Osobnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o psychologickém pojmu. O veřejné osobnosti pojednává článek celebrita.

Osobnost je individuální spojení biologických, psychologických a sociálních aspektů každého jedince. Je utvářena ve vztazích mezi lidmi, prostředím a společností. Osobnost se vždy projevuje jako celek. Osobnost je soustavou vlastností, charakterizujících celistvou individualitu konkrétního člověka, zaměřeného na realizaci životních cílů a rozvinutí svých potencialit.

Psychická struktura osobnosti

Tvořena psychickými vlastnostmi a rysy osobnosti, které determinují lidské reakce. Psychické vlastnosti osobnosti jsou relativně trvalé vlastnosti osobnosti, kterými se vyznačuje, ovlivňují prožívání a myšlení, na jejich základě můžeme předpovídat, jak se se člověk zachová či jak bude jednat. Rysy osobnosti jsou psychické vlastnosti člověka, projevují se chováním a jednáním, jsou příznačné pro určitého jedince těmito vlastnostmi se odlišuje od ostatních.

Typ osobnosti

Vyjadřuje pozorovanou konstalaci vlastností a rysů osobnosti. Velká pětka – 2. pol. 20. století, využívá ji řada psychologů pro určení struktury osobnosti, obsahuje pět základních faktorů:

  • Extroverze – mezilidská interakce, začlenění do společenských vztahů
  • Přívětivost – kvalita mezilidských vztahů od soucítění k nenávisti
  • Svědomitost – chování jedince vedoucí k určitému cíli
  • Emocionální stabilita – stálost citů
  • Intelekt, kultura a otevřenost – přístupnost k vzdělání a získávání zkušeností

Etapy vývoje osobnosti

Na základě biologie se rozlišuje prenatální období, rané dětství (novorozenec, kojenec, batole), předškolní, mladší školní věk, střední a starší školní věk (puberta, adolescence), dospělost , stáří.

Podle psychologie se rozlišuje kognitivní teorie (Jean Piaget), teorie Erika Eriksona.

Osobnost podle S. Freuda

Sigmund Freud tvrdil, že osobnost se skládá ze tří částí, které nazval Superego, Ego a ID. Naše chování řídí a způsobuje ego, které vyhodnocuje „tlak“ ze stran IDu a SuperEga; V pozadí duševní energie zdůrazňuje sexuální pud (pokud pudově cítíme nějakou potřebu a potlačujeme ji, neboli se ji snažíme dostat z vědomí, energie potřeby nevymizí, pouze se přetransformuje do jiné části osobnosti a může se přeměnit až v psychickou poruchu); Branou do nevědomí jsou podle něj sny. Pokud dojde k silnému konfliktu SuperEga a IDu, který Ego nedokáže vyřešit, osobnost může reagovat třemi způsoby:

  • vytěsněním – špatné řešení, v této souvislosti je zmiňován pojem Freudovo přeřeknutí; vytěsnění
  • sublimací – pravděpodobně nejlepší způsob, sublimace
  • regresí (a případně následnou fixací) – asi nejhorší způsob. O fixaci hovoříme, pokud tento stav není přechodný regrese

Vývoj osobnosti

Teorie je postavena na tom, jakým způsobem člověk dosahuje slasti (neboli na něčem, co Freud pojmenoval Libido).

  1. Orální stádium – (oral=latinsky ústní).
    Slasti dosahuje dítě pomocí úst (příjem potravy). Končí růstem zubů (bolest dásní).
  2. Anální stádium – slasti se dosahuje vylučováním. Končí ve chvíli, kdy se dítě začne ovládat.
  3. Falické stádium – malé děti (4–5 let) začínají zkoumat své pohlavní orgány.
    V tomto stadiu se také podvědomě fixují na rodiče opačného pohlaví a rodiče stejného pohlaví berou jako „rivala“ (Oidipův komplex, Elektřin komplex).
  4. Stádium latence – mezistádium (6–11 let), zdánlivá amnéza sexuálních pudů.
  5. Genitální stadium – (12 let a výše), období, kdy je člověk schopen pohlavního styku.

Vývoj osobnosti podle E. Eriksona

Podle Eriksona je vývoj vázán na biologické, společenské, kulturní a historické faktory ovlivňující vývoj dítěte Na každém stupni vývoje se musí jedinec vyřešit základní psychologický rozpor. Po jeho vyřešení získává ctnost a pokračuje v rozvoji osobnosti.

Etapy lidského života dle Eriksona

  1. 0-1 rok díky péči matky získává dítě základní pocit důvěry v životě, ctností získanou v tomto období je naděje
  2. 1-3 roky rozpor mezi pocitem autonomie a studu v závislosti na požadavcích okolí
  3. 3-6 let (předškolní věk) konflikt mezi vlastní iniciativou a pocity viny vývoj svědomí
  4. 6-12 let člověk konflikt mezi snaživostí v práci a pocitem méněcennosti „vstup do života“ ctností je kompetence
  5. 12-19 let (věk dospívání) hledání vlastní identity v konfliktu s nejistotou ohledně své role mezi lidmi ctností je věrnost
  6. 19-25 let (mladá dospělost) jedinec je připraven splynout s druhou osobou objevuje hranice své intimity, ctnosti je láska
  7. 25-50 let (dospělost) pocit generavity (touha tvořit) se dostává do konfliktu s pocitem osobní stagnace, ctností schopnost pečovat o někoho nebo něco.
  8. od 50 let (pozdní dospělost, stáří) pocit osobní integrity (vyrovnanosti) která se projeví přijetím vlastního života je v konfliktu s pocitem zoufalství a strachu ze smrti. Ctností je moudrost.

Související články

CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“.