daret, kteří si v době mistrovy nepřítomnosti založili vlastní dílny. Zbytek trestu byl Campinovi odpuštěn v říjnu 1432, od té doby však získával mnohem méně zakázek než dříve.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle Roberta Campina, které vychází ze středověkých knižních iluminací, je po doznění gotického slohu poprvé patrný nizozemský měšťanský realismus. Campin vyniká především realistickým podáním a zobrazením detailů jakého nedosáhl žádný malíř před ním. Jeho přínosem je plastická modelace tělesných tvarů, monumentálnost a expresivnost obsahu a prohloubení obrazového prostoru pomocí architektur nebo průhledů do krajiny. Za jedinečné dílo je v tomto smyslu považován obraz Narození Krista z Dijonu, kde je v pozadí zelená krajina se zmlazenými stromy a vlnící se cestou, přes kterou padají stíny časného ranního světla.

Na Oltáři z Merode, objednaném některým členem rodiny Maline z Igelbrechtu, je zobrazen interiér s množstvím žánrových detailů. Na levém křídle donátoři klečí v předsíni a pootevřenými dveřmi pozorují výjev Zvěstování, které tvoří centrální panel. Vedle čtoucí Panny Marie je stůl s otevřenou knihou, uhašenou kouřící svíčkou a bílé lilie v malovaném džbánku. Na pravém křídle je sv. Josef, který ve své truhlářské dílně vyrábí pasti na myši - jako odkaz na výrok sv. Augustina o Josefovi jako pasti na Ďábla.[3]

Campin vedl velkou malířskou dílnu a na řadě obrazů mají podíl jeho žáci. Z jeho vlastní ruky se dochovalo několik podobizen, které vynikají realistickou charakteristikou. Robert Campin byl starší než Jan van Eyck, ale v pozdním období jím byl ovlivněn.

Na jeho dílo navázal jeho žák Rogier van der Weyden i další nizozemští malíři aktivní v 15. století. Ovlivnil také pozdně gotické malířství ve střední Evropě.[1]

Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Ukládání do hrobu, sbírka hraběte Seilern
  • Narození Krista, Musée des Beaux-Arts, Dijon, původně možná Chartreuse de Champmol
  • Zasnoubení Panny Marie, Museo del Prado, Madrid
  • Oltář s Merode se Zvěstováním P. Marii, donátory a sv. Josefem, Metropolitan Museum of Art, New York
  • Panna Maria s dítětem, Städel Institut, Frankfurt
  • Sv. Veronika s rouškou, Städel Institut, Frankfurt
  • Svatá Trojice, Städel Institut, Frankfurt
  • Panna Maria se zjevuje sv. Petru a sv. Augustinovi, Musée Granet, Aix-en-Provence
  • Panna Maria s dítětem, Ermitáž, Petrohrad
  • Svatá Barbora, Museo del Prado, Madrid
  • Podobizna tlustého muže, Gemäldegalerie, Berlín

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mráz B, Mrázová M, 1988, s. 390-391
  2. a b Smart A, 1972, s. 44
  3. Smart A, 1972, s. 47

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumír Mráz, Marcela Mrázová, Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1988
  • Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]