Přeskočit na obsah

Oslabená vakcína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Oslabená vakcína (nebo živá atenuovaná vakcína) je vakcína vytvořená snížením virulence patogenu, ale stále životaschopná.[1] Atenuace se zaměří na infekční agens a změní ho tak, aby se stal neškodným nebo méně virulentním.[2] Tyto vakcíny jsou v protikladu k inaktivovaným vakcínám.

Oslabené vakcíny stimulují silnou a účinnou imunitní odpověď, která je dlouhodobá.[3] Ve srovnání s inaktivovanými vakcínami produkují oslabené vakcíny silnější a trvalejší imunitní odpověď s rychlým nástupem imunity.[4][5][6] Oslabené vakcíny fungují tak, že povzbuzují tělo k tvorbě protilátek a paměťových imunitních buněk v reakci na specifický patogen, před kterým vakcína chrání.[7] Běžnými příklady živých oslabených vakcín jsou vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a žluté zimnici a některé vakcíny proti chřipce.[3]

Vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Oslabené viry

[editovat | editovat zdroj]

Viry mohou být oslabeny prostřednictvím sériového průchodu viru přes cizí hostitelský druh, jako jsou:[8][9]

Počáteční virová populace je aplikována na cizího hostitele. Prostřednictvím přirozené genetické variability nebo indukované mutace by malé procento virových částic mělo mít schopnost infikovat nového hostitele. Tyto kmeny se budou nadále vyvíjet v novém hostiteli a virus postupně ztratí svou účinnost v původním hostiteli kvůli nedostatku selekčního tlaku.[9][10] Tento proces je známý jako pasáž, při které se virus tak dobře přizpůsobí cizímu hostiteli, že již není škodlivý pro subjekt, který má dostat vakcínu. To usnadňuje imunitnímu systému hostitele eliminovat agens a vytvořit imunologické paměťové buňky, které pravděpodobně ochrání pacienta, pokud je infikován podobnou verzí viru.[10]

Viry mohou být také oslabeny reverzní genetikou.[11] Genetický útlum se využívá i při produkci onkolytických virů.[12]

Oslabené bakterie

[editovat | editovat zdroj]

Bakterie jsou typicky oslabeny pasážováním, podobně jako u virů.[13] Využívá se také vyřazení genu řízené reverzní genetikou.[14]

Podávání

[editovat | editovat zdroj]

Oslabené vakcíny mohou být podávány různými způsoby:

Mechanismus

[editovat | editovat zdroj]

Vakcíny fungují tak, že podporují tvorbu buněk, jako jsou CD8+ a CD4+ T lymfocyty, nebo molekul, jako jsou protilátky, které jsou specifické pro patogen. Buňky a molekuly mohou buď zabránit infekci, nebo ji omezit zabíjením infikovaných buněk nebo produkcí interleukinů. Specifické vyvolané efektory se mohou lišit v závislosti na vakcíně. Živé oslabené vakcíny mají tendenci pomáhat s produkcí CD8+ cytotoxických T lymfocytů a T-dependentních protilátkových odpovědí. Vakcína je účinná pouze tak dlouho, dokud si tělo udržuje populaci těchto buněk. Vakcíny mohou navodit dlouhodobou, možná celoživotní imunitu, aniž by vyžadovaly více dávek vakcíny.[7] Mohou také vyvolat buněčné imunitní reakce, které se nespoléhají pouze na protilátky, ale zahrnují také imunitní buňky, jako jsou cytotoxické T buňky nebo makrofágy.[10]

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Živé oslabené vakcíny stimulují silnou a účinnou imunitní odpověď, která je dlouhodobá.[3] Vzhledem k tomu, že patogeny jsou oslabené, je extrémně vzácné, aby se patogeny vrátily do své patogenní formy a následně způsobily onemocnění. Navíc v rámci pěti živých oslabených vakcín doporučených WHO (orální proti obrně, proti tuberkulóze, spalničkám, nákaze rotavirem a žluté zimnici) jsou závažné nežádoucí reakce extrémně vzácné.[17] Nicméně, podobně jako kterýkoli jiný lék nebo postup, ani žádná vakcína nemůže být 100% bezpečná nebo účinná.[18]

Jedinci s oslabeným imunitním systémem (např. HIV infekce, podstupování chemoterapie, kombinované imunodeficience) by typicky neměli dostávat živé oslabené vakcíny, protože ty u nich nemusí být schopny vyvolat adekvátní a bezpečnou imunitní odpověď.[3][17][19][20] Osoby, které jsou s osobami s imunodeficiencí v kontaktu či v domácnosti, jsou stále schopny dostat většinu oslabených vakcín, protože neexistuje žádné zvýšené riziko přenosu infekce, s výjimkou orální vakcíny proti obrně.[20]

V těhotenství se jako preventivní opatření obvykle nepodávají živé oslabené vakcíny.[17][21] Je to z důvodu rizika přenosu viru mezi matkou a plodem. Zejména bylo prokázáno, že vakcíny proti planým neštovicím a žluté zimnici mají nepříznivé účinky na plod a kojené děti.[21]

Některé vakcíny tohoto typu mají další běžné, mírné nežádoucí účinky způsobené jejich metodou podání. Například živá atenuovaná vakcína proti chřipce se podává nosem a je spojena s nazální kongescí.[21]

Ve srovnání s inaktivovanými vakcínami jsou živé oslabené vakcíny náchylnější k chybám imunizace, protože musí být uchovávány za přísných podmínek během chladného řetězce a pečlivě připravovány (např. během rekonstituce).[3][17][19]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Historie vývoje vakcín začala, když Edward Jenner na konci 18. století vytvořil vakcínu proti neštovicím.[22] Zjistil, že naočkování člověka zvířecím virem neštovic by zajistilo imunitu proti neštovicím, onemocnění považovanému za jednu z nejničivějších v historii lidstva.[23][24] Ačkoli původní vakcína proti neštovicím je kvůli své živé povaze někdy považována za oslabenou vakcínu, nejednalo se o oslabenou vakcínu, protože nepocházela přímo z pravých neštovic. Místo toho byla založena na související a mírnější nemoci kravských neštovic.[25][26] Objev, že nemoci mohou být uměle zmírněny, přišel na konci 19. století, kdy Louis Pasteur dokázal odvodit oslabený kmen kuřecí cholery.[25] Pasteur použil tyto znalosti k vývoji oslabené vakcíny proti antraxu a demonstroval její účinnost ve veřejném experimentu. První vakcínu proti vzteklině následně vyrobili Pasteur a Emile Rouxová pěstováním viru na králících a sušením postižené nervové tkáně.[27]

Technika opakované kultivace viru v umělých médiích a izolace méně virulentních kmenů byla na počátku 20. století nová. Albert Calmett a Camille Guérin vyvinuli oslabenou vakcínu proti tuberkulóze nazývanou BCG vakcína.[22] Tuto techniku později použilo několik týmů při vývoji vakcíny proti žluté zimnici, nejprve Andrew Sellards a Jean Laigret a poté Max Theiler a Hugh Smith.[22][25][28] Vakcína vyvinutá Theilerem a Smithem se ukázala jako velmi úspěšná a pomohla zavést doporučené postupy a předpisy pro mnoho dalších vakcín. Patří mezi ně růst virů v primární tkáňové kultuře (např. kuřecí embrya), na rozdíl od zvířat, a použití systému inokulace, který využívá původní oslabené viry na rozdíl od odvozených virů (provedeno za účelem omezit odchylky ve vývoji vakcín a snížit riziko nežádoucích účinků).[25][28] V polovině 20. století pracovalo na vývoji oslabených vakcín mnoho prominentních virologů včetně Alberta Sabina, Maurice Hillemana a Johna Franklina Enderse a bylo zavedeno několik úspěšných oslabených vakcín, jako jsou ty proti dětské obrně, spalničkám, příušnicím a zarděnkám.[29][30][31][32]

Výhody a nevýhody

[editovat | editovat zdroj]

Výhody

[editovat | editovat zdroj]
  • Přesně napodobují přirozené infekce.[19][33]
  • Jsou účinné při vyvolávání vysokých hladin protilátek i silných imunitních reakcí zprostředkovaných buňkami.[4][19][33]
  • Mohou vyvolat dlouhodobou nebo celoživotní imunitu.[5][19][33]
  • Často je zapotřebí pouze jedna nebo dvě dávky.[6][19][33]
  • Je zde rychlý nástup imunity.[4][5][6]
  • Nákladově jsou efektivní (ve srovnání s některými jinými zdravotními intervencemi).[26][34]
  • Mohou mít silné příznivé nespecifické účinky.[35]

Nevýhody

[editovat | editovat zdroj]
  • Ve vzácných případech, zejména při nedostatečné vakcinaci populace, mohou přirozené mutace během replikace viru nebo interference příbuzných virů způsobit, že se oslabený virus vrátí do své divoké formy nebo zmutuje na nový kmen, což může mít za následek, že nový virus je infekční nebo patogenní.[19][36]
  • Často se nedoporučují u imunokompromitovaných pacientů kvůli riziku potenciálně závažných komplikací.[19][37][38]
  • Živé kmeny obvykle vyžadují pokročilou údržbu, jako je chlazení a přísun čerstvých médií, takže transport do odlehlých oblastí je obtížný a nákladný.[19][39]

Seznam oslabených vakcín

[editovat | editovat zdroj]

V současnosti používané

[editovat | editovat zdroj]

Pro mnoho patogenů uvedených níže existuje mnoho vakcín, níže uvedený seznam jednoduše ukazuje, že existuje jedna (nebo více) oslabených vakcín pro tento konkrétní patogen, nikoli že všechny vakcíny pro tento patogen jsou oslabené.

Bakteriální vakcíny

[editovat | editovat zdroj]

Virové vakcíny

[editovat | editovat zdroj]

Ve vývoji

[editovat | editovat zdroj]

Bakteriální vakcíny

[editovat | editovat zdroj]

Virové vakcíny

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Attenuated vaccine na anglické Wikipedii.

  1. ↑ BADGETT, Marty R.; AUER, Alexandra; CARMICHAEL, Leland E. Evolutionary Dynamics of Viral Attenuation. Journal of Virology. 2002-10-15, roč. 76, čís. 20, s. 10524–10529. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0022-538X. DOI 10.1128/JVI.76.20.10524-10529.2002. PMID 12239331. (anglicky)  Archivováno 9. 11. 2021 na Wayback Machine.
  2. ↑ PULENDRAN, Bali; AHMED, Rafi. Immunological mechanisms of vaccination. Nature Immunology. 2011-06, roč. 12, čís. 6, s. 509–517. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1529-2908. DOI 10.1038/ni.2039. PMID 21739679. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e POLICY (OIDP), Office of Infectious Disease and HIV/AIDS. Vaccine Types. HHS.gov [online]. 2021-04-26 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c GIL, Carmen; LATASA, Cristina; GARCÍA-ONA, Enrique. A DIVA vaccine strain lacking RpoS and the secondary messenger c-di-GMP for protection against salmonellosis in pigs. Veterinary Research. 2020-12, roč. 51, čís. 1, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 1297-9716. DOI 10.1186/s13567-019-0730-3. PMID 31924274. (anglicky) 
  5. ↑ a b c TRETYAKOVA, Irina; LUKASHEVICH, Igor S.; GLASS, Pamela. Novel vaccine against Venezuelan equine encephalitis combines advantages of DNA immunization and a live attenuated vaccine. Vaccine. 2013-02, roč. 31, čís. 7, s. 1019–1025. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.1016/j.vaccine.2012.12.050. PMID 23287629. (anglicky) 
  6. ↑ a b c ZOU, Jing; XIE, Xuping; LUO, Huanle. A single-dose plasmid-launched live-attenuated Zika vaccine induces protective immunity. EBioMedicine. 2018-10, roč. 36, s. 92–102. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.1016/j.ebiom.2018.08.056. PMID 30201444. (anglicky) 
  7. ↑ a b Plotkin's vaccines. Seventh edition. vyd. Philadelphia, PA: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-0-323-39302-7, ISBN 0-323-39302-0. OCLC 989157433 
  8. ↑ JORDAN, Ingo; SANDIG, Volker. Matrix and Backstage: Cellular Substrates for Viral Vaccines. Viruses. 2014-04-11, roč. 6, čís. 4, s. 1672–1700. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 1999-4915. DOI 10.3390/v6041672. PMID 24732259. (anglicky) 
  9. ↑ a b Vaccine Analysis: Strategies, Principles, and Control. Příprava vydání Brian K. Nunnally, Vincent E. Turula, Robert D. Sitrin. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-662-45023-9, ISBN 978-3-662-45024-6. DOI 10.1007/978-3-662-45024-6. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-662-45024-6. 
  10. ↑ a b c HANLEY, Kathryn A. The Double-Edged Sword: How Evolution Can Make or Break a Live-Attenuated Virus Vaccine. Evolution: Education and Outreach. 2011-12, roč. 4, čís. 4, s. 635–643. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 1936-6426. DOI 10.1007/s12052-011-0365-y. PMID 22468165. (anglicky) 
  11. ↑ NOGALES, Aitor; MARTÍNEZ-SOBRIDO, Luis. Reverse Genetics Approaches for the Development of Influenza Vaccines. International Journal of Molecular Sciences. 2016-12-22, roč. 18, čís. 1, s. 20. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18010020. PMID 28025504. (anglicky) 
  12. ↑ GENTRY, Glenn A. Viral thymidine kinases and their relatives. Pharmacology & Therapeutics. 1992-01, roč. 54, čís. 3, s. 319–355. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1016/0163-7258(92)90006-L. (anglicky) 
  13. ↑ Dostupné online. 
  14. ↑ XIONG, Kun; ZHU, Chunyue; CHEN, Zhijin. Vi Capsular Polysaccharide Produced by Recombinant Salmonella enterica Serovar Paratyphi A Confers Immunoprotection against Infection by Salmonella enterica Serovar Typhi. Frontiers in Cellular and Infection Microbiology. 2017-04-24, roč. 7, s. 135. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 2235-2988. DOI 10.3389/fcimb.2017.00135. PMID 28484685. 
  15. ↑ a b c d HERZOG, Christian. Influence of parenteral administration routes and additional factors on vaccine safety and immunogenicity: a review of recent literature. Expert Review of Vaccines. 2014-03, roč. 13, čís. 3, s. 399–415. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1476-0584. DOI 10.1586/14760584.2014.883285. (anglicky) 
  16. ↑ MORROW, W. John W. Vaccinology : Principles and Practice.. Hoboken: John Wiley & Sons 1 online resource (554 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-34533-7, ISBN 1-118-34533-9. OCLC 795120561 
  17. ↑ a b c d MODULE 2 – Live attenuated vaccines (LAV) - WHO Vaccine Safety Basics. vaccine-safety-training.org [online]. [cit. 2021-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-12. 
  18. ↑ U.S. Vaccine Safety - Overview, History, and How It Works | CDC. www.cdc.gov [online]. 2020-09-09 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b c d e f g h i YADAV, Dinesh K.; YADAV, Neelam; KHURANA, Satyendra Mohan Paul. Vaccines. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-12-416002-6. DOI 10.1016/b978-0-12-416002-6.00026-2. S. 491–508. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-12-416002-6.00026-2. 
  20. ↑ a b SOBH, Ali; BONILLA, Francisco A. Vaccination in Primary Immunodeficiency Disorders. The Journal of Allergy and Clinical Immunology: In Practice. 2016-11, roč. 4, čís. 6, s. 1066–1075. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1016/j.jaip.2016.09.012. (anglicky) 
  21. ↑ a b c SU, John R.; DUFFY, Jonathan; SHIMABUKURO, Tom T. Vaccine Safety. [s.l.]: Elsevier Dostupné online. ISBN 978-0-323-55435-0. DOI 10.1016/b978-0-323-55435-0.00001-x. S. 1–24. (anglicky) DOI: 10.1016/B978-0-323-55435-0.00001-X. 
  22. ↑ a b c PLOTKIN, S. History of vaccination. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2014-08-26, roč. 111, čís. 34, s. 12283–12287. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1400472111. PMID 25136134. (anglicky) 
  23. ↑ EYLER, John M. Smallpox in history: the birth, death, and impact of a dread disease. The Journal of Laboratory and Clinical Medicine. 2003-10-01, roč. 142, čís. 4, s. 216–220. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0022-2143. DOI 10.1016/S0022-2143(03)00102-1. (English) 
  24. ↑ THÈVES, Catherine; CRUBÉZY, Eric; BIAGINI, Philippe. History of Smallpox and Its Spread in Human Populations. Microbiology Spectrum. 2016-07-01, roč. 4, čís. 4, s. 4.4.05. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.1128/microbiolspec.PoH-0004-2014.  Archivováno 19. 10. 2021 na Wayback Machine.
  25. ↑ a b c d GALINSKI, Mark S.; SRA, Kuldip; HAYNES, John I. Live Attenuated Viral Vaccines. Příprava vydání Brian K. Nunnally, Vincent E. Turula, Robert D. Sitrin. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-662-45023-9, ISBN 978-3-662-45024-6. DOI 10.1007/978-3-662-45024-6_1. S. 1–44. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-662-45024-6_1. 
  26. ↑ a b MINOR, Philip D. Live attenuated vaccines: Historical successes and current challenges. Virology. 2015-05-01, roč. 479-480, čís. 60th Anniversary Issue, s. 379–392. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0042-6822. DOI 10.1016/j.virol.2015.03.032. (anglicky) 
  27. ↑ SCHWARTZ, M. The life and works of Louis Pasteur. Journal of Applied Microbiology. 2001-10, roč. 91, čís. 4, s. 597–601. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1364-5072. DOI 10.1046/j.1365-2672.2001.01495.x. (anglicky) 
  28. ↑ a b FRIERSON, J. Gordon. The Yellow Fever Vaccine: A History. The Yale Journal of Biology and Medicine. 2010-6, roč. 83, čís. 2, s. 77–85. PMID 20589188 PMCID: PMC2892770. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0044-0086. PMID 20589188. 
  29. ↑ SHAMPO, Marc A.; KYLE, Robert A.; STEENSMA, David P. Albert Sabin—Conqueror of Poliomyelitis. Mayo Clinic Proceedings. 2011-07, roč. 86, čís. 7, s. e44. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.4065/mcp.2011.0345. PMID 21719614. (anglicky) 
  30. ↑ Maurice Hilleman. BMJ. 2005-04-30, roč. 330, čís. 7498, s. 1028. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0959-8138. DOI 10.1136/bmj.330.7498.1028. (anglicky) 
  31. ↑ KATZ, S. L. John F. Enders and Measles Virus Vaccine—a Reminiscence. Příprava vydání Diane E. Griffin, Michael B. A. Oldstone. Svazek 329. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg Dostupné online. ISBN 978-3-540-70522-2, ISBN 978-3-540-70523-9. DOI 10.1007/978-3-540-70523-9_1. S. 3–11. (anglicky) DOI: 10.1007/978-3-540-70523-9_1. 
  32. ↑ PLOTKIN, Stanley A. The History of Rubella and Rubella Vaccination Leading to Elimination. Clinical Infectious Diseases. 2006-11-01, roč. 43, čís. Supplement_3, s. S164–S168. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1537-6591. DOI 10.1086/505950. (anglicky) 
  33. ↑ a b c d VETTER, Volker; DENIZER, Gülhan; FRIEDLAND, Leonard R. Understanding modern-day vaccines: what you need to know. Annals of Medicine. 2018-02-17, roč. 50, čís. 2, s. 110–120. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0785-3890. DOI 10.1080/07853890.2017.1407035. (anglicky) 
  34. ↑ MAK, Tak W. The immune response : basic and clinical principles. Amsterdam: Elsevier/Academic 1 online resource (xx, 1194 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-088451-3, ISBN 0-12-088451-8. OCLC 162569867 S. 695–749. 
  35. ↑ BENN, Christine S.; NETEA, Mihai G.; SELIN, Liisa K. A small jab – a big effect: nonspecific immunomodulation by vaccines. Trends in Immunology. 2013-09-01, roč. 34, čís. 9, s. 431–439. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 1471-4906. DOI 10.1016/j.it.2013.04.004. (English) 
  36. ↑ SHIMIZU, Hiroyuki; THORLEY, Bruce; PALADIN, Fem Julia. Circulation of Type 1 Vaccine-Derived Poliovirus in the Philippines in 2001. Journal of Virology. 2004-12-15, roč. 78, čís. 24, s. 13512–13521. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. ISSN 0022-538X. DOI 10.1128/JVI.78.24.13512-13521.2004. PMID 15564462. (anglicky)  Archivováno 10. 11. 2021 na Wayback Machine.
  37. ↑ General Recommendations on Immunization. www.cdc.gov [online]. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. 
  38. ↑ CHEUK, Daniel KL; CHIANG, Alan KS; LEE, Tsz Leung. Vaccines for prophylaxis of viral infections in patients with hematological malignancies. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2011-03-16. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.1002/14651858.CD006505.pub2. (anglicky) 
  39. ↑ LEVINE, Myron M. “IDEAL” vaccines for resource poor settings. Vaccine. 2011-12, roč. 29, s. D116–D125. Dostupné online [cit. 2021-11-09]. DOI 10.1016/j.vaccine.2011.11.090. (anglicky) 
  40. ↑ DONEGAN, Sarah; BELLAMY, Richard; GAMBLE, Carrol L. Vaccines for preventing anthrax. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2009-04-15. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1002/14651858.CD006403.pub2. PMID 19370633. (anglicky) 
  41. ↑ HARRIS, Jason B. Cholera: Immunity and Prospects in Vaccine Development. The Journal of Infectious Diseases. 2018-10-15, roč. 218, čís. suppl_3, s. S141–S146. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0022-1899. DOI 10.1093/infdis/jiy414. PMID 30184117. (anglicky) 
  42. ↑ VERMA, Shailendra Kumar; TUTEJA, Urmil. Plague Vaccine Development: Current Research and Future Trends. Frontiers in Immunology. 2016-12-14, roč. 7. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2016.00602. PMID 28018363. 
  43. ↑ ODEY, Friday; OKOMO, Uduak; OYO-ITA, Angela. Vaccines for preventing invasive salmonella infections in people with sickle cell disease. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2018-12-05, roč. 2021, čís. 4. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1002/14651858.CD006975.pub4. PMID 30521695. (anglicky) 
  44. ↑ SCHRAGER, Lewis K.; HARRIS, Rebecca C.; VEKEMANS, Johan. Research and development of new tuberculosis vaccines: a review. F1000Research. 2019-02-24, roč. 7, s. 1732. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 2046-1402. DOI 10.12688/f1000research.16521.2. PMID 30613395. (anglicky) 
  45. ↑ MEIRING, James E; GIUBILINI, Alberto; SAVULESCU, Julian. Generating the Evidence for Typhoid Vaccine Introduction: Considerations for Global Disease Burden Estimates and Vaccine Testing Through Human Challenge. Clinical Infectious Diseases. 2019-10-15, roč. 69, čís. Supplement_5, s. S402–S407. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1058-4838. DOI 10.1093/cid/ciz630. PMID 31612941. (anglicky) 
  46. ↑ JEFFERSON, Tom; RIVETTI, Alessandro; DI PIETRANTONJ, Carlo. Vaccines for preventing influenza in healthy children. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2018-02-01. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1002/14651858.CD004879.pub5. PMID 29388195. (anglicky) 
  47. ↑ YUN, Sang-Im; LEE, Young-Min. Japanese encephalitis: The virus and vaccines. Human Vaccines & Immunotherapeutics. 2014-02, roč. 10, čís. 2, s. 263–279. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 2164-5515. DOI 10.4161/hv.26902. PMID 24161909. (anglicky) 
  48. ↑ GRIFFIN, Diane E. Measles Vaccine. Viral Immunology. 2018-03, roč. 31, čís. 2, s. 86–95. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0882-8245. DOI 10.1089/vim.2017.0143. PMID 29256824. (anglicky) 
  49. ↑ SU, Shih-Bin; CHANG, Hsiao-Liang; CHEN, Kow-Tong. Current Status of Mumps Virus Infection: Epidemiology, Pathogenesis, and Vaccine. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2020-03-05, roč. 17, čís. 5, s. 1686. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1660-4601. DOI 10.3390/ijerph17051686. PMID 32150969. (anglicky) 
  50. ↑ https://www.who.int/vaccine_safety/initiative/tools/MMR_vaccine_rates_information_sheet.pdf
  51. ↑ a b DI PIETRANTONJ, Carlo; RIVETTI, Alessandro; MARCHIONE, Pasquale. Vaccines for measles, mumps, rubella, and varicella in children. Cochrane Database of Systematic Reviews. 2020-04-20. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1002/14651858.CD004407.pub4. PMID 32309885. (anglicky) 
  52. ↑ BANDYOPADHYAY, Ananda S; GARON, Julie; SEIB, Katherine. Polio vaccination: past, present and future. Future Microbiology. 2015-05, roč. 10, čís. 5, s. 791–808. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1746-0913. DOI 10.2217/fmb.15.19. (anglicky) 
  53. ↑ BRUIJNING-VERHAGEN, Patricia; GROOME, Michelle. Rotavirus Vaccine: Current Use and Future Considerations. Pediatric Infectious Disease Journal. 2017-07, roč. 36, čís. 7, s. 676–678. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0891-3668. DOI 10.1097/INF.0000000000001594. (anglicky) 
  54. ↑ LAMBERT, Nathaniel; STREBEL, Peter; ORENSTEIN, Walter. Rubella. The Lancet. 2015-06, roč. 385, čís. 9984, s. 2297–2307. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1016/S0140-6736(14)60539-0. PMID 25576992. (anglicky) 
  55. ↑ VOIGT, Emily A.; KENNEDY, Richard B.; POLAND, Gregory A. Defending against smallpox: a focus on vaccines. Expert Review of Vaccines. 2016-09, roč. 15, čís. 9, s. 1197–1211. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 1476-0584. DOI 10.1080/14760584.2016.1175305. PMID 27049653. (anglicky) 
  56. ↑ MARIN, Mona; MARTI, Melanie; KAMBHAMPATI, Anita. Global Varicella Vaccine Effectiveness: A Meta-analysis. Pediatrics. 2016-03, roč. 137, čís. 3, s. e20153741. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0031-4005. DOI 10.1542/peds.2015-3741. (anglicky) 
  57. ↑ MONATH, Thomas P.; VASCONCELOS, Pedro F.C. Yellow fever. Journal of Clinical Virology. 2015-03, roč. 64, s. 160–173. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1016/j.jcv.2014.08.030. (anglicky) 
  58. ↑ SCHMADER, Kenneth. Herpes Zoster. Annals of Internal Medicine. 2018-08-07, roč. 169, čís. 3, s. ITC17. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 0003-4819. DOI 10.7326/AITC201808070. (anglicky) 
  59. ↑ MIRHOSEINI, Ali; AMANI, Jafar; NAZARIAN, Shahram. Review on pathogenicity mechanism of enterotoxigenic Escherichia coli and vaccines against it. Microbial Pathogenesis. 2018-04, roč. 117, s. 162–169. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. DOI 10.1016/j.micpath.2018.02.032. (anglicky) 
  60. ↑ KUBINSKI, Mareike; BEICHT, Jana; GERLACH, Thomas. Tick-Borne Encephalitis Virus: A Quest for Better Vaccines against a Virus on the Rise. Vaccines. 2020-08-12, roč. 8, čís. 3, s. 451. Dostupné online [cit. 2021-11-10]. ISSN 2076-393X. DOI 10.3390/vaccines8030451. PMID 32806696. (anglicky) 
  61. ↑ CODAGENIX, INC. First-in-human, Randomised, Double-blind, Placebo-controlled, Dose-escalation Study in Healthy Young Adults Evaluating the Safety and Immunogenicity of COVI-VAC, a Live Attenuated Vaccine Candidate for Prevention of COVID-19. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Submitted: November 5, 2020. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oslabená_vakcína&oldid=22317465“