Přeskočit na obsah

Pablo Gargallo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pablo Gargallo
Rodné jménoPablo Emilio Gargallo Catalán
Narození5. ledna 1881
Maella
Úmrtí28. prosince 1934 (ve věku 53 let)
Reus
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníhřbitov v Montjuic
Alma materEscola de la Llotja
Povolánímalíř, sochař, designér šperků a výtvarník
OvlivněnýPablo Picasso
Eusebi Arnau i Mascort
Auguste Rodin
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pablo Emilio Gargallo Catalán (5. ledna 1881 Maella28. prosince 1934 Reus) byl španělský malíř a sochař.

Od sedmi let žil s rodiči v Barceloně, kde byl žákem sochaře Eusebiho Arnaua a navštěvoval výtvarnou školu La Llotja. Pak pobýval v pařížském Bateau-Lavoir, jeho přáteli byli Pablo Picasso, Juan Gris, Julio González a Max Jacob. V roce 1915 se oženil s modelkou Magali Tartansonovou. V roce 1920 se stal profesorem na barcelonské technické škole, avšak po nástupu generála Prima de Rivera k moci žil převážně v zahraničí.[1] Zemřel ve věku 53 let na zápal plic.

Začínal klasickým stylem ovlivněným novocentismem, později se stal hlavním představitelem aragonské výtvarné avantgardy a jeho tvorba převzala prvky kubismu a expresionismu.[2] Průkopnická byla jeho práce s kovem, který někdy také kombinoval s papírem. Podílel se na výzdobě sálu Palau de la Música Catalana a stadionu Estadi Olímpic Lluís Companys před výstavou Expo 1929. Vytvořil pomníky psychiatra Emilia Miry y Lópeze a herce Iscleho Solera, známé jsou i jeho portréty Grety Garbo v podobě stylizované masky.[3]

V roce 1985 bylo v Zaragoze otevřeno Gargallovo muzeum, kde se nachází i jeho nejznámější socha Prorok.[4]

  1. Busca Biografías Dostupné online
  2. Trianarts Dostupné online
  3. Galeria Marita Segovia Dostupné online
  4. Historia Aragón Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]