Ohnivý anděl (opera)
| Ohnivý anděl | |
|---|---|
| Огненный ангел | |
_-_BEIC_6348693.jpg) | |
| Základní informace | |
| Skladatel | Sergej Prokofjev |
| Libretista | Sergej Prokofjev |
| Počet dějství | 5 (7 obrazů) |
| Originální jazyk | ru |
| Literární předloha | Valerij Brjusov: Ohnivý anděl |
| Datum vzniku | 1919-1927 |
| Premiéra | 25. listopadu 1954 Théâtre des Champs-Élysées |
| Česká premiéra | 20. dubna 1963 Státní divadlo Brno |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ohnivý anděl (rusky Огненный ангел, francouzsky L'Ange de feu), Op. 37 je opera Sergeje Prokofjeva z roku 1927. Libreto napsal skladatel na námět historického románu Valerije Brjusova, jehož děj se odehrává v Německu v 16. století. Opera vznikala v letech 1919-1927. Uvedena byla ale až po autorově smrti, nejprve koncertně v roce 1954 v Paříži, scénicky pak v roce 1955 v Benátkách v divadle Teatro La Fenice.
Osoby[editovat | editovat zdroj]
| Hospodská | mezzosoprán |
| Ruprecht | bas |
| Renata | soprán |
| Sloužící | baryton |
| Věštkyně | mezzosoprán |
| Jakov Glok | tenor |
| Agrippa z Nettesheimu | tenor |
| Matvej | baryton |
| Mefistofel | tenor |
| Faust | bas |
| Krčmář | baryton |
| Abatyše | mezzosoprán |
| Inkvizitor | bas |
| První jeptiška | soprán |
| Druhá jeptiška | soprán |
Obsah opery[editovat | editovat zdroj]
První dějství[editovat | editovat zdroj]
První obraz[editovat | editovat zdroj]
Rytíř Ruprecht se ubytuje v hostinci. Přes zeď slyší naříkání a zoufalé výkřiky. Pronikne do sousední místnosti a zde najde dívku v zoufalém stavu. Když se dívka uklidní, prozradí rytíři své jméno: Renata a vypráví mu svůj příběh: Od osmi let ji pronásleduje vidina ohnivého anděla Madiela. Když dospěla, slíbil jí Madiel, že se k ní jednou vrátí v lidské podobě. Renata se domnívá, že se tak stalo v podobě knížete Jindřicha, který ji ale záhy opustil. Přicházejí Hostinská a Hostinský a vysvětlují Ruprechtovi, že Renata je blázen posedlý ďáblem. Ruprecht ale Renatě uvěří a rozhodne se jí pomoci. Objevuje se ale věštkyně a oběma prorokuje krvavou budoucnost.
Druhé dějství[editovat | editovat zdroj]
Druhý obraz[editovat | editovat zdroj]
Ruprecht a Renata přijíždějí do Kolína nad Rýnem. Pátrají zde po Jindřichovi. Renata se snaží proniknout do kouzel černé magie, aby se jí to podařilo.
Třetíý obraz[editovat | editovat zdroj]
Ruprecht se setkává s Agrippou z Nettesheimu a ptá se jej na možnosti magie. Ten mu vysvětluje, že kouzla předčí moudrost a vědění člověka.
Třetí dějství[editovat | editovat zdroj]
Čtvrtý obraz[editovat | editovat zdroj]
Renata nalézá Jindřichův dům a posílá Ruprechta, aby Jindřicha zabil. Když Ruprecht vkročí do Jindřichova domu, zmocní se Renaty opět představa, že Jindřich je vlastně vtělením anděla Madiela, a že souboji musí zabránit.
Pátý obraz[editovat | editovat zdroj]
Renata nalézá na břehu Rýna Ruprechta, zraněného v souboji s Jindřichem. Uvědomuje si svou vinu a projevuje Ruprechtovi svou náklonnost.
Čtvrté dějství[editovat | editovat zdroj]
Šestý obraz[editovat | editovat zdroj]
Ruprecht se uzdravuje a vyznává Renatě lásku. Ta jej ale odmítá a odchází do kláštera. Objevují se Mefistofeles spolu s doktorem Faustem a přemlouvají Ruprechta, aby se stal jejich společníkem.
Páté dějství[editovat | editovat zdroj]
Sedmý obraz[editovat | editovat zdroj]
Renata vstoupila do kláštera. Stále ji ale pronásleduje vidina ohnivého anděla. Tato představa se navíc šíří i na další jeptišky. Matka představená proto povolává Inkvizitora, který se pokouší z Renaty vymítat ďábla. Když se mu to nepodaříl, posílá Renatu na hranici.[1]
Uvedení[editovat | editovat zdroj]
- 1963 Státní divadlo Brno, překlad: Eva Bezděková, dirigent: František Jílek, režie: Miloš Wasserbauer, premiéra: 20. dubna 1963.[2] Při představení byla ale na zásah komunistické cenzury vynechána faustovská scéna.JIROUŠEK, Martin. S Jiřím Nekvasilem o operní události sezóny, chystané inscenaci Ohnivý anděl [online]. ostravan.cz, 2015-02-15 [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. Toto představení bylo pohostinsky uvedeno také v Praze na scéně Smetanova divadla dne 2. června 1963 v rámci festivalu Pražské jaro 1963.[3]
- 1981 - Smetanovo divadlo v Praze, dirigoval Josef Chaloupka, premiéra 21. května 1981, celkem 12 uvedení.[3]
- 2015 - Der feurige Engel, Deutsche Oper am Rhein, Düsseldorf,[4][5]
- 2015 - Národní divadlo moravskoslezské, dirigent: Robert Jindra, režie: Jiří Nekvasil, scéna: Petr Matásek, premiéra 26. února 1915.[6]
- 2018 - Festival v Aix-en-Provence (plný název Festival international d’art lyrique et l'Académie européenne de musique d’Aix-en-Provence, zkráceně Festival d’Aix-en-Provence), dirigent: Kazushi Ono, režie: Mariusz Treliński, scéna: Boris Kudlička, kostýmy: Kaspar Glarner, zpěváci: Renata: Aušrinė Stundytė, Ruprecht: Scott Hendricks: Věštkyně, Matka představená: Agnieszka Rehlis, Mefistofel, Agrippa z Nettesheimum: Andreï Popov, Faust, Inkvizitor, Hrabě Heinrich: Krzysztof Bączyk, Jakob Gloc, lékař: Pavlo Tolstoy, Matthieu Wissmann, Hospodský, Sluha: Łukasz Goliński, Hostinská: Bernadetta Grabias, První jeptiška: Bożena Bujnicka, Druhá jeptiška: Maria Stasiak, orchestr: Orchestre de Paris, sbor Varšavské opery .[7][8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BROŽOVSKÁ, Jarmila. Огненный ангел - Ohnivý anděl. In: HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1225–1227.
- ↑ Ohnivý anděl [online]. Národní divadlo Brno [cit. 2018-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-07.
- ↑ a b Ohnivý anděl v databázi Archivu Národního divadla
- ↑ Der feurige Engel. operamrhein.de [online]. Deutsche Oper am Rhein [cit. 2019-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29. (německy)
- ↑ OBIERA, Pedro. Jubel an Rheinoper für „Der feurige Engel“. www.derwesten.de [online]. Der Westen, 2015-06-14 [cit. 2019-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-29. (německy)
- ↑ Ohnivý anděl [online]. Národní divadlo moravskoslezské, 2015-02-26 [cit. 2018-08-06]. Dostupné online.
- ↑ Ohnivý anděl [online]. Francouzský institut v Praze [cit. 2018-08-06]. Dostupné online. (česky a francouzsky)
- ↑ L'Ange de feu [online]. Festival d’Aix [cit. 2018-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-07. (francouzsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BROŽOVSKÁ, Jarmila. Огненный ангел - Ohnivý anděl. In: HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1225–1227.
- JÄGER, Daniel. Sergej Prokofjev : Ohnivý anděl. Ostrava: Národní divadlo moravskoslezské, 2015. 129 s. ISBN 978-80-87650-69-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ohnivý anděl na Wikimedia Commons - Ohnivý anděl v databázi Archivu Národního divadla
- Ohnivý anděl [online]. Národní divadlo moravskoslezské, 2015 [cit. 2018-08-05]. Dostupné online.
