Přeskočit na obsah

Oleg Jankovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oleg Jankovskij
Narození23. února 1944
Karsakpay
Úmrtí20. května 2009 (ve věku 65 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Alma materSaratov Theatre School (do 1965)
Povoláníherec, filmový herec a filmový režisér
ChoťLyudmila Zorina
DětiFilipp Olegovič Jankovskij
PříbuzníRascìslaŭ Ìvanavìč Jankoŭskì (bratr)
Ivan Yankovsky a Yelizaveta Yankovskaya (vnoučata)

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oleg Ivanovič Jankovskij (Оле́г Ива́нович Янко́вский, 23. února 1944 Žezkazgan20. května 2009 Moskva)[1] byl ruský herec a režisér.

Pocházel ze šlechtické rodiny, která byla po bolševickém převratu vysídlena do Kazachstánu. Teprve v roce 1951 jim bylo dovoleno usadit se v Saratově, kde Oleg vystudoval divadelní školu a hrál v místním divadle. V roce 1973 získal angažmá v moskevském divadle Lenkom. Díky svému psychologicky preciznímu herectví byl obsazován především do rolí intelektuálů a aristokratů.[2]

Na plátně debutoval v roce 1968 válečným filmem Sloužili dva kamarádi. Proslavila ho spolupráce s Andrejem Tarkovským na filmech Zrcadlo a Nostalgie, výrazné role ztvárnil také ve snímcích Drama na lovu, To je ten baron Prášil, Lety ve snu a ve skutečnosti, Zabít draka nebo Osudová vejce, jeho poslední rolí byl metropolita Filip II. ve filmu Pavla Lungina Ivan Hrozný.

V roce 2000 spolu s Michailem Agranovičem režíroval celovečerní hraný film Přijď se na mě podívat podle hry Naděždy Ptuškinové.

V roce 1987 mu byla udělena Státní cena SSSR, v roce 1991 získal titul národní umělec SSSR a cenu Nika, v roce 1995 Řád Za zásluhy o vlast. Posmrtně mu byla udělena Cena Konstantina Stanislavského. V Saratově se od roku 2011 pořádá Divadelní festival Olega Jankovského.

Herci jsou také jeho syn Filipp Jankovskij a vnuk Ivan Jankovskij.

  1. Zemřel ruský filmový a divadelní herec Oleg Jankovskij. Lidovky.cz [online]. 2009-05-20 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online.
  2. Jankovskij Oleg [online]. Cojeco.cz, 2009-10-22 [cit. 2019-06-13]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]