Nunavik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nunavik
Nunavik na mapě Québecu
Nunavik na mapě Québecu
Nunavik – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní město Kuujjuaq
Souřadnice
Rozloha 443 685 km²
Nejvyšší bod Mont D'Iberville (1652 m n. m.)
Časové pásmo UTC-05
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 12 090 (2011)
Hustota zalidnění 0 obyv./km²
Jazyk inuktitutština, angličtina, francouzština
Národnostní složení Inuité, Kríové
Náboženství křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celek Kanada
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o regionu v Kanadě. O poloostrovu v Grónsku pojednává článek Sigguup Nunaa.
Možná hledáte: Nunivak, ostrov u pobřeží Aljašky.

Nunavik ( ᓄᓇᕕᒃ), doslova „velká země“, je inuktitutské označení pro část kanadské provincie Québec, ležící severně od 55. rovnoběžky. V tomto vymezení má region rozlohu 443 685 km² a žije v něm okolo dvanácti tisíc obyvatel, největším sídlem je Kuujjuaq.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Krajina v Nunaviku

Nunavik leží v severozápadní části poloostrova Labrador na Kanadském štítu, patří k němu i přilehlé ostrovy, z nichž největší jsou Manselův ostrov a Akpatok. Krajinu tvoří převážně rovinatá tundra s permafrostem, na východě se nacházejí Torngatské hory. Hlavními vodními toky jsou Caniapiscau, Nastapoka a Arnaudova řeka, nacházejí se zde impaktní krátery Pingaluit a La Moinerie, vyplněné sladkovodními jezery. Pro ochranu arktické přírody byl zřízen národní park Tursujuq. Žije zde sob polární, los evropský, mrož lední a běluha severní.[1]

Lidské osídlení se nachází pouze na pobřeží Hudsonova zálivu a Ungavského zálivu a je soustředěno do čtrnácti obcí. Vzhledem k tomu, že okolní moře zamrzá na dlouhou dobu, má Nunavik velmi drsné polární a subpolární podnebí, roční průměrné teploty jsou o patnáct stupňů Celsia nižší než na stejné zeměpisné šířce v severní Evropě. Dá se sem dostat pouze letadlem nebo v létě lodí, silnice Trans-taiga končí jižně od hranic regionu.[2] Na poloostrově Ungava se nachází velký niklový důl Raglan Mine, který tvoří základ místní ekonomiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci dorsetské kultury osídlili pobřeží koncem 1. tisíciletí n. l. Počátkem 19. století vznikly první misie Moravských bratří a obchodní stanice Společnosti Hudsonova zálivu. Do roku 1912 tvořilo území Ungavský distrikt v rámci Severozápadních teritorií, pak bylo připojeno ke Québecu. V roce 1953 zahájila kanadská vláda kontroverzní přesidlovací projekt, kdy Inuitům z Inukjuaku nabídla peníze za přestěhování na ostrovy královny Alžběty: mělo se tím zároveň vyřešit vyčerpání lovišť na Labradoru i opuštěnost dalekého Severu, který v podmínkách studené války získal strategický význam. Osadníci si však v extrémních podmínkách nového bydliště nezvykli a v osmdesátých letech využili nabídky na návrat. V roce 2010 se ministr John Duncan za přesídlení oficiálně omluvil.[3] Zacharias Kunuk natočil o událostech dokumentární film Exile.

V roce 1978 byla uzavřena dohoda, přiznávající domorodcům rozsáhlou samosprávu, v rámci regionu Nord-du-Québec byla vytvořena místní vláda nazvaná Kativik. Inuitští aktivisté požadují vytvoření oficiálního regionu Nunavik, který by měl větší pravomoci v ekonomické oblasti i vlastní křeslo v québeckém parlamentu, referendum konané v roce 2011 však návrh odmítlo.[4] Domorodý výtvarník Thomassie Mangiok navrhl vlajku hypotetického samosprávného teritoria, která přebírá modrobílou kombinaci québecké vlajky a nese stylizované vyobrazení letícího ptáka.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Domorodci v Kangiqsujuaqu (1909)

Více než devadesát procent obyvatel tvoří Inuité, nejpočetnější menšinou jsou Kríové, žijící převážně v obci Whapmagoostui (inuktitutsky Kuujjuarapik), která má proto dvojjazyčnou správu.[6]

Obce v Nunaviku[editovat | editovat zdroj]

  • Akulivik
  • Aupaluk
  • Ipiutaq
  • Inukjuak (Port Harrison)
  • Ivujivik
  • Kangiqsualujjuaq (Port-Nouveau-Québec)
  • Kangiqsujuaq
  • Kangirsuk
  • Killiniq
  • Kuujjuaq (Fort Chimo)
  • Papiit
  • Puvirnituq
  • Quaqtaq
  • Salluit
  • Tasiujaq
  • Umiujaq
  • Whapmagoostui (Kuujjuarapik, Poste-de-la-Baleine)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. A Land of Contrasting Seasons. Nunavik Tourism. www.nunavik-tourism.com [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-10. 
  2. There’s no way out of Nunavik. Macleans, 26. 11. 2009
  3. Indigenous and Northern Affairs Canada, 15. 9. 2010. www.aadnc-aandc.gc.ca [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-16. 
  4. Que. Inuit vote against self-government plan. CBC, 29. 4. 2011
  5. A Nunavik flag could inspire the region: designer. Nunatsiaq News, 9. 5. 2013
  6. Nunavik - Vivre l'isolement dans les jumelles du Nord. Le devoir, 3. 6. 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]