Paježura Bruijnova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Paježura Bruijnova

alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
Kriticky ohrožený druh
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Podtřída: vejcorodí (Prototheria)
Řád: ptakořitní (Monotremata)
Čeleď: ježurovití (Tachyglossidae)
Rod: paježura (Zaglossus)
Binomické jméno
Zaglossus bruijni
Peters & Doria, 1876
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paježura Bruijnova (Zaglossus bruijni) je druh paježury z rodu Zaglossus. Druh žije ve vnitrozemí Nové Guineje a na ostrově Salawatti ve vlhkých horských lesích 1000-3000 m n.m. Populace paježury klesá kvůli kácení lesů a nadměrnému lovu. Podle klasifikace IUCN je tento druh kriticky ohrožený. Poprvé jej popsali Peters a Doria v roce 1876.

Stavba těla[editovat | editovat zdroj]

Kostra

Paježura Bruijnova je středně velký vejcorodý živočich, jehož blízkým a známějším příbuzným je i ježura australská. Ta je ale o něco větší a má i více ostnů, než paježura. Tělo paježury měří 45 až 77 cm, ocas je zakrnělý. Má na dotek hrubou, vlnitou srst, z které ční krátké a tupé, menší bodliny. Ty jsou často jen slabě patrné. Čenich je delší než u ježury, tvoří dvě třetiny délky hlavy a je mírně zahnutý dolů. Na jazyku má jemné háčky pro chytání potravy. Na každé noze má pět prstů, ale na zadních jsou drápy jen na prostředních prstech. Samci mají na zadních nohou rohovité ostruhy. Pravděpodobně se jedná o největšího ptakořitného savce.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Je to převážně noční tvor, který pátrá po hmyzu v lesní půdě. Živí se hlavně žížalami, larvami, mravenci a termity. Samici se v době rozmnožování vytváří dočasný záhyb na břiše, ve kterém přechovává vajíčka i mláďata, která se zde v bezpečí vyvíjejí a jsou krmena mlékem. O životě tohoto skrytě žijícího živočicha víme jen málo, ale předpokládá se, že má podobné zvyky jako Ježura australská.

Vyhynutí v Austrálii[editovat | editovat zdroj]

Původně se předpokládalo, že paježury na území Austrálie vyhynuly zhruba před 10000 lety. Avšak při studiu vycpaných ježur v londýnském přírodovědném muzeu, si Kristofer Helgen všiml exempláře téměř dvojnásobně většího než ostatní ježury. Jednalo se o paježuru Bruijnovu, přivezenou Johnem T. Tunneyem z Austrálie, kde pobýval mezi lety 19011903. O ještě nedávném výskytu těchto paježur v Austrálii, svědčí i výpovědi místních obyvatel. Díky svému nočnímu a skrytému způsobu života je tedy možné, že by mohlo několik jedinců přežívat v austrálských horách dodnes.[2]

Chov[editovat | editovat zdroj]

V zajetí se nechová, pouze ZOO Moskva vlastní 1 samce (stav k 31.01.2008).

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Western long-beaked echidna na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2016.1. Dostupné online. [cit. 2016-07-09]
  2. Převratný objev v muzeu: Stoletá vycpanina šokovala vědce. Abicko.cz [online]. 2001, 8.4. 2013 [cit. 2015-08-18]. Dostupné z: http://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/13987/prevratny-objev-v-muzeu-stoleta-vycpanina-sokovala-vedce.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]