Nicolas-Charles Bochsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Nicolas-Charles Bochsa
Nicolas Bochsa na litografii Josefa Kriehubera (1842)
Narození 9. srpna 1789
Montmédy
Úmrtí 6. ledna 1856 (ve věku 66 let)
Sydney
Alma mater Národní konzervatoř hudby a tance
Povolání hudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Nicolas-Charles Bochsa (9. srpna 1789 Montmédy, Francie6. ledna 1856 Sydney Austrálie) byl francouzský harfeník, hudební skladatel, dirigent, divadelní režisér, ale také padělatel a podvodník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. srpna 1789 ve francouzské městě Montmédy v Lotrinsku jako syn hobojisty, flétnisty, klarinetisty a hudebního skladatele Charlese Bochsy, který pocházel z Čech. Již v osmi letech hrál veřejně své první klavírní skladby a v orchestru opery v Lyonu hrál na harfu, housle, violoncello, hoboj a tympány. Ve dvanácti letech zkomponoval symfonii a několik baletů, v šestnácti letech operu Trajan na počest Napoleonovy návštěvy v Lyonu. Na Napoleonovu přímluvu byl vyslán na pařížskou konzervatoř, kde se soustředil zejména na hru na harfu.

V roce 1813 začal učit na harfu císařovnu Josefínu a později i její následnici Marii Luisu. Hra na harfu tak stala mezi pařížskými dámami módní záležitostí. Pád Napoleona a restaurace Bourbonů neměly žádný vliv na Bochsovo postavení. Stal se harfeníkem jak u krále Ludvíka XVIII., tak u jeho syna Karla Ferdinanda, vévody de Berry. Velmi rozšířenou se stala jeho škola hry na harfu Nouvelle méthode de harpe, op.60.

V roce 1817 byl obžalován z padělání podpisů významných osobností a podvodů. Unikl do Anglie, ale v nepřítomnosti byl odsouzen k pokutě 4 000 franků a 12 letům vězení. Proto se pak po celý zbytek života Francii vyhýbal. V Anglii byl však uvítán jako významná osobnost a stal se vyhledávaným učitele hry na harfu. V roce 1822 se stal profesorem a generálním sekretářem Královské akademie hudby. Toto místo však musel opustit po veřejných útocích na jeho charakter. V letech 1826–1832 byl dirigentem Královského divadla (King's Theatre).

V roce 1839 Boscha utekl se sopranistkou Annou Bischopovou, manželkou Sira Henryho Bishopa. Po několik let cestovali po Evropě a Americe, až 3. prosince 1855 přijeli do Sydney v Austrálii. V té době již byl vážně nemocen, trpěl vodnatelností. 22. prosince ještě řídil orchestr a doprovázel na klavír Annu Bischopovou, ale již neměl sílu hrát na harfu. Jeho stav se zhoršil a 6. ledna 1856 zemřel v Sydney v hotelu Royal. Byl pohřben s velkou slávou na hřbitově Camperdown, kde sbor zpíval Requiem, které Boscha dokončil tři dny před svou smrtí.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Anna Bischopová

Bochsa byl velmi plodný skladatel. Jeho skladby nepostrádaly originalitu, ale kromě skladeb pro harfu jsou dnes téměř zapomenuty.

Jevištní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Le Retour de Trajan ou Rome triomphante, intermède (1805, Lyon)
  • La Dansomanie, balet (1806, Bordeaux)
  • Le Déluge universel, oratorium (1806, Bordeaux)
  • Requiem à la mémoire de Louis XVI pour chœur d'hommes et instruments à vent, dédié à Louis XVIII (Basilique Saint-Denis, Paříž)
  • L'Héritier de Paimpol, opéra-comique (1813, Opéra-Comique, Paříž)
  • Les Héritiers Michau ou le Moulin de Lieursain, opéra-comique (1814, Opéra-Comique)
  • Alphonse d'Aragon, opéra-comique(1814, Opéra-Comique)
  • Le Roi et la Ligue ou la Ville assiégée, opéra-comique (1815, Opéra-Comique)
  • Les Noces de Gamache, opéra-comique (1815, Opéra-Comique)
  • La Lettre de change, opéra-comique (1815, Opéra-Comique)
  • Un mari pour étrennes, opéra-comique (1816, Opéra-Comique)
  • Justine ou la Cruche cassée, balet (1825,Londýn)
  • Le Temple de la Concorde, balet (1825, Londýn)
  • La Naissance de Vénus, balet (1826, Londýn)
  • Le Corsaire, balet (1837, Londýn)

Skladby pro harfu[editovat | editovat zdroj]

  • Grand Sonata, op.5
  • Concerto pour harpe et orchestre no 1 en ré mineur, op. 15
  • Duo pro dvě harfy, op.19
  • 25 Exercices-études, op.62
  • Divertissement, op.82
  • Impromptu sacrée, op.200
  • Elegant Extracts for the Harp
  • 50 leçons progressives pour la harpe
  • 3 Sonates progressives
  • The Harp Preludist

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • François-Joseph Fétis: Biographie universelle des musiciens, 1878.
  • Michel Faul: Nicolas-Charles Bochsa, harpiste, compositeur, escroc (editions Delatour France, 2003)
  • Michel Faul: Les tribulations mexicaines de Nicolas-Charles Bochsa, harpiste (editions Delatour France, 2006)
  • F. C. Brewer: The Drama and Music in New South Wales (Sydney, 1892)
  • E. Blom (ed.): Grove's Dictionary of Music and Musicians (Londýn, 1954)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]