Ouško zaječí
 Ouško zaječí | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Třída | Ascomycetes |
| Podtřída | Pezizomycetidae |
| Řád | kustřebkotvaré (Pezizales) |
| Čeleď | ohnivkovité (Pyronemataceae) |
| Rod | ouško (Otidea) |
| Binomické jméno | |
| Otidea leporina Fuckel; 1870 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ouško zaječí (Otidea leporina) je houba z čeledi ohnivkovitých (Pyronemataceae).
Znaky[editovat | editovat zdroj]
Plodnice hladké, 2–5 cm vysoké, 3 cm široké, tvarem kornoutovité, připomínající zaječí uši, některé exempláře však rostou i jako pohárkovité.[1] Okraje jsou stočené dovnitř, směrem k bázi se plodnice zužuje.[2] Na vnitřní straně se nachází výtrusorodá vrstva obdobné barvy jako zbytek plodnice, vnějšek bývá pokrytý moučnatým povlakem rovněž rezavé, někdy i žlutě okrové barvy. Výtrusný prach je bílý.[1]
Voskovitá, křehká, rezavá dužnina postrádá chuť i vůni. [1]
Užití[editovat | editovat zdroj]
Jedlá houba.[1]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Nehojně roste v jehličnatých lesích v opadaném jehličí (na kyselém podloží), ze stromů preferuje smrky. Doba růstu je od července do listopadu.[2] Druh roste ve většině případů ve skupinkách.[1]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Výskyt byl pozorován v Evropě, středním Rusku, Severní a Střední Americe, Pákistánu a Indii.[3]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]
- Ouško kornoutovité (Otidea onotica)
- Ouško Tuomikoskiho (Otidea tuomikoskii)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e GRÜNERT, Helmut a Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. ISBN 80-717-6183-4.
- ↑ a b c PAVEL. Ouško zaječí [online]. 2015-12-30 [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Discoverlife.org. www.discoverlife.org [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
- ↑ Otidea leporina - ouško zaječí - myko.cz. www.myko.cz [online]. [cit. 2023-07-18]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GRÜNERT, Helmut a GRÜNERT, Renate. Houby. Praha: Knižní klub, 1995. Průvodce přírodou (Knižní klub). ISBN 80-717-6183-4 (str. 274)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ouško zaječí na Wikimedia Commons
