Paul Gauguin
Eugène Henri Paul Gauguin (7. června 1848 Paříž – 8. května 1903 Atuona, Markézy) byl francouzský malíř, vůdčí osobnost postimpresionismu.
Život
Paul Gaiuguin se narodil 7. června 1848 antibonapartovskému novináři Clovisi Gauguinovi a Aline, rozené Tristanové, dceři radikální feministky Flory Tristanové.
Když se roku 1852 dostal k moci Napoleon III., rozhodl se Clovis pro jistotu i s manželkou a dvěma dětmi, Marií a Paulem, odcestovat do Peru, kde měla Aline příbuzné. Náročnou plavbu však Clovis nepřežil.
U matčiných příbuzných v Limě prožil Paul rané dětství, ale po několika letech se s nimi jeho matka nepohodla a i s dětmi se roku 1854 vrátila do Paříže. Tam se Aline ujal bohatý burzián a sběratel umění Gustavo Arosa. Když zemřela, přijal Paulovu sestru Marii do svojí rodiny a Paula. Gaugin se přihlásil k obchodnímu námořnictvu. V letech 1868–1871 absolvoval námořní vojenskou službu, po jejím ukončení získal práci u burzovního makléře Bertina, kde působil jako úředníka v jeho kanceláři. V tomto zaměstnání si Paul počínal obdivuhodně dobře - byl zrovna čas velkého hospodářského vzestupu a obchodníci na burze vydělávali obrovské peníze.
V té době začal ve volném čase malovat a sochařit. Také nakupoval obrazy prozatím zatracovaných impresionistů, se kterými, zvlášte pak s Pissarrem, se seznámil v Arosově rodině.
Jeho první a jedinou ženou se stala Dánka Mette-Sofie Gadová, se kterou se oženil roku 1873. S ní měl čtyři syny (Emil, Clovis, Jean-René a Paul Rollon zvaný Pola) a dceru Aline. Také díky ní Gauguin ze svých výdělků nenashromáždil větší množství peněz, protože Mette je obratně utrácela.
Když pak nastal propad na burze (1883), Paul přišel o práci a jejich manželství se zhroutilo. Když Mette zjistila, že ji a děti hodlá živit malováním, odjela zpět do své vlasti. Paul se poté protloukal jak mohl, ze zbohatlíka se stal tulák. Žít v Paříži pro něj bylo příliš nákladné, proto v té době často pobýval a maloval v Bretani v městě Pont-Aven. Velké pokroky ve své tvorbě ale nedělal, stále se držel k obrazu svému pozměněného impresionismu.
Po nějaké době se s přítelem Lavalem vydali za prací úředníka do Střední Ameriky, kde směrem od přístavu Colón probíhal první pokus o stavbu Panamského průplavu. Brzy však práci v otřesně špinavém přístavu nemohli snést a uchýlili se na ostrov Martinik. Během pobytu na tomto ostrově namaloval Gauguin jen 12 pláten, ale na těch je vidět velký pokrok v hledání sebe sama (například plátno Pod mangovníky).
Po návratu žil střídavě v Paříži a Pont-Avenu, ale život v Evropě jej začal znechucovat. V té době došlo k osudovému setkání: galerista Theo van Gogh Gauguinovi představil svého bratra Vincenta. Theo navrhl, aby oba malíři zkusili vést společnou domácnost va Vincentově oblíbeném městě Arles, ale jejich nedlouhé soužití skončilo absolutní katastrofou, když se van Gogh pokusil na Gauguina zaútočit nožem a poté se sám zmrzačil.
Gauguin se opět uchýlil do Bretaně, ale atmosféra v Pont-Avenu, který se mezi tím stal oblíbeným cílem umělců i výletníků, mu přestala vyhovovat, a proto se tentorkát usadil v rybářském Le Pouldu. Kvůli nevydařeným finančním spekulacím a následnými dluhy se rozhodl uniknout na Tahiti, podle jeho představ stále civilizací nedotčeného tropického ráje. V pařížské aukční síni u Drouota aukci svých děl, která mu vynesla dost na cestu a přibližně tři roky života v Tichomoří.
Po příjezdu se usadil v městě Papeete, správním centru Tahiti, ale to brzy vyměnil za vesnici Mataica. Našel si domorodou ženu Teha'amanu jako milenku a modelku pro své obrazy.
Když mu došly vydělané peníze, vrátil se da Paříže uspořádal prodejní výstavu svých děl, která však nebyla tak úspěšná jako dražba před odjezdem. Zavítal do milované Bretaně, kde se v přístavu Concarneau připletl do rvačky a utrpěl težkou zlomeninu nohy. Také díky postupující syfilidě se mu toto zranění již nikdy plně nezhojilo.
Roku 1897 se pokusil o sebevraždu, ale byl zachráněn. Přestěhoval se na malý ostrov Hiva-Oa v Markézách, kde zemřel. Tentokrát měl, se zastávkou na Tahiti, namířeno na Markézy. Galerista Vollard se uvolil mu posílat pravidelnou apanáž ve výši, která na Markézách znamenala slušný příjem. Navzdory klidnému životu bez existenčních problémů se jeho syfilida rychle zhoršovala a malíř se stal závislým na uklidňujícím morfiu a alkoholu.
Paul Gauguin zemřel 8. května 1903 na zástavu srdce.
Dílo
Paul Gauguin vyšel z impresionismu, ale postupně si vytvořil vlastní osobitý styl.
Svůj první obraz – Lesík ve Viroflay – vytvořil v roce 1876. Poté se stává žákem Camilla Pissarra.
Díky krátkému pobytu na Martiniku nalezl vlastní styl, což dokazuje obraz Žlutý Kristus.
Po návratu do Francie získal obdiv a uznání. Jedním z jeho přívrženců je i Vincent van Gogh. Nějaký čas žil v Bretani, ale pořád musel myslet na exotické kraje, a proto odcestoval na Tahiti. Na obrazech Tahitské ženy a Arearea se snaží ukázat Tahiti jako ráj nezkažený civilizací.
Mezi jeho vrcholná díla patří Už nikdy (1897) a Dívky s květy mangovníku (1899).
Galerie dalších známých děl
-
Autoportrét s kloboukem (1893) -
Vidění po kázání: Jakub zápasí s andělem (1888) -
Muž se sekyrou (1891) -
Te Rerioa (Sen) (1897) -
Ia orana, Maria (1891) -
Dívky s květy manga (1899) -
Žlutý Kristus (1889) -
-
-
-
-
Galerie Paul Gauguin na Wikimedia Commons
- Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:
- Lokální odkaz: Category:Paul_Gauguin
- Wikidata: c:Paul Gauguin
- Lokální šablona odkazuje na jinou galerii Commons než přiřazená položka Wikidat:
{{Související portál}} je určena pro použití pouze v popisech kategorií, zde se však nachází v jiném jmenném prostoru: "článek". Prosíme, tuto šablonu odtud odstraňte!