Otto Pinkas
| Otto Pinkas | |
|---|---|
 Jan Tomáš: Otto Pinkas (1890) | |
| Narození | 2. března 1849 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. března 1890 (ve věku 41 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Povolání | spisovatel a dramatik |
| Rodiče | Jakub Pinkas[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto Pinkas (2. března 1849 Praha – 12. března 1890 Praha[2]), uváděný i s křestním jménem Ota, byl pražský restauratér, český dramatik a spisovatel, aktivní účastník kulturního a společenského života v Praze.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 2. března 1849 v Praze.[3] Pocházel z bohaté rodiny;[4] jeho otcem byl Jakob Pinkas (1805-1879),[5] zakladatel restaurace U Pinkasů.[6]
Vystudoval nižší gymnázium, potom se věnoval soukromému obchodu.[7] Převzal například rodinnou restauraci, ale již roku 1882 přenechal její vedení manželům Brabcovým[8] a zaměřil se na veřejnou a literární činnost.[3] Jako povolání uváděl „majitel domu a spisovatel“.[9]
Od roku 1880 byl členem správního výboru družstva Národního divadla a zástupcem jeho ředitele Šuberta.[4] Stal se zakládajícím členem Sokola pražského, Svatoboru a Matice školské.[4] Účastnil se činnosti Měšťanské besedy, Hlaholu a Umělecké besedy.[4] Působil jako místní předseda Národní jednoty pošumavské.[10] Byl také členem výboru tiskařského a vydavatelského družstva Politik, členem spolku českých žurnalistů, Jednoty pro vystavění chrámu sv. Víta a dalších sdružení.[3]
Byl ve své době známou osobností. Několik obcí – Letiny, Svárkov, Libákovice a Bzí – ho jmenovalo čestným občanem.[4] Za cestopis Cesta po Španělích (viz Dílo) mu byl udělen španělský rytířský řád Karla III.[7]
V noci na 12. března 1890 zemřel náhle na mrtvici.[11] Nekrolog oceňoval jeho aktivní nezištnou činnost ve spolcích, zásluhy o rozvoj Národního divadla i jeho hlubokou znalost divadelního umění a techniky.[3]
V závěti odkázal mimo jiné 200 zlatých Svatoboru[12] a stejnou částku Národní jednotě pošumavské.[13]
Zemřel roku 1890 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Proslavil se také jako spisovatel a dramatik. Známé byly jeho komedie Zaměnil datum (1866), Sedlák milostpán (1874), Nerovné manželství (1879) a Fotografie (1888).[7]
Zážitky z cest popsal v ilustrovaném cestopise Cesta po Španělích.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920). Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
- ↑ a b c d Ota Pinkas. Národní politika. 3. 1890, roč. 8, čís. 70, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Ota Pinkas. Světozor. 3. 1890, roč. 24, čís. 18, s. 215. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 34. Dostupné online.
- ↑ Historie Restaurace u Pinkasů (www.upinkasu.cz)
- ↑ a b c d Otto Pinkas. Zlatá Praha. 3. 1890, roč. 7, čís. 17, s. 204. Dostupné online.
- ↑ POUZA, Ludvík. V Buděticích se narodil zakladatel pivnice U Pinkasů. Klatovský deník, 2011-11-22. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 45. Dostupné online.
- ↑ Úmrtí. Světozor. 3. 1890, roč. 24, čís. 17, s. 204. Dostupné online.
- ↑ Otta Pinkas mrtev. Národní listy. 3. 1890, roč. 30, čís. 70, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Ze Svatobora. Národní politika. 8. 1890, roč. 8, čís. 220, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Národní jednota pošumavská. Národní listy. 8. 1890, roč. 30, čís. 166, s. 3. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Pinkas v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otto Pinkas
