Olga Havlová
Olga Havlová, rozená Šplíchalová (11. července 1933 Praha – 27. ledna 1996 Praha), byla první manželka českého prezidenta Václava Havla a první dáma České republiky.
Osobní život
Narodila se v Praze na Žižkově v početné rodině. Vyučila se v Baťově továrně, kde posléze také pracovala. V letech 1961 až 1969 byla uvaděčkou v Divadle Na Zábradlí, kde v té době působil také Václav Havel. S ním se však znala již od roku 1953, známost navázali o tři roky později.[1] Provdala se za něj v roce 1964.
Aktivně také působila v českém disentu. V roce 1979 spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Od téhož roku vedla samizdatovou edici Expedice. Na začátku 80. let 20. století se rozvinul milostný vztah mezi Janem Kašparem a Olgou Havlovou, v té době provdanou za Václava Havla, který trval do druhé poloviny 80. let, kdy byl Olgou Havlovou ukončen. V této době měl paralelní vztah s jinou ženou i Václav Havel.[2][3]
Počátkem roku 1990 založila Výbor dobré vůle (jako pokračování tradice VONSu), 23. září 1992 byla zaregistrována Nadace Olgy Havlové a od té chvíle používá nadace složený název Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Od roku 1991 byla jednatelkou společnosti Lucerna - Barrandov, kterou vlastnila napůl se svou švagrovou Dagmar Havlovou.[4]
Zemřela po dlouhé a těžké chorobě v roce 1996.
Ocenění
V roce 1991 jí byl za charitativní práci udělen v Norsku organizací Stiftelsen Arets Budeie (jako první ženě bez norského občanství) titul Žena roku. V Nizozemsku převzala v roce 1995 dětskou cenu „baronka ze Země všech časů“. V tomtéž roce byla oceněna medailí Přemysla Pittra a stala se „Ženou roku 1995“ České republiky. V roce 1997 jí byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
V roce 1993 o ní byl natočen dokument v rámci cyklu GEN – Galerie elity národa,[5] v roce 2006 – k desátému výročí úmrtí – dokument Paní Olga z cyklu Příběhy slavných.
Od roku 1995 uděluje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Cenu Olgy Havlové[6] lidem se zdravotním postižením, kteří i přes něj pomáhají dalším lidem.
Od roku 1996 nese gymnázium v Ostravě-Porubě se souhlasem tehdejšího prezidenta republiky čestný název Gymnázium Olgy Havlové. V Praze nese její jméno ulice a v Jánských Lázních stacionář.
Odkazy
Reference
- ↑ Paní Olga – televizní dokument z cyklu Příběhy slavných
- ↑ ŠŮRA, Adam. Žena, která zůstala svá [online]. Časopis Respekt, 2013-07-06 [cit. 2013-08-04]. Dostupné online.
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Člověk má dělat to, nač má sílu (život Olgy Havlové). 1. vydání. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1997. ISBN 978-80-204-1955-2. S. 232–239.
- ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 44265808, Lucerna – Barrandov, spol. s r. o. (společnost nejprve krátce působila pod firmou 2 000, spol. s r.o.)
- ↑ http://www.febio.cz/tvorba.php?sid=326
- ↑ Cena Olgy Havlové
Literatura
- ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0.
Externí odkazy
Osoba Olga Havlová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Havlová
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olga Havlová na Wikimedia Commons
- Olga Havlová – oficiální stránky Václava Havla
- Olga Havlová – Knihovna Václava Havla
| Československé první dámy | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1989–1992 Olga Havlová |
Nástupce: |
| České první dámy | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1993–1996 Olga Havlová |
Nástupce: |