Přehrada Roseires
| Přehrada Roseires | |
|---|---|
 Pohled na hráz v polovině dubna 2012 | |
| Poloha | |
| Kontinent | Afrika |
| Státy |  Súdán(spolkový stát Modrý Nil) |
| Město | Ad-Damazin |
| Souřadnice | 11°47′59″ s. š., 34°23′19″ v. d. |
  | |
| Hydrologické údaje | |
| Povodí řeky | Nil |
| Přítok | Modrý Nil |
| Odtok | Modrý Nil |
| Hráz | |
| Typ hráze | pilířová a sypaná |
| Výška hráze | 78 m |
| Délka hráze | 25 000 m |
| Vodní nádrž | |
| Rozloha | 62 700 ha |
| Délka | 75 km |
| Objem nádrže maximální | 7,4 km³ |
| Kóta hladiny maximální | 490 m n. m. |
| Kóta hladiny provozní | 469 m n. m. |
| Vodní elektrárna | |
| Výkon současný | 280 MW |
| Typ turbíny | Kaplanova |
| Počet turbín | 7 × 40 MW |
| Ostatní | |
| Začátek výstavby | 1961 |
| Dokončení | 1966 |
Přehrada Roseires (arabsky خزان الروصيرص) je přehrada na Modrém Nilu v jihovýchodní části Súdánu. Přesněji se nachází u města Ad-Damazin zhruba 470 km jihovýchodně od Chartúmu. Vybudována byla během let 1961 až 1966.[1] V lednu 2013 bylo dokončeno zvýšení a rozšíření hráze.[2] Její současná délka je 25 km a výška střední betonové části dosahuje 78 m.[2] Celkový objem nádrže činí 7,4 km³.[2][3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Záměr vybudovat přehradu poblíž hranic s Etiopií vznikl v Súdánu již během britské koloniální správy.[4] Měla zajišťovat vodu pro zavodňovací projekt Kenana, který byl plánován v podobném rozsahu jako již fungující systém Gezira. Po vyhlášení nezávislosti Súdánu v roce 1956, neměl nově vzniklý stát dostatek financí na tak velkou stavbu. Když byl na přelomu 50. a 60. let vybudován přivaděč Managil, který odváděl vodu ze Sennarské přehrady do polí v okolí města Al Managil, přestala zásobní kapacita této přehrady stačit.[5] Většinu zadržené vody pro období sucha spotřebovával zavodňovací systém Gezira, vybudovaný při stavbě přehrady o více než třicet let dříve. Další problém představovalo každoroční ukládání značného množství sedimentů a tím snižování už tak nedostatečného zásobního prostoru.[3] Jediným řešením bylo vybudovat další přehradu, umístěnou výše proti proudu, která by dokázala zadržet požadovaný chybějící objem.[6]
V roce 1959 byla mezi Egyptem a Súdánem uzavřena nová dohoda o využívání Nilu,[7] ve které bylo Súdánu povoleno vybudovat přehradu Roseires a přiznáno právo využívat ročně 18,5 km³ vody.[4][7] Po získání půjčky od Světové banky a Západního Německa byla v roce 1961 započata stavba.[4] Dokončena byla v roce 1966.[2] Celková délka hráze tehdy dosahovala 13,5 km[1] a tvořila ji 1 km dlouhá pilířová betonová hráz[1][2] a na ni navazující zemní sypané hráze o délkách 8,5 km na západní a 4 km na východní straně.[1][2] Výška střední betonové hráze činila 68 m.[1][2] Plocha nádrže dosahovala 290 km²[2][3] a její celkový objem byl 3,024 km³.[3][8] O několik let později v roce 1971 byla zprovozněna elektrárna.[2]
S postupem let se však i tato nádrž potýkala se stejnými problémy jako přehrada u Sennaru.[3] V důsledku každoročních záplav se značně snížil její zásobní objem.[3] Uvádí se, že během let 1966 až 1995 došlo vlivem ukládání sedimentů ke snížení kapacity přehrady o 40 procent.[9] Bylo proto rozhodnuto zvýšit a prodloužit hráz, s čímž bylo počítáno už během její výstavby v 60. letech.[4] Hráz byla zvýšena o 10 m a prodloužena na současných 25 km.[2] Plocha nádrže se z původních 290 km² rozrostla na 627 km².[10]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Hlavním účelem přehrady je akumulace vody pro zavlažování v období sucha. Další význam spočívá ve výrobě elektrické energie. Využívána je též i pro rybolov.[9]
Zavlažování
[editovat | editovat zdroj]V současné době slouží přehradní nádrž jako zásobní prostor pro zavodňovací systémy Gezira a Managil v součinnosti se Sennarskou přehradou.[6] Dále zajišťuje vodu pro zavodňovací systémy Suki, North West Sennar a Rahad 1, které čerpají vodu z řeky v úseku mezi přehradami.[6] Do oblasti Rahad 1 v povodí stejnojmenného toku je voda vedena přivaděčem přes povodí řeky Dinder, kterou kanál podtéká vybudovaným sifonem.[11] Plánovány jsou další zavodňovací projekty Kenana, Roseires, Dinder a Rahad 2, které budou odebírat vodu přímo z přehrady.[6]
Vodní elektrárna
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1971 je přehrada využívána také k výrobě elektrické energie.[2] Před navýšením hráze byla elektrárna vybavena sedmi Kaplanovými turbínami o celkovém výkonu 280 MW.[2][12] Kromě této elektrárny je zde v provozu ještě malá vodní elektrárna s dvěma turbínami o celkovém výkonu 2 MW.[3] Ta je určena pro provoz přehrady a přilehlé město.[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Operation of Roseires and Sennar Dams Using Artificial Neural Network – By Mawada Elgameel Mohamed Abdellatif – University of Khartoum Faculty of Engineering &Architecture Department of Civil Engineering [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l Roseires Dam [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-06. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Thesis Submitted in Partial Fulfillment of M.Sc degree in Water Resources Engineering – Prepared by: Eltayeb Ahmed Khalifa Jaroot – The Effect of the Sediment Accumulation in Reservoirs: Case of the Roseires [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-23. (anglicky)
- ↑ a b c d The World Bank – Roseires Irrigation Project [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ D. J. Shaw – The Managil South-Western Extension: an extension to the Gezira scheme [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Elsevier – Science of the Total Environment – Quantifying and evaluating the impacts of cooperation in transboundary river basins on the Water-Energy-Food nexus: The Blue Nile Basin [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Bakalářská práce – Barbora Kebová – Vývoj pozice Egypta jako hegemona v povodí Nilu [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Journal of Engineering and Computer Science (JECS) – Virtual Failure Influence of Roseires Dam on Khartoum City Using HEC-RAS Hydraulic Simulation Modeling [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Nile Basin Capacity Building network – Nile Basin Reservoir Sedimentation Prediction and Mitigation [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nile Basin Water Science & Engineering Journal – Dry Season Water Requirements in the Blue Nile basin (Sudan) after Roseires Dam Heightening [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Nile Basin Initiative – Eastern Nile Technical Regional Office (ENTRO) – Eastern Nile Irrigation and Drainage Studies – Annex 1: Climatology, Hydrology and Water Resources [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-07. (anglicky)
- ↑ A Thesis Submitted in Partial Fulfillment for the Requirement for the degree of M.Sc. In Mechanical Engineering – Candidate: Salim Ali Ebeid Eltom – Modeling and Simulation For Kaplan Turbine in Roseires Power Plant [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-23. (anglicky)
- ↑ A Thesis Submitted for Partial Fulfillment of the Requirement for the degree of M.Sc. In Power Engineering – By Mawahib Elrahman Osman Elamin – Hydro-electric Power Technical and Economical Features [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přehrada Roseires na Wikimedia Commons
