Přímá akce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bojkot židovských obchodů byl typickou ukázkou přímé akce v počátcích nacismu
Ničení izraelských hraničních plotů skupinou AATW, 2007

Přímá akce je forma občanské neposlušnosti, jejíž účastníci se snaží dosáhnout svého cíle rychle a přímo a nikoli jednáním prostřednictvím politických zástupců, politické lobby či symbolického protestu.[1] Přímé akce mohou být násilné i nenásilné. Příklady přímých akcí zahrnují stávky, ničení majetku, teroristické útoky, sabotáže, hacking, blokády a další. V krajním případě i pokusy o státní převrat. Ačkoliv přímá akce nemusí být nutně nelegální a násilná, vždy zahrnuje porušení nějakých pravidel a předepsaných nebo obvyklých postupů, neboť právě v nich spatřují zastánci přímé akce překážku pro dosažení svých cílů. Přímá akce má pomoci dosažení "vyšších cílů" navzdory nefungujícímu nebo nepřátelsky nastavenému systému.[2]

Původ pojmu[editovat | editovat zdroj]

Pojem uvedl do širokého povědomí v roce 1920 britský žurnalista William Mellor v knize Direct Action (Přímá akce), ačkoliv v textech některých anarchistických autorů se s ním operovalo již dříve, například americká anarchistka Emma Goldmanová v jednom ze svých článků napsala: „Přímá akce, která již osvědčila v ekonomické oblasti, je stejně účinná v oblasti individuální. Stovky omezení ovlivňují lidskou existenci, a pouze tvrdošíjný odpor k nim ji může konečně osvobodit.“[3]

Použití přímé akce[editovat | editovat zdroj]

V historickém a politologickém diskurzu jsou přímé akce spojovány především s fašistickým hnutím, jehož stoupenci dávali přednost rychlému a jednoduchému řešení, většinou za použití násilí, před demokratickým vyjednáváním, kterým fašisté pohrdají kvůli údajné nedostatečné akceschopnosti. Příkladem přímé akce byl například Pochod na Řím, který byl především demonstrací síly, Křišťálová noc a další útoky i bojkot židů v nacistickém Německu; v českém prostředí například Židenický puč.[4] [5] [2]

Přímé akce jsou ústřední metodou také jiných radikálních hnutí, například anarchistického aktivismu a jsou prováděny také některými environmentalistickými skupinami jako jsou např. Greenpeace či Fronta za osvobození zvířat. Přímé akce jsou často prováděny afinitními skupinami.[6] [7]

Existuje rovněž liberální pojetí přímé akce, pro které však není přímá akce způsob dosahování cílů, ale spíš taktika, jak přitáhnout pozornost médií a veřejného mínění, a tak ovlivnit rozhodování. Liberální přímá akce také potřebuje „demokratickou“ legitimizaci a měla by se tedy využívat tehdy, když úřady či jiné autority jsou těmi, kdo porušují zákony a pravidla. Přímá akce (občanská neposlušnost) by přesto měla být poslední možností, když se vyčerpají všechny dostupné prostředky.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MILLER, David, et al. Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Brno : Barrister & Principal, 2000. ISBN 80-85947-56-0. S. 379. (čeština)  
  2. a b KOTLÁN, Pavel. Demokracie ve stínu. Extremismus, terorismus, fašismus, komunismus. Ostrava : Institut vzdělávání Sokrates, 2003. ISBN 80-86572-07-2.  
  3. GOLDMAN, Emma. Der Anarchismus und seine wirkliche Bedeutung. [s.l.] : Libertad Verlag, 1983. S. 15.  
  4. KOTLÁN, Pavel. Gajdova (ne)věrná Morava. Peripetie Národní obce fašistické na Moravě. Brno : Institut vzdělávání Sokrates, 2009. ISBN 978-80-86572-60-4. Kapitola Přímá akce (decize bez diskuse).  
  5. KOTLÁN, Pavel. Fašismus a jeho česká podoba. Národní obec fašistická 1926 - 1933 a fašismus současný. Přerov : Šárka, 2001. ISBN 80-901755-8-9. S. 21-22.  
  6. NOVÁK, Arnošt. Když ideály ladí s praxí. Anarchismus, environmentalismus a přímá akce. Dějiny a současnost. 2010, čís. 7, s. 30-32. ISSN 0418-5129.  
  7. SUK, Jiří. Za jednu facku - dvě! Rozhovor s Ondřejem Slačálkem o anarchismu jako přímé akci, pedagogice, praxi a minulosti i přítomnosti alternativ. Dějiny a současnost. 2010, čís. 7, s. 37-39. Dostupné online [cit. 2017-04-20]. ISSN 0418-5129.  
  8. NOVÁK, Arnošt. Politika přímé akce [online]. antifa.cz, 23.5.2013, [cit. 2017-04-20]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]