Oktachlorodimolybdenatan draselný

Oktachlorodimolybdenatan draselný
	Strukturní vzorec
	Vzorek K4Mo2Cl8
Obecné
Systematický název	oktachlorodimolybdenatan draselný
Sumární vzorec	K4Mo2Cl8
Vzhled	červenohnědá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	106-93-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	203-444-5
PubChem	472218179
SMILES	C(CBr)Br
InChI	1S/C2H4Br2/c3-1-2-4/h1-2H2
Vlastnosti
Molární hmotnost	631,94 g/mol
Hustota	2,54 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozpustný
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oktachlorodimolybdenatan draselný je anorganická sloučenina se vzorcem K₄[Mo₂Cl₈]. Jeho anion se stal jedním z prvních známých příkladů čtverné vazby. Bezvodá sůl je červenohnědá, ale obvykle vytváří růžově zbarvený dihydrát.

Oktachlorodimolybenanový anion, [Mo₂Cl₈]⁴⁻, obsahující čtvernou vazbu mezi atomy Mo

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Tento komplex se připravuje dvoukrokovým postupem z hexakarbonylu molybdenu:^[1]^[2]

2 Mo(CO)₆ + 4 CH₃COOH → (CH₃COO)₄Mo₂ + 2 H₂ + 12 CO

(CH₃COO)₄Mo₂ + 4 HCl + 4 KCl → K₄[Mo₂Cl₈] + 4 CH₃COOH

U reakce HCl s octanem se původně předpokládalo, že se vytváří sloučenina trimolybdenu,^[3] ale následnou krystalografickou analýzou se ukázalo, že sloučenina obsahuje anionty [Cl₄Mo≣MoCl₄]^4–, se symetrií D_4h, ve které jsou dva atomy molybdenu spojeny čtvernou vazbou. Jednotlivé atomy Mo jsou navázány na čtyři Cl⁻ ligandy jednoduchými vazbami. Skupiny MoCl₄ jsou čtvercově pyramidální,kde vrchol tvoří atom Mo a základnu atomy Cl. Délka vazby Mo–Mo je 214 pm.^[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Potassium octachlorodimolybdate na anglické Wikipedii.

↑ A. B. Brignole; F. A. Cotton. Rhenium and Molybdenum Compounds Containing Quadruple Bonds. Inorganic Syntheses. 1972, s. 81–89. ISBN 978-0-470-13244-9. DOI 10.1002/9780470132449.ch15.
↑ G. S. Girolami; T. B. Rauchfuss. Synthesis and Technique in Inorganic Chemistry. Mill Valley, CA: University Science Books, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-935702-48-4.
↑ G. B. Allison; I. R. Anderson. The Preparation of Halogenotrimolybdate(II) Compounds. Australian Journal of Chemistry. 1967, s. 869–876. DOI 10.1071/CH9670869.
↑ Jurij V. Brencic; F. A. Cotton. Octachlorodimolybdate(II) Ion. Species with a Quadruple Metal–Metal Bond. Inorganic Chemistry. 1969, s. 7–10. DOI 10.1021/ic50071a002.

[1] A. B. Brignole; F. A. Cotton. Rhenium and Molybdenum Compounds Containing Quadruple Bonds. Inorganic Syntheses. 1972, s. 81–89. ISBN 978-0-470-13244-9. DOI 10.1002/9780470132449.ch15.

[2] G. S. Girolami; T. B. Rauchfuss. Synthesis and Technique in Inorganic Chemistry. Mill Valley, CA: University Science Books, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-935702-48-4.

[3] G. B. Allison; I. R. Anderson. The Preparation of Halogenotrimolybdate(II) Compounds. Australian Journal of Chemistry. 1967, s. 869–876. DOI 10.1071/CH9670869.

[4] Jurij V. Brencic; F. A. Cotton. Octachlorodimolybdate(II) Ion. Species with a Quadruple Metal–Metal Bond. Inorganic Chemistry. 1969, s. 7–10. DOI 10.1021/ic50071a002.

[1]

[2]

[3]

[4]