Robert Campin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Campin
Narození1375
Valenciennes
Úmrtí26. dubna 1444 (ve věku 68–69 let)
Tournai
Povolánímalíř a projektant
Významná dílaMérode Altarpiece
The Werl Triptych
Nativity
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Robert Campin: Oltář z Mérode
Narození Krista, Dijon
Robert Campin: Madona (před r. 1430)

Robert Campin, dříve označovaný jako Mistr z Flémalle (podle tří deskových obrazů z opatství Flémale u Lutychu)[1] či Mistr mérodeského oltáře (kolem 1375 nebo 1378-79,[2] Tournai (?) – 26. dubna 1444, Tournai), byl nizozemský malíř, vedle Jana van Eycka ústřední postava Severské renesance.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doklady o Campinovi pocházejí z první dekády 15. století: roku 1406 je uváděn jako svobodný mistr malířského cechu v Tournai. Z toho se soudí, že tehdy musel být ve věku něco přes 25 let.

Roku 1410 se v této obci stal měšťanem, takže možná přímo z Tournai nepocházel. Působil pak v řadě městských úřadů a získal od města mnoho zakázek. Roku 1427 se stali jeho žáky Jacques Daret a „Rogelet de la Pasture“ – zřejmě Rogier van der Weyden.[2] V červenci 1432 byl odsouzen k ročnímu zákazu činnosti za to, že udržoval poměr s jistou Leurence Poletteovou, ačkoli jeho právoplatnou manželkou byla Ysabiel de Stocquainová. V této době se osamostatnili jeho žáci Rogier van der Weyden a Jacques Daret, kteří si v době mistrovy nepřítomnosti založili vlastní dílny. Zbytek trestu byl Campinovi odpuštěn v říjnu 1432, od té doby však získával mnohem méně zakázek než dříve.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle Roberta Campina, které vychází ze středověkých knižních iluminací, je po doznění gotického slohu poprvé patrný nizozemský měšťanský realismus. Campin vyniká především realistickým podáním a zobrazením detailů jakého nedosáhl žádný malíř před ním. Jeho přínosem je plastická modelace tělesných tvarů, monumentálnost a expresivnost obsahu a prohloubení obrazového prostoru pomocí architektur nebo průhledů do krajiny. Za jedinečné dílo je v tomto smyslu považován obraz Narození Krista z Dijonu, kde je v pozadí zelená krajina se zmlazenými stromy a vlnící se cestou, přes kterou padají stíny časného ranního světla.

Na Oltáři z Merode, objednaném některým členem rodiny Maline z Igelbrechtu, je zobrazen interiér s množstvím žánrových detailů. Na levém křídle donátoři klečí v předsíni a pootevřenými dveřmi pozorují výjev Zvěstování, které tvoří centrální panel. Vedle čtoucí Panny Marie je stůl s otevřenou knihou, uhašenou kouřící svíčkou a bílé lilie v malovaném džbánku. Na pravém křídle je sv. Josef, který ve své truhlářské dílně vyrábí pasti na myši – jako odkaz na výrok sv. Augustina o Josefovi jako pasti na Ďábla.[3]

Campin vedl velkou malířskou dílnu a na řadě obrazů mají podíl jeho žáci. Z jeho vlastní ruky se dochovalo několik podobizen, které vynikají realistickou charakteristikou. Robert Campin byl starší než Jan van Eyck, ale v pozdním období jím byl ovlivněn.

Na jeho dílo navázal jeho žák Rogier van der Weyden i další nizozemští malíři aktivní v 15. století. Ovlivnil také pozdně gotické malířství ve střední Evropě.[1]

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

výběr
  • Ukládání do hrobu, sbírka hraběte Seilern
  • Narození Krista, Musée des Beaux-Arts, Dijon, původně možná Chartreuse de Champmol
  • Zasnoubení Panny Marie, Museo del Prado, Madrid
  • Oltář s Merode se Zvěstováním P. Marii, donátory a sv. Josefem, Metropolitan Museum of Art, New York
  • Panna Maria s dítětem, Städel Institut, Frankfurt
  • Sv. Veronika s rouškou, Städel Institut, Frankfurt
  • Svatá Trojice, Städel Institut, Frankfurt
  • Panna Maria se zjevuje sv. Petru a sv. Augustinovi, Musée Granet, Aix-en-Provence
  • Panna Maria s dítětem, Ermitáž, Petrohrad
  • Svatá Barbora, Museo del Prado, Madrid
  • Podobizna tlustého muže, Gemäldegalerie, Berlín

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mráz B, Mrázová M, 1988, s. 390-391
  2. a b Smart A, 1972, s. 44
  3. Smart A, 1972, s. 47

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumír Mráz, Marcela Mrázová, Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1988
  • Alastair Smart, The Renaissance and Mannerism Outside Italy, Thames and Hudson, London 1972

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]