Přeskočit na obsah

Otakar Teyschl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. MUDr. Otakar Teyschl, DrSc.
Otakar Teyschl (Časopis lékařů českých, 1968)
Otakar Teyschl (Časopis lékařů českých, 1968)
Narození5. května 1891
Sanski Most, Bosna
Úmrtí10. září 1968 (ve věku 77 let) nebo 7. října 1960 (ve věku 69 let)
Uhřínov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníLékařská fakulta c.k. Karlo-Ferdinadovy univerzity v Praze
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, sběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otakar Teyschl (5. května 1891, Sanski Most10. září 1968, Uhřínov) byl lékař a děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sběratel moderního českého umění.

Otakar Teyschl absolvoval roku 1909 Císařsko-královské české vyšší gymnázium v Praze a poté do roku 1914 studoval na Lékařské fakultě c.k. české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. V letech 1915–1917 byl lékařem u námořního batalionu ve válečném přístavu a teprve roku 1918 promoval. Specializoval se na vrozené srdeční vady a anémie u dětí a stal se významnou osobností československé pediatrie. V letech 1914–1918 byl zaměstnancem České dětské nemocnice v Praze, po válce v letech 1919–1920 pracoval na Dětské klinice UK v Praze, kde se roku 1923 habilitoval. Od roku 1923 působil jako vedoucí Katedry péče o matku a dítě a přednosta Dětské kliniky Masarykovy univerzity v Pekařské ulici, kterou spoluzaložil. Přednášel na Masarykově univerzitě v Brně, kde byl roku 1928 jmenován profesorem.

V letech 1924–1952 měl zároveň soukromou ordinaci. Po druhé světové válce byl od roku od roku 1952 vedoucím Katedry dětského lékařství a od 23. 6. 1955 přednostou II. dětské kliniky v Černých Polích v Brně.

Ocenění a památka

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1948 obdržel stipendium WHO a strávil stipendijní pobyt u prof. Guida Fanconiho v Curychu. Ovládal němčinu, angličtinu a francouzštinu. Roku 1950 měl odjet do Číny, aby tam budoval dětské lékařství, ale režim jeho cestu neschválil. Spolu se Z. Bruneckým založil Výzkumný ústav pediatrický v Brně. Roku 1954 se stal řádným členem Československé akademie věd a roku 1956 obdržel Řád práce. Roku 1966 mu byla udělena stříbrná plaketa ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo. Prof. Teyschl byl celý život bezpartijní. Stal se členem řady odborných společností a účastnil se kongresů v zahraničí (1947 v USA, 1952 ve Vídni, 1953 v Lipsku, 1962 v Lisabonu). Je po něm pojmenována poliklinika na Žerotínově náměstí v Brně, přijímací hala v dětské nemocnici v Černých Polích a od roku 2000 se pořádá Teyschlův pediatrický den.

Sběratel umění

[editovat | editovat zdroj]

Otakar Teyschl se zajímal o výtvarné umění od počátku své profesní kariéry a patřil mezi nepřehlédnutelné osobnosti kulturního, vědeckého a společenského života Brna v době První republiky. Ovlivnil ho stavitel a sběratel umění Václav Dvořák, který mu roku 1935 postavil rodinný dům. Díky kontaktům i kulturním zálibám vybudoval ucelenou sbírku, jejímž těžištěm byla díla avantgardních umělců Osmy a Tvrdošíjných a také členů SVU Mánes. Osobně se sblížil s malířem Antonínem Procházkou. Zajímal ho proces vzniku uměleckého díla a proto záměrně sbíral přípravné kresby a skici. Měl kolekci staré i soudobé grafiky a sbíral také asiatika. Už v meziválečných letech podporoval prezentaci soudobého umění a sám svou sbírku vystavil roku 1937.[1]

V poválečných letech inicioval výstavy v závodním klubu Fakultní nemocnice v Brně, kde roku 1960 zahajoval jednu z prvních výstav sester Jitky a Květy Válových. Velký počet děl z Teyschlovy sbírky byl vystaven na Lamačově a Padrtově přehlídce Zakladatelé moderního českého umění[2], která připomínala počátky české výtvarné avantgardy a padesáté výročí prvního vystoupení Osmy. Další příležitostí k prezentaci Teyschlovy sbírky byla výstava Moderní české malířství II - léta dvacátá[3] v brněnském Domě umění a Spielmannova výstava Moderní česká kresba 1900-1950.[4]

Díky společenskému renomé a třídní bezúhonnosti se Otakaru Teyschlovi podařilo svou sbírku uchovat v celistvosti v době Protektorátu který moderní předválečné moderní označoval za "zvrhlé". Sbírku uhájil až do konce života ve svém rodinném domě i za komunistického režimu, který takové umění považoval za "formalistní úpadek".

Dědicové Otakara Teyschla pokračovali v souladu s jeho vůlí v zápůjčkách na výstavy. Sbírka byla později rozdělena a její části postupně odprodány.[5]

Sbírka Otakara Teyschla (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Otakar Teyschl shromáždil soubor grafických listů a kreseb z kubistického období Antonína Procházky, Emila Filly, Josefa Čapka, Václava Špály a dále díla Willi Nowaka, Vincence Beneše ad. Řada obrazů z jeho sbírky se objevila na poválečných monografických výstavách Antonína Procházky, Jaroslava Krále, Františka Foltýna, Josefa Čapka, Františka Kalába, ad.[6]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Marcela Rusinko, Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965, MUNI a P&B Publishing, Brno 2018, ISBN 978-80-7485-157-5
  • Jindřich Chatrný, Radana Červená (eds.), Otakar Teyschl: Univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš, 345 s., Archiv města Brna, Statutární město Brno 2012, ISBN 978-80-86736-27-3
  • Jaroslav Anděl, Karel Miler, Vít Havránek, Naďa Řeháková, Osudová zalíbení: Sběratelé moderního umění I. 1900 - 1996, Národní galerie v Praze, 1996, ISBN 80-7035-102-0
  • Lubomír Slavíček: Cesta do hlubin sběratelovy duše. Sbírka moderního umění ostravského sběratele Vladimíra Kouřila ve světle jeho dopisů, Opuscula historiae artium Roč. 62, č. 1 (2013), s. 44-67, Masarykova univerzita v Brně

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]