Othmar Helferstorfer

Othmar Helferstorfer
Othmar Helferstorfer
	Othmar Helferstorfer, Lithographie od Eduarda Kaisera (1861)
Poslanec rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 1868 – 1871
	Ve funkci:; 1873 – 1874
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
	Ve funkci:; ??? – 1880
Maršálek Dolnorakouského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1870 – 1880
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Adolf Pratobevera von Wiesborn
Nástupce	Cajetan Felder
Doživotní člen Panské sněmovny ; rakouské Říšské rady
	Ve funkci:; 18. listopadu 1875 – 25. října 1880
Panovník	František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství	ústavověrný velkostatek
Narození	19. července 1810; Baden; Rakouské císařství
Úmrtí	25. října 1880 (ve věku 70 let); Vídeň; Rakousko-Uhersko
Náboženství	katolická církev
Commons	Othmar Helferstorfer
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Othmar Helferstorfer (19. července 1810 Baden^[1] – 25. října 1880 Vídeň^[1]^[2]) byl rakouský římskokatolický duchovní a politik z Dolních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Studoval na Schottengymnasium (Skotské gymnázium) ve Vídni. V roce 1828 vstoupil do vídeňského benediktinského Skotského kláštera. Roku 1833 byl vysvěcen na kněze. V období let 1835–1842 pracoval jako kurát a duchovní na klášterní faře. Od roku 1842 byl profesorem humanitních předmětů na Skotském gymnáziu. Roku 1856 se stal ředitelem tohoto gymnázia. Od roku 1838 působil jako klášterní knihovník a zasadil se o katalogizaci jejích fondů. Roku 1854 se stal podpřevorem kláštera a roku 1861 opatem.^[1]

V 60. letech 19. století byl zvolen na Dolnorakouský zemský sněm za velkostatkářskou kurii. Zemský sněm ho roku 1868 zvolil i do Říšské rady. 17. října 1868 složil slib. Zemský sněm ho do Říšské rady delegoval i roku 1870. Do celostátního parlamentu se vrátil i v prvních přímých volbách roku 1873, kdy uspěl za kurii velkostatkářskou v Dolních Rakousích. Rezignaci na mandát oznámil dopisem 20. ledna 1874.^[3]

Od roku 1870 působil jako zemský maršálek zemského sněmu v Dolních Rakousích, tedy předseda sněmu (v některých jiných korunních zemích monarchie se tento post nazýval zemským hejtmanem). Od roku 1875 byl i doživotním členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).^[1] Funkci zemského maršálka zastával až do své smrti. Patřil do frakce centralistické a provídeňské Strany ústavověrného velkostatku.^[2]

Zemřel v říjnu 1880.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Helferstorfer, Othmar (Kaspar) (1810-1880), Ordensangehöriger, s. 256. (německy)
↑ ^a ^b ^c Opat Helferstorfer. Našinec. Říjen 1880, čís. 127, s. 3. Dostupné online.
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Othmar Helferstorfer na Wikimedia Commons

[Biographien-1] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Helferstorfer, Othmar (Kaspar) (1810-1880), Ordensangehöriger, s. 256. (německy)

[NAŠHelferstorfer-2] Opat Helferstorfer. Našinec. Říjen 1880, čís. 127, s. 3. Dostupné online.

[alex.onb.ac.at-3] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[1]

[2]

[3]

Zemští maršálkové Dolnorakouského zemského sněmu (1861–1918)

Josef František z Colloredo-Mannsfeldu (1861–1867) Adolf Pratobevera z Wiesbornu (1867–1870) Othmar Helferstorfer (1870–1880) Cajetan Felder (1880–1884) Kristián Josef Kinský (1884–1893) Leopold Gudenus (1893–1894) Otto Ehrenreich z Abensperg-Traunu (1894–1896) Josef Gudenus (1896–1902) Frigdian Schmolk (1902–1906) Alois z Liechtensteinu (1906–1918)