Přeskočit na obsah

Otýn Břeněk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otýn Břeněk
Narození23. března 1870 nebo 2. března 1870
Vanovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. ledna 1926 (ve věku 55 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymOtýn Břeněk
Povoláníspisovatel, novinář, prozaik, humorista, veterinární lékař a redaktor
RodičeFrantišek Břenek
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otýn Břeněk (23. března 1870 Vanovice[1]28. ledna 1926 Brno[2]), vlastním jménem Otakar Břeněk,[p 1] byl moravský novinář a spisovatel.

Narodil se jako dvojče (sestra zemřela měsíční) v rodině řídícího učitele Františka Břenka (1852–1915) a jeho manželky Kristýny, rozené Peškové (1847–1888).[1] Měl bratra a další dvě sestry.[3] Studoval gymnázium v Brně a Praze; po maturitě se pokoušel o studium veterinárního lékařství ve Vídni, Drážďanech a Lvově, studia ale nedokončil.

V Praze pracoval v advokátní kanceláři a jako novinář na volné noze. Poté odešel na Moravu, kde přispíval do různých moravských listů. V letech 1916–1918 byl redaktorem Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil na Moravu a v Brně pracoval jako redaktor v různých denících.[4][p 2]

Podle dobové tiskové zprávy zemřel tak, že přijel do Brna z Tišnova, aby vyhledal pomoc v zemské nemocnici (byl nemocen tuberkulózou). Přespal v čekárně a padl při vycházení z brněnského nádraží; nepřežil převoz do nemocnice.[5] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. [6]

Společenské aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Byl členem Moravského kola spisovatelů a Sokola, pro který napsal slova k prostným mužů pro 5. všesokolský slet (1907).

Mezi přátele Otýna Břeňka patřili mj. spisovatelé Bedřich Beneš Buchlovan, Jakub Deml, Jaromír John a Alois Mrštík.[4]

„Bohém“ Otýn Břeněk

[editovat | editovat zdroj]

Sám sebe označoval Otýn Břeněk za „posledního bohéma“ a někdy byl přirovnáván k Jaroslavu Haškovi. Jeho bohémství se ale neprojevovalo alkoholismem, i když inspirace pro své literární typy nacházel též v hostincích. Jednalo se o nezájem o majetek a o tuláctví, kdy nesetrvával dlouho na jednom místě, nečekaně odcházel a objevoval se.[7]

Otýna Břeňka objevil Vilém Mrštík, který považoval autora první publikované povídky Pepka, tehdy již čtyřicátníka, za mladého nadějného začátečníka. V Moravsko–slezské revue, kterou redigoval, otiskl i jeho další dvě povídky.[7] Břeněk publikoval i pod pseudonymy (Bořek, Bořek Netýn, Záviš) a značkami (–iš, –o–, –ýn).[4]

Publikovat začal na počátku 90. let 19. století v Moravských listech. Pro jeho tvorbu byly typické povídky, fejetony a drobné obrázky, které zveřejňoval zejména v Moravskoslezské revue a v Nivě.[8]

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Chlapíci (Moravská Ostrava, Mor.-Slez. revue, 1910)
  • Humoresky (Moravská Ostrava, Družstvo Moravskoslezské revue, 1911)
  • Hvozdíček (Román; Hranice, nákladem vlastním, cca 1912)
  • Loceper (Brno, Družstvo Moravavskoslezské revue, 1920, 1921)
  • Lojzina (V Brně, Družstvo Moravskoslezské revue, 1921)

Posmrtné pocty

[editovat | editovat zdroj]
  • Po Otýnu Břeňkovi je pojmenována ulice Břenkova v Brně-Černých Polích.[9]
  • Na rodném domě ve Vanovicích č. 90 je umístěna pamětní deska, kterou v roce 1934 odhalil Vilém Mrštík. (V roce 2005 byla v obci odhalena pamětní deska otci – pedagogovi Františku Břenkovi.)[10]
  1. V matrice narozených zapsán jako Otokar Břenek, později uváděn jako Otakar Břeněk
  2. Podle vzpomínky Ant. Mnoh. Daňka strávil ve Vídni pět a půl let, včetně celé světové války.
  1. a b Matrika narozených, Vanovice (helvetské vyznání), 1858–1872, snímek 139, Záznam o narození a křtu
  2. Matrika zemřelých, U nanebevzetí Panny Marie, 1924–1927, snímek 134
  3. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 55, obraz 397
  4. a b c SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
  5. Otýn Břeněk zemřel. Lidové noviny. 28. 1. 1926, s. 5. Dostupné online. 
  6. Otakar Břenek [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  7. a b Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online. 
  8. Např. Otýn Břeněk: Šulístci. Niva. 01/1925, s. 3. Dostupné online. 
  9. Internetová encyklopedie dějin Brna: ulice Břenkova
  10. Projev u ZŠ Vanovice. Jimramovský zpravodaj. 2/2015, s. 11–12. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]