Olgoj chorchoj

Ilustrační vyobrazení olgoje chorchoje od belgického malíře Pietera Dirkxe

Olgoj chorchoj (mongolsky олгой хорхой; olgoj = tlusté střevo, chorchoj = červ) je legendami opředený písečný červ, který se prý vyskytuje v jižní části asijské poušti Gobi, ale jeho existence nebyla nikdy prokázána.

Oba konce těla olgoje chorchoje vypadají stejně; nemá patrnou hlavu ani ocas. Někteří pro popis jeho zevnějšku kromě "střevo" nebo "písečný červ", používají také výraz „šiška salámu“. Zbarvení má být světle hnědé nebo narůžovělé s černými skvrnami v hřbetní části. vyskytovat se má pouze v písčitých oblastech na jihu pouště Gobi a pozorován bývá prý jen v červnu a červenci, nejteplejším období roku, kdy vylézá z písku a podzemních doupat. Při pohybu se neplazí dopředu, ale koulí se do strany, jakoby zametal, a zanechává tak charakteristickou stopu. Podle tradičního pojetí je olgoj chorchoj agresivní a, kvůli své schopnosti zabíjet na dálku, mimořádně nebezpečný živočich. Při podráždění prý vztyčí a nadouvá přední část těla, a rovněž celkově velmi ztmavne. Dle výpovědí dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů, údajně silným jedem, elektrickým výbojem nebo dokonce radioaktivním zářením.

Historie výzkumu a odhalení záhadného tvora

První o olgoji chorchojovi napsal ve 20. letech 20. století americký paleontolog Roy Chapman Andrews podle výkladu tehdejšího mongolského premiéra. Podruhé existenci záhadného tvora až ve 40. letech zmínil ve své knize 7 podivuhodných příběhů (1944, česky 1956) ruský paleontolog I. A. Jefremov: „Je to legenda, ale mezi obyvateli Gobi je rozšířená natolik, že tento tajemný červ je v nejrůznějších oblastech popisován identicky až do nejmenších detailů. Člověka to vede k přesvědčení, že jádro legendy je pravdivé. Zdá se, že v poušti Gobi skutečně žije podivný tvor, který je vědě dosud neznámý – možná se jedná o pozůstatek dávných, vyhynulých obyvatel Země.“ Český překlad knih od I. A. Jefremova a jeho příběhů o existenci olgoje chorchoje se stal populární inspirací pro české záhadology a také pro českou badatelskou výpravu, která po tajemném červu pátrala v roce 1990. V červnu 1991 v časopise Fate publikoval její člen Ivan Mackerle článek, kde tvrdí, že olgoj zabíjí elektrickým proudem. V českém prostředí o olgojovi psal také například popularizátor kryptozoologie Jaroslav Mareš.

Žádná pátrání však objev vědě dosud neznámého tvora nikdy nepřinesla. Olgoje chorchoje stvořila pověrčivost a fantazie mongolských pastevců. Předlohou se stal zajímavý živočich žijící natolik skrytě, že se vymyká běžné každodenní zkušenosti obyvatel Gobi – hroznýšek tatarský (Eryx tataricus).

Tento malý hroznýšovitý had se vyskytuje v pouštích a stepích Střední Asie od jižního Ruska a Kazachstánu po jižní Mongolsko a západní Čínu. Právě tomuto hadovi odpovídá většina charakteristik olgoje chorchoje, kromě nadouvání části těla před útokem, změn zbarvení a zcela postrádá také schopnost usmrtit člověka na dálku. Hroznýšek tatarský žije v Mongolsku přibližně v oblastech výskytu olgoje chorchoje, a nejčastěji se na povrchu objevuje v plném létě. Pohybuje se zvláštním způsobem – vklouzne do písku a po několika zavlněních v něm zcela zmizí. Samci měří obvykle do půl metru a samice dorůstají cca 70 cm, ale někteří jedinci mohou dosáhnout délky přes 1 metr. Zbarvení hroznýška je velmi variabilní a může připomínat i „střevo naplněné krví“. Kromě zmíněných podobností s olgojem chorchojem má hroznýšek silné, válcovité tělo, na němž při zběžném pohledu lze jen stěží rozeznat hlavu od ocasu. Tvar hlavy usnadňuje prohrabávání pod povrchem, ale podobnost s ocasem je také obranou. Když je hroznýšek ohrožen, může hlavu schovat a nastavit nepříteli ocas. Tělo hroznýšků je navíc právě v ocasní části zpevněno kostěnými útvary uloženými v kůži – tzv. osteodermy. Kromě obsahu střeva může při sebeobraně hroznýšek použít také silně páchnoucí kloakální výměšky.

Od 23. března 2024 lze hroznýška tatarského pozorovat v expozici Gobi v pražské zoologické zahradě.

Podobnost hlavy a ocasu na hroznýškovi tatarském (Eryx tataricus). Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Kulturní odraz

• Červ olgoj chorchoj vystupuje ve stejnojmenné povídce Ivana Jefremova (napsána 1942–1943) a je krátce zmíněn v Planetě nachových mračen (vyd. 1959) a v dalších dvou dílech bratrů Arkadije a Borise Strugackých. Byl také námětem jednoho z příběhů v britském komiksovém týdeníku 2000 AD a objevuje se v románu Spook Country (vyd. 2007) spisovatele Williama Gibsona.
• Spekuluje se, zda byl olgoj chorchoj inspirací Franku Herbertovi pro pouštní červy v jeho slavném románu Duna.^[zdroj?]
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v bestiáři Dračího doupěte.
• Olgoj Chorchoj se nazývá i píseň skupiny Medvěd 009
• Olgoj chorchoj se vyskytuje také v knize Ludvíka Součka Krotitelé ďáblů.
• Olgoj Chorchoj (studio) – známé české designérské studio
• Ogloj Chorchoj je bájnou vojenskou jednotkou bránící jednu z bran v české textové strategické online hře Melior Annis

Odkazy

Literatura

• Jan Svatoš: Žijí nestvůry?; časopis ABC 4/2008
• Dračí doupě II: Bestiář; Altar 2012, ISBN 978-80-85979-69-5, 160 s
• Lada Hubatová-Vacková, Rostislav Koryčánek: Olgoj Chorchoj: Logika Emoce; 2016, ISBN 978-80-7027-301-2, 256 s (profesní dráha studia Olgoj Chorchoj)

Film

• Ivan Mackerle, Jiří Skupien: Záhada písečného netvora, československý dokument, 1992, 34 minut

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Olgoj chorchoj na Wikimedia Commons
• Olgoj chorchoj – střevo plné krve Archivováno 2. 7. 2009 na Wayback Machine.
• Náplava, Miroslav: Tajemný démon pouště Gobi Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine. – Koktejl, prosinec 2001, dostupné online (pro registrované)
• Mackerle.cz [1]
• Youtube.com - Záhada písečného netvora [2]
• (anglicky) Interview: Ivan Mackerle
• (anglicky) The Mongolian Death Worm – theories Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.

Portály: Biologie | Kultura | Mongolsko