Thomas Mann

Paul Thomas Mann (6. června 1875 v Lübecku – 12. srpna 1955 v Curychu) byl německý spisovatel, filantrop a esejista první poloviny 20. století. V roce 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Bratr spisovatele Heinricha Manna (1871 - 1950) a míň významného Carla Victora Manna (1890-1949), otec spisovatelů Klause Manna (1906 - 1949) a Golo Manna (1909 - 1994). V menší míře se stali významnými rovněž dcery Erika Mann (1905-1969), Monika Mann (1910-1992) a Elisabeth Mann-Borgese (1918-2002) a rovněž vnuk Fridolin Mann (* 1940). Řada dalších rodinných příslušníků získala určitý význam jako vzory pro postavy v některých Mannových románech.

Život

Dětsví a mládí

Paul Thomas Mann se narodil v Lübecku v rodině obchodníka s obilím Thomase Johanna Heinricha Manna a poloviční brazilky Júlie da Silva Bruhns. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933.

Heinrich a Thomas Mannové kolem roku 1900

S vlastními literárními pokusy začal Mann v roce 1893. O rok později debutoval svou novelou Gefallen. První velké dílo, románová prvotina Buddenbrooks. Verfall einer Familie (česky Buddenbrookovi) vyšla v roce 1901. Kniha sklidila okamžitý úspěch a z Thomase Manna se stal téměř přes noc proslulý německý spisovatel. Později se věnoval rovněž žurnalistice (rok pracoval v redakci satirického časopisu Simplicissimus).

V 1905 se oženil s dcerou vzdělaného židovského obchodníka Katiou Pringsheimovou, s níž měl 6 dětí (Erika, Klaus, Golo, Monika, Elisabeth a Michael), z nichž se výrazněji proslavili 2: Klaus, který se rovněž věnoval literatuře a Golo, jenž se věnoval historii. Fakt, že Mann spojil svůj život s ženou, ač to ve své době byla jediná možnost veřejného partnerského soužití, byl pro jeho okolí víc než překvapující. Nacházel totiž větší zalíbení v mladých mužích, než ve společnosti žen. Ke své případné homosexuální či bisexuální orientaci se nikdy otevřeně nepřiznal, nicméně homosexuální a homoerotické motivy jsou v jeho díle časté (např. v románu Buddenbrockovi, či v novelách Smrt v Benátkách a Tonio Kröger).

Dospělost

V roce 1912 onemocněla Katia tuberkulózou a pobývala dlouhodobě v plicním sanatoriu v Davosu. Její léčba, zážitky ze sanatoria i obavy z možné smrti inspirovaly Thomase Manna k druhému významnému románu, snovému vyprávění z luxusní ozdravovny tuberkulózní smetánky Der Zauberberg (česky Kouzelný vrch), na němž začal pracovat v roce 1913 a dokončil ho roku 1924, kdy byl, rovněž s velkým úspěchem, publikován.

V době první světové války se v eseji Betrachtungen eines Unpolitischen (česky Úvahy nepolitického člověka) dostal do zásadních rozporů s bratrem Heinrichem, když válku neodmítl; později své stanovisko považoval za chybné.

Thomas Mann se stýkal s předními umělci a spisovateli své doby, např. s Hermannem Brochem či Robertem Musilem, jemuž výrazně pomáhal v jeho finanční tísni a jehož díla si velmi vážil.

V roce 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu, jedním z kandidátů na toto ocenění byl už v roce 1927. Ze značné finanční sumy, kterou obdržel, umořoval vysoké dluhy svých dětí.

Válka a exil

Již od počátku 30. let Thomas Mann sledoval hrozící nástup nacismu. Ve své řečí Appell an die Vernunft (česky Apel na rozum) pronesené v Berlíně říjnu 1930, jež vstoupila do dějin jako tzv. Deutsche Ansprache (česky Německý projev) varoval před možnou hrozbou. Přes nadšené přijetí nebyly jeho obavy vyslyšeny. V roce 1933 opustili s ženou Katiou přes Paříž Německo a uchýlili se do exilu ve Švýcarsku, kde žili v Küsnachtu v blízkosti Curychu.

V letech 1933 až 1942 pracoval Mann na rozsáhlé románové tetralogii Joseph und seine Brüder (česky Josef a bratří jeho).

V letech 1934 a 1935 podnikli Mannovi první cesty do USA. V roce 1936 získali československé občanství a cestovní pas. V roce 1938 odjel do USA, kde v roce 1944 získal občanství. Po druhé světové válce se vrátil do Evropy. Od roku 1952 žil ve Švýcarsku.

Roku 1947 bylo vydáno Mannovo pravděpodobně nejznámější dílo, román Doktor Faustus, napsáno za jeho pobytu v USA. Faustovská inspirace přenesená do soudobého Německa spojuje v postavě skladatele Adriana Leverkühna otázky umělecké tvorby a svobody duše.

Při pobytu v nizozemských přímořských lázních v Nordwijku onemocněl Mann arteriosklerózou. Po návratu do Curychu byl hospitalizován a 12. srpna zemřel ve věku 80 let.

Dílo

Zde jsou uvedena pouze českému čtenáři nejznámější díla.

Romány

Buddenbrooks – Verfall einer Familie, 1897–1900; (česky Buddenbrookovi) popisuje osudy čtyř generací obchodnického rodu
Der Zauberberg, 1924. (Česky Kouzelný vrch). Děj se odehrává ve Švýcarském plicním sanatoriu.
Joseph und seine Brüder, 1933–1942; (česky Josef a bratří jeho). Jedná se o přepracovaný biblický příběh (Kniha Mojžíšova) do románové tetralogie. Josef je nejoblíbenější ze dvanácti Jákobových synů (praotci dvanácti izraelských kmenů). Jeho bratři ho prodají do otroctví do Egypta, kde se z něj časem stane první ministr říše. V této funkci ochrání Egypt před hladomorem. Nakonec povolá své bratry a otce do Egypta, aby tam nalezli novou vlast. Tento příběh má mnoho literárních zpracování, Mann ho oprostil od mytických prvků a dal mu humanistické vyznění. Toto Mannovo dílo obsahuje tyto díly:

Příběhy Jákobovy
Mladý Josef
Josef v Egyptě
Josef Živitel

Doktor Faustus – (1947), vrchol jeho tvorby. Tento filosofický román je inspirován Goethovým Faustem. Příběh vypráví gymnazijní profesor Zeitblom o svém příteli, hudebním skladateli Adrianu Leverkuhnovi. Tento geniální hudebník je přesvědčen, že se evropská kultura (především hudba) jsou v krizi. Je tedy ochoten přistoupit na jakýkoliv kompromis (i na smlouvu s ďáblem), jen když to pro něj bude znamenat tvořivou schopnost. Jeho díla jsou popřením předchozího vývoje (poslední skladba je negací Beethovenovy Deváté symfonie). Skladatel nakonec zešílí. Na pozadí Leverkuhnovy tragédie se promítají politické dějiny Německa v tomto století (až do nacismu).
Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull, 1922 (Česky Zpověď hochštaplera Felixe Krulla). Nedokončený.

Povídky a novely

Der kleine Herr Friedemann, 1897. (česky Malý pan Friedemann),
Tonio Kröger, novela, 1903,
Der Tod in Venedig, 1912. (česky Smrt v Benátkách),
Mario und der Zauberer, 1930. (česky Mario a kouzelník),

Odkazy

Seznam německých spisovatelů