Ústav národního zdraví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z OÚNZ)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ústavy národního zdraví byly v systému československé veřejné správy instituce, které byly zřízeny národními výbory pro výkon jejich působnosti na úseku zdravotnictví. V první fázi to byla zařízení poskytující poradenskou zdravotní péči, posléze se jejich povaha změnila v instituci sdružující a zastřešující zdravotnická zařízení v daném správním obvodě (okrese, kraji).

Ústavy národního zdraví do roku 1952[editovat | editovat zdroj]

Ústavy národního zdraví byly zřizovány okresními národními výbory na základě zákona č. 49/1947 Sb., o poradenské zdravotní péči.

Poslání[editovat | editovat zdroj]

Ze zákona poskytovaly preventivní (ochrannou) zdravotní péči: jejích úkolem bylo odborně vyšetřovat a sledovat zdravotní stav občanů a zjišťovat jejich sociálně zdravotní podmínky života. K ochraně zdraví občanů měly působit svou poradní činností, výchovou a zprostředkováním nápravy zjištěných sociálně zdravotních závad a potřebné péče. Poslední nepominutelnou oblastí byl pro ústavy národního zdraví boj proti vzniku, rozšiřování a následkům chorob, např. pohlavních[1], a dále alkoholismu.[2]

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Ústavy národního zdraví se členily na ústředí, pobočky a místní poradny.

Ústředí a pobočky se dále členily na zdravotní poradny a oddělení.

Poradny zajišťovaly[3]:

  • veškeré zdravotní poradenství, zdravotní evidenci všeobecnou a speciální, sociálně zdravotní statistiku, zdravotnický výzkum a zdravotnickou výchovu,
  • zdravotnické prohlídky obyvatelstva a veškerou s tím spojenou činnost
  • zprostředkování léčebné péče ústavní a ambulatorní, a dále zprostředkování péče rekreační a podpůrné,
  • hromadnou bezplatnou léčebnou akci.

Oddělením příslušelo[3]:

  • organizovat ošetřovatelskou a zdravotní službu v rodinách, sociálně zdravotní službu v léčebných a ošetřovacích ústavech, pomocnou zdravotní záchrannou službu a ozdravnou péči,
  • spolupracovat při provádění hygienických a epidemiologických opatření v obcích a na pracovních místech, a dále i v oblasti hygieny výživy,
  • provádět diagnostické a laboratorní práce.

Ústavy povinně zřizovaly poradny pro těhotné ženy, pro matky a děti (včetně školního lékařství), protituberkulózní a poradny proti pohlavním nemocem.

Vyžadovaly si toho poměry, zřizovaly ústavy i další specializované poradny jako: pro péči o chrup, předsňatkové (eugenické), tělovýchovné, pro duševní hygienu a výchovu, pro bezdětné manžely, gynekologické, pro choroby srdce a cév, pro výživu a dietetiku, pro potírání revmatismu, zhoubných nádorů, lupusu, trachomu, malárie, cukrovky, chorob žláz s vnitřní sekrecí, chorob nervových, krevních, pro boj proti alkoholismu, pro duševně vadné, pro vady sluchu, řeči a zraku, pro ortopedii, pro tělesně vadné, pro nemoci stáří atd.

Ústavy národního zdraví v letech 1952–1991[editovat | editovat zdroj]

Novou povahu ústavům národního zdraví vtiskl zákon č. 103/1951 Sb., o jednotné preventivní a léčebné péči. Podle něho se ústavy národního zdraví staly výkonnými orgány národních výborů majících plánovat, organizovat, řídit a kontrolovat jednotnou preventivní a léčebnou péči v daném správním obvodě.

Konkrétní úpravu pak obsahovalo nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1952 Sb., o organizaci preventivní a léčebné péče.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Ke sdružení zdravotnických zařízení se přikročilo „v zájmu prohloubení preventivní a léčebné péče a hospodárnějšího zvládnutí úkolů“.[4]

Okresní ústavy národního zdraví (OÚNZ)[editovat | editovat zdroj]

Podle uvedeného ministerského nařízení se všechny okresní nemocnice s okresními zdravotnickými středisky, porodnice, okresní zdravotnická střediska, obvodní zdravotnická střediska, lékařské stanice, ženské poradny, dětské poradny, ošetřovatelské stanice, stanice záchranné služby, noční sanatoria a transfúzní stanice zřízené mimo sídlo krajského národního výboru sdružily v okresním ústavu národního zdraví, jakožto zařízení okresního národního výboru (městského, obvodního).

Okresní ústavy národního zdraví zůstaly základní plánovací jednotkou a jednotným organizačním, administrativním a hospodářským celkem, samostatně rozpočtujícím i účtujícím. V jeho čele stál ředitel lékař.

Nařízení umožňovalo i vznik závodních ústavů národního zdraví.

Krajské ústavy národního zdraví (KÚNZ)[editovat | editovat zdroj]

Obdobou okresních ústavů národního zdraví na krajské úrovni byly krajské ústavy národního zdraví. Ty sdružovaly krajské nemocnice s krajskými zdravotnickými středisky a zpravidla i transfúzní stanice a stanice záchranné služby v sídle krajského národního výboru.

Konec ústavů národního zdraví[editovat | editovat zdroj]

24. listopadu 1990, tj. dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), a zákon č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, se ústavy národního zdraví staly organizacemi okresních úřadů.

Nové společenské poměry po sametové revoluci otevřely dveře vzniku zdravotnických zařízení s právní subjektivitou. Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení zřizovaných okresními úřady a obcemi, s účinností od 20. června 1991 stanovila, že právní subjektivita u druhově vyjmenovaných zdravotnických zařízení bude napříště pravidlem.

Ústavy národního zdraví zanikly dovršením delimitace, která se uskutečnila v druhém pololetí roku 1991; delimitovali se jak zaměstnanci, tak majetek spravovaný ústavy národního zdraví.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Srov. zákon č. 158/1949 Sb., o boji proti pohlavním nemocem.
  2. Srov. zákon č. 87/1948 Sb., o potírání alkoholismu.
  3. a b Viz § 3 odst. 1 vládního nařízení č. 219/1948 Sb., o ústavech národního zdraví.
  4. Viz § 21 odst. 1 nařízení č. 24/1952 Sb.