Neurodiverzita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Neurodiverzita je teoretický rámec sloužící pro porozumění funkci lidského mozku a duševním chorobám. Zastupuje přesvědčení, že rozmanitost v lidské kognici je normální a že některé stavy klasifikované jako duševní poruchy nemusí být nutně patologické.

Tento rámec původně vzešel z hnutí za práva autismu a staví na sociálním modelu zdravotního postižení. V souladu s tímto modelem tvrdí, že postižení částečně vychází ze společenských překážek, spíše než aby připisoval postižení čistě vrozeným deficitům. Lidské kognitivní variace staví do kontextu biologické rozmanitosti a politiky menšinových skupin.[1][2][3] Někteří zastánci a výzkumníci neurodiverzity tvrdí, že toto paradigma je jakýmsi středem mezi silným lékařským modelem (je potřeba napravit "porouchaného" jedince, aby se co nejblíže přizpůsobil společnosti) a silným sociálním modelem (snaží se identifikovat systémové překážky a předsudky, které těmto jedincům brání fungovat ve společnosti vlastním způsobem).[4][5] Paradigma neurodiverzity se stalo kontroverzním mezi některými zastánci postižení. Podle nich zde existuje riziko zlehčování utrpení spojeného s některými postiženími a přijímání věcí, které by si někteří postižení jedinci přáli léčit.[6][7][8][9][10]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Termín neurodiverzita zpopularizovala australská sociální vědkyně Judy Singer, která i sebe samu popsala jako „pravděpodobně někde na autistickém spektru“.[11] Tohoto termínu použila ve své diplomové práci v oboru sociologie publikované v roce 1999.[12][11][13] Čerpala v ní z diskusí na seznamu adresátů InLv, který zahrnoval amerického novináře Harveyho Bluma,[13] jehož článek z 30. září 1998 v The Atlantic byl první, který použil termín "neurodiverzita" v tisku.[14] Blume byl také raným zastáncem neurodiverzity, který předpovídal roli, jíž bude hrát internet v rámci podpory mezinárodního hnutí za neurodiverzitu.[15] Posléze se neurodiverzita rozšíříla z autismu i na další typy poruch, jako ADHD nebo třeba dyslexie.

V posledních letech si pojem neurodiverzita získal pozornost i mezi některými členy vědecké komunity,[16][17] kteří se domnívají, že výzkumníci autismu byli někdy až přespříliš náchylní interpretovat různé rozdíly jakožto deficity.[18][19] Do popředí se také dostalo poznání, že při různých pokusech o "léčbu" autismu (snížení nebo potlačení autistických rysů prostřednictvím intervencí) existují jak etická, tak i praktická rizika – některé nedávné studie například ukázaly, že vyšší úrovně tzv. autistického maskování jsou obecně spojeny s horšími výsledky duševního zdraví u autistů, a možná dokonce s vyšší sebevražedností.[20]

Vědci zjistili, že psychoedukace založená na lékařském modelu je asociována s vyšším stigmatem.[21] Obdobně někteří výzkumníci a obhájci neurodiverzity tvrdí, že medikamentózní přístup může rovněž přispívat stigmatizaci[22] a že trvalé zaměření na biologický výzkum autismu je v rozporu s prioritami osob s autismem.[23][24][25]

Neurodiverzita v Česku[editovat | editovat zdroj]

Koncept neurodiverzity se začal výrazněji objevovat v Česku až na začátku dvacátých let.[26] Jak uvadí šéfredaktorka magazínu ATYP Dagmar Edit Holá ve svém článku z roku 2022, termín do Česka teprve proniká a dosud se s ním nelze příliš často setkat v médiích ani v mnohých neziskových organizacích zaměřených na práci s neurodivergentními osobami.[27]

Mezi první popularizátory paradigmatu neurodiverzity v Česku patří organizace neurodiverzita.cz (Nadační fond Neurodiverzity), která započala svou činnost už v roce 2012. Ačkoli se původně zaměřovala výhradně na autismus, brzy rozšířila svůj zájem také o ostatní poruchy i osoby bez diagnózy. Mezi cíle a činnosti organizace patří destigmatizace autismu, terapeutické poradneství pro autisty, konzultace pro rodiny, překlad odborných článků a mimo jiné i vydávání knih o autismu.[28]

Neurotypický a alistický[editovat | editovat zdroj]

Neurotypický (zkratka z neurologicky typický, někdy jen NT) je neologismus široce používaný v hnutí neurodiverzity jako označení pro každého, kdo má typický neurotyp a zapadá do normy vzorců myšlení. Původně se pojem vztahoval primárně na "neautisty", v současnosti se už vztahuje dle různých pojetí i na osoby bez diagnózy ADHD, dyslexie, úzkostí nebo jakéhokoli jiného stavu, který lze považovat za neurodivergentní.[29][30][31]

Co se týče původního významu slova "neurodivergentní" spojeného výhradně autismem, někteří lidé dnes preferují termín alistický,[32] který už jednoznačně znamená „ne-autistický“. [33]

Kritika termínu[editovat | editovat zdroj]

Kritická recenze konceptu neurotypičnosti „Critiques of the Neurodiversity Movement“ z roku 2020 vznesla dvě obavy týkající se tohoto termínu:

  • Mnoho lidí, kteří nemají diagnózu autismu, vykazuje autistické rysy (výzkumníky někdy popisované jako „fenotyp širokého autismu“). Tudíž podle recenze neexistuje jasná bimodální distribuce oddělující lidi s autismem na jedné straně a bez autismu na straně druhé. Ve skutečnosti neexistují dvě odlišné populace, jedna „neurotypická“ a jedna „neurodirgentní“.[34]:s.288
  • V obdobném duchu považuje termín „neurotypický“ za pochybný konstrukt, protože neexistuje nikdo, kdo by mohl být považován za skutečně neurotypického – pro lidský mozek takový standard dle autora recenze neexistuje.[34]:s.290

Teorie problému dvojité empatie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Problém dvojité empatie.

Ohledně autismu často panuje předsudek, že autisté mají jednoduše nedostatek empatie. Na to reaguje teorie problému dvojité empatie, která se snaží vysvětlit, že autistům empatie nechybí. Nedorozumění zde vychází spíše z toho, že zkušenosti autistů a neautistů jsou natolik odlišné, že je pro jednoho těžké pochopit, jak ten druhý myslí – neautisté (tedy neurotypické osoby) například nemusí rozumět situacím, kdy je autista přehlcen vjemy a nedokáže tak plně reagovat na společenskou situaci.[35]

S teorií původně přišel britský sociolog a sociální psycholog Damian Milton v roce 2012.[36] On sám byl přitom diagnostikován s autismem, stejně jako jeho syn. Jedna studie porovnávala konverzaci a socializaci autistických skupin, neautistických skupin a smíšených skupin. Přišla se zjištěním, že autisté byli schopni lépe budovat vztah s jinými autisty než s neautistickými lidmi, a to na úrovni podobné skupině čistě neautistických lidí.[37]

Problém s teorií problému dvojité empatie ale spočívá v tom, že pro ni neexistuje jednoduché řešení. Pokus o „léčení“ osoby s autismem by u ní mohl vyvolat další problémy s duševním zdravím, pocity méněcennosti a sebeobviňování. Neurotypičtí jedinci si však mohou tuto teorii osvojit, aby lépe pochopili, jak neurodivergentní lidé myslí a jak funguje jejich empatie.[38]

V rámci hnutí za práva zdravotně postižených[editovat | editovat zdroj]

Mnozí zastánci neurodiverzity se snaží přerámovat autismus (popř. i jiné neurodivergentní stavy) ve společnosti uznáním, že neurodiverzita nevyžaduje nutně léčbu. Snaží se měnit jazyk ze současné nomenklatury založené na pojmech „stav, nemoc, porucha “, přičemž „rozšiřují chápání toho, co je zdravý nebo nezávislý život“, uznávají nové typy autonomie a poskytují neurodivergentním jedincům větší kontrolu nad svou léčbou, co do typu léčby, jejího načasování a toho, zda by léčba vůbec měla nastat.[39][40]

Neurodiverzita a pracoviště[editovat | editovat zdroj]

Neurodivergentní jedinci jsou často už při přijímacích pohovorech vystaveni zaujatosti, když se uchází o pracovní pozice.[41] Neurodivergentní jedinci například mohou mít ve srovnání s neurotypickými jedinci odlišný styl společenské angažovanosti, což může negativně ovlivnit jejich schopnost získat pracovní pozici.[41] Stigmata mířená proti neurodivergenci (zejména pak u autistických jedinců) a kognitivní problémy v sociálních situacích mohou ztěžovat neurodivergentním jedincům schopnost podat v tradičním pracovním pohovoru dobrý výkon.[42]

Studie usktečněná během pandemie covidu-19 naznačila, že neurodivergentní jedinci mohli mít prospěch z práce na dálku, protože jim to umožnilo se angažovat ve svém zájmu, nicméně sociální angažovanost je stále nezbytná pro produktivitu a výkon.[43] Další studie z roku 2022 podpořila tato zjištění a zdůraznila potřebu re-designovaných pracovních a sociálních podmínek, aby byly více inkluzivní pro jedince s autismem. [44]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Paradigma neurodiverzity zastává v obhajobě autismu kontroverzní pozici.[45][46] Dominantní paradigma, tedy lékařský model postižení, tvrdí, že neurodivergentní jedinci mají poruchu, ktará by měla být léčena.[47]

Častá kritika konceptu tvrdí, že paradigma neurodiverzity zahrnuje píliš mnoho fenoménů a že by mělo vyloučit ty osoby, jejichž fungování je vážněji narušeno.[45][46] V reakci na tento typ kritiky oponoval autistický obhájce Nick Walker s tím, že neurodiverzita se vztahuje specificky k „všeprostupujícím neurokognitivním rozdílům [...] jež úzce souvisí s formováním a konstitucí já osoby“, na rozdíl od zdravotních stavů, jako je například epilepsie.[5][40] [nepřiměřená váha?]

Na sociálních sítích[editovat | editovat zdroj]

Sociální média mají pro neurodivergentní komunitu dvojí přínos: mohou pomáhat šířit povědomí o různých neurodivergenních poruchách a také mohou umožnit členům samotných komunit (např. osob s autismem, osob s ADHD atp.) se navzájem propojit.[48][49]

Sociální média jako hnací síla[editovat | editovat zdroj]

Sociální média umožňují uživatelům šířit povědomí o hnutí za neurodiverzitu.[50] Zvyšující se povědomí o neurodivergentních poruchách stojí za zvýšením množství šířených faktických informací. [50] Šíření informací prostřednictvím sociálních médií může pomoci hnutí za neurodiverzitu vzdělávat veřejnost z hlediska porozumění poruchám, jako je autismus, a zároveň vyvracet nepravdy a zažité stereotypy.[49] S tím, jak uživatelé sociálních sítí mají možnost sdílet své neurodivergentní zkušeností z první ruky, mohou sociální média vzdělávat veřejnost a destigmatizovat určité poruchy. Nicméně negativní zobrazení neurodivergence může mít na členy komunity obstrukční dopad.[50][51]

Výzvy v sociálních médiích[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli zastoupení neurodivergentní komunity vyrostlo zejména s pomocí platforem sociálních médií, mnozí neurodivergentní uživatelé jsou často kritizovaní a nepochopení.[52] Sociální média zcela neodstranila sociální bariéry, jež omezují začlenění neurodivergentních lidí do společnosti. Někteří uživatelé například uvedli, že cítí nátlak se přizpůsobit mainstreamovému pohledu na své postižení, aby byli považováni za „autentické“ uživatele.[52] Uživatelé bez zdravotního postižení (neurotypické osoby), jež takto hodnotí autenticitu neurodivergentních uživatelů na základě stereotypů, jsou dokladem toho, že hnutí za neurodiverzitu dosud nedosáhlo svého cíle inkluze. [52]

Terapie[editovat | editovat zdroj]

Neurodiverzita a role, kterou tento koncept hraje v terapeutickém prostředí, byla v posledních letech bodem pozornosti. Mnoho terapeutů a dalších odborníků na duševní zdraví prosazovalo inkluzivnější psychoterapeutické rámce vhodné pro neurodivergentní jedince.[53][54] Jedním z příkladů je neurodivergentně-informovaná terapie (neurodivergence-informed therapy), která přerámovává dysfunkci v rámci propojenosti ve společnosti, spíše než aby ji považovala za striktně individuální. Obhajuje přijetí a hrdost v komunitě neurodiverzity a apeluje na terapeuty, aby usilovali o pokoru ohledně znalostí spojených s neurodivergentními jedinci.[53] Podobně i neurodiverzitu potvrzující terapie (neurodiversity affirming therapy) podporuje neurodivergentní rozdíly, spíše než aby na tyto rozdílyy nahlížela jako na něco, co by se mělo „vyléčit“. Nabízí způsoby, jak podpořit jednotlivce v obtížných oblastech, a přitom zároveň brát ohled na jejich potřeby a silné stránky.[54]

Terapeutické programy a intervence s ohledem na koncept neurodivergence jsou rovněž předmětem výzkumu.[55][56] Programy sebeurčení, které mají pomoci neurodivergentním jedincům dosáhnout svch cílů životě se ukázaly jako úspěšné, přičemž neurodivergentní účastníci je považují za „vhodné, přijatelné a proveditelné“.[55] Studují se také různé přístupy (např. eye-tracking, longitudinální data, výpočetní modelování) pro porozumění percepčnímu rozhodování u neurodivergentních jedinců a jeho možných důsledků v terapeutickém prostředí při práci s neurodivergentní populací.[56]

Další formou terapeutické intervence, která byla zkoumána u neurodivergentních jedinců, je použití přirozených vývojových behaviorálních intervencí (Naturalistic Developmental Behavioral Interventions, zkráceně NDBI).[57] Ukázalo se, že NDBI mají pozitivní vliv na jazyk a sociální komunikaci a zároveň respektují jedincovy potřeby a autonomii. Jedním z klíčových cílů tohoto typu intervence je zaměření terapie na samotného neurodivergentního jedince při vytváření cílů, procedur a výsledků intervence. Pokud je takto přistupováno k neurodivergentním osobám, je pravděpodobné, že pro ně bude tento přístup považován za přijatelnější, užitečnější a efektivnější. [57]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neurodiversity na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Manalili MA, Pearson A, Sulik J, Creechan L, Elsherif M, Murkumbi I, Azevedo F, Bonnen KL, Kim JS, Kording K, Lee JJ, Obscura M, Kapp SK, Röer JP, Morstead T. From Puzzle to Progress: How Engaging With Neurodiversity Can Improve Cognitive Science. Cognitive Science. February 2023, s. e13255. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 7, 2023. DOI 10.1111/cogs.13255. PMID 36807910. S2CID 257068968. 
  2. ↑ Reflections on the Neurodiversity Paradigm: What is Neurodiversity? [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 1, 2023. 
  3. ↑ Singer J. NeuroDiversity: The Birth of an Idea. 2nd. vyd. [s.l.]: Judy Singer, July 3, 2016. (English) Šablona:Self-published inline
  4. ↑ Dwyer P. The Neurodiversity Approach(es): What Are They and What Do They Mean for Researchers?. Human Development. May 2022, s. 73–92. DOI 10.1159/000523723. PMID 36158596. S2CID 247062174. 
  5. ↑ a b Oliver M, Sapey B. Social work with disabled people. 3rd. vyd. Basingstoke, Hampshire: Palgrave Macmillan, 2006. ISBN 1403918384. OCLC 62326930 
  6. ↑ Opar A. A medical condition or just a difference? The question roils autism community.. The Washington Post. May 6, 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne December 9, 2019. 
  7. ↑ Robison JE. The Controversy Around Autism and Neurodiversity [online]. [cit. 2019-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 22, 2023. (anglicky) 
  8. ↑ McGee M. Neurodiversity. Contexts. August 2012, s. 12–13. DOI 10.1177/1536504212456175. S2CID 220720495. 
  9. ↑ Sarrett J. Biocertification and Neurodiversity the Role and Implications of Self-Diagnosis in Autistic Communities [online]. April 2016 [cit. 2022-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 6, 2022. 
  10. ↑ Bailin A. Clearing Up Some Misconceptions about Neurodiversity [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne June 29, 2019. (anglicky) 
  11. ↑ a b Dostupné online. 
  12. ↑ Singer J. Disability Discourse. Redakce Corker M, French S. [s.l.]: McGraw-Hill Education (UK), February 1, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0335202225. Kapitola 'Why can't you be normal for once in your life?' From a 'problem with no name' to the emergence of a new category of difference, s. 59–67. 
  13. ↑ a b Dekker M. Autistic Community and the Neurodiversity Movement. Singapore: Springer Singapore, November 8, 2019. ISBN 978-981-13-8436-3. DOI 10.1007/978-981-13-8437-0_3. Kapitola From Exclusion to Acceptance: Independent Living on the Autistic Spectrum, s. 41–49. 
  14. ↑ www.theatlantic.com. Dostupné online. 
  15. ↑ Dostupné online. 
  16. ↑ Happé F, Frith U. Annual Research Review: Looking back to look forward – changes in the concept of autism and implications for future research. Journal of Child Psychology and Psychiatry, and Allied Disciplines. March 2020, s. 218–232. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 1, 2023. DOI 10.1111/jcpp.13176. PMID 31994188. S2CID 210948288. 
  17. ↑ Pellicano E, den Houting J. Annual Research Review: Shifting from 'normal science' to neurodiversity in autism science. Journal of Child Psychology and Psychiatry, and Allied Disciplines. April 2022, s. 381–396. DOI 10.1111/jcpp.13534. PMID 34730840. S2CID 241118562. 
  18. ↑ Dinishak J. The Deficit View and Its Critics. Disability Studies Quarterly. December 2, 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 27, 2022. ISSN 2159-8371. DOI 10.18061/dsq.v36i4.5236. (anglicky) 
  19. ↑ Mottron L. Changing perceptions: The power of autism. Nature. November 2011, s. 33–35. DOI 10.1038/479033a. PMID 22051659. S2CID 4431484. Bibcode 2011Natur.479...33M. 
  20. ↑ Schuck RK, Tagavi DM, Baiden KM, Dwyer P, Williams ZJ, Osuna A, Ferguson EF, Jimenez Muñoz M, Poyser SK, Johnson JF, Vernon TW. Neurodiversity and Autism Intervention: Reconciling Perspectives Through a Naturalistic Developmental Behavioral Intervention Framework. Journal of Autism and Developmental Disorders. October 2022, s. 4625–4645. DOI 10.1007/s10803-021-05316-x. PMID 34643863. S2CID 238744698. 
  21. ↑ Brief Report: Learning About Autism: Is the Source of Autism Knowledge Associated with Differences in Autism Knowledge, Autism Identity, and Experiences of Stigma | Request PDF [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ Bottema-Beutel K, Kapp SK, Lester JN, Sasson NJ, Hand BN. Avoiding Ableist Language: Suggestions for Autism Researchers. Autism in Adulthood. March 2021, s. 18–29. DOI 10.1089/aut.2020.0014. PMID 36601265. S2CID 221764244. 
  23. ↑ den Houting J, Pellicano E. A Portfolio Analysis of Autism Research Funding in Australia, 2008–2017. Journal of Autism and Developmental Disorders. November 2019, s. 4400–4408. DOI 10.1007/s10803-019-04155-1. PMID 31375971. S2CID 199388927. 
  24. ↑ Frazier TW, Dawson G, Murray D, Shih A, Sachs JS, Geiger A. Brief Report: A Survey of Autism Research Priorities Across a Diverse Community of Stakeholders. Journal of Autism and Developmental Disorders. November 2018, s. 3965–3971. DOI 10.1007/s10803-018-3642-6. PMID 29948533. S2CID 49429912. 
  25. ↑ Jose C, George-Zwicker P, Tardif L, Bouma A, Pugsley D, Pugsley L, Bélanger M, Gaudet J, Robichaud M. "We are the stakeholders with the most at stake": scientific and autism community co-researchers reflect on their collaborative experience in the CONNECT project. Research Involvement and Engagement. 2020, s. 58. DOI 10.1186/s40900-020-00233-2. PMID 33005439. 
  26. ↑ Google Trends. Google Trends [online]. [cit. 2023-12-22]. Dostupné online. 
  27. ↑ HOLÁ, Dagmar Edith. Co je neurodiverzita a kdo je neurodivergentní? - ATYP magazín [online]. 2022-06-30 [cit. 2023-12-22]. Dostupné online. 
  28. ↑ O této stránce - NEURODIVERZITA [online]. 2016-10-06 [cit. 2023-12-22]. Dostupné online. 
  29. ↑ Advice | He's been diagnosed with autism. Is it too late to keep his job?. Washington Post. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 14, 2023. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  30. ↑ Neurotypical [online]. [cit. 2022-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne February 21, 2023. 
  31. ↑ Walker N. Neuroqueer Heresies. [s.l.]: Autonomous Press, 2021. ISBN 978-1-945955-26-6. S. 40. 
  32. ↑ Dostupné online. 
  33. ↑ Cashin A, Sci DA. Two terms--one meaning: the conundrum of contemporary nomenclature in autism. Journal of Child and Adolescent Psychiatric Nursing. August 2006, s. 137–144. DOI 10.1111/j.1744-6171.2006.00061.x. PMID 16913963. 
  34. ↑ a b Russell G. Autistic Community and the Neurodiversity Movement. Redakce Kapp S. Singapore: Palgrave Macmillan, 2020. ISBN 978-981-13-8437-0. DOI 10.1007/978-981-13-8437-0_21. S2CID 210483688. OCLC 1127055276 Kapitola Critiques of the Neurodiversity Movement, s. 287–303. 
  35. ↑ DeThorne L. ResearchGate. Revealing the Double Empathy Problem: It's not that autistic* people lack empathy. Rather, their different neurotypes and experiences may make it harder for nonautisic people to understand them—and vice versa.. The ASHA Leader. April 1, 2020, s. 58–65. Dostupné online. DOI 10.1044/leader.FTR2.25042020.58. S2CID 216359201. 
  36. ↑ Milton DE. On the ontological status of autism: the 'double empathy problem'. Disability & Society. October 1, 2012, s. 883–887. Dostupné online. ISSN 0968-7599. DOI 10.1080/09687599.2012.710008. S2CID 54047060. 
  37. ↑ Rifai OM, Fletcher-Watson S, Jiménez-Sánchez L, Crompton CJ. Investigating Markers of Rapport in Autistic and Nonautistic Interactions. Autism in Adulthood. March 2022, s. 3–11. DOI 10.1089/aut.2021.0017. PMID 36600904. 
  38. ↑ Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ www.jemh.ca. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  40. ↑ a b Chapman R. The Bloomsbury Companion to Philosophy of Psychiatry. Redakce Tekin S, Bluhm R. [s.l.]: Bloomsbury, January 10, 2019. Dostupné online. ISBN 978-1350024069. Kapitola Neurodiversity Theory and Its Discontents: Autism, Schizophrenia, and the Social Model of Disability, s. 371–387. 
  41. ↑ a b Whelpley CE, May CP. Seeing is Disliking: Evidence of Bias Against Individuals with Autism Spectrum Disorder in Traditional Job Interviews. Journal of Autism and Developmental Disorders. April 2023, s. 1363–1374. DOI 10.1007/s10803-022-05432-2. PMID 35294714. S2CID 247498491. 
  42. ↑ Willis C, Powell-Rudy T, Colley K, Prasad J. Examining the Use of Game-Based Assessments for Hiring Autistic Job Seekers. Journal of Intelligence. November 2021, s. 53. DOI 10.3390/jintelligence9040053. PMID 34842751. 
  43. ↑ Goldfarb Y, Gal E, Golan O. Implications of Employment Changes Caused by COVID-19 on Mental Health and Work-Related Psychological Need Satisfaction of Autistic Employees: A Mixed-Methods Longitudinal Study. Journal of Autism and Developmental Disorders. January 2022, s. 89–102. DOI 10.1007/s10803-021-04902-3. PMID 33635422. 
  44. ↑ Tomczak MT, Mpofu E, Hutson N. Remote Work Support Needs of Employees with Autism Spectrum Disorder in Poland: Perspectives of Individuals with Autism and Their Coworkers. International Journal of Environmental Research and Public Health. September 2022, s. 10982. DOI 10.3390/ijerph191710982. PMID 36078696. 
  45. ↑ a b Jaarsma P, Welin S. Autism as a natural human variation: reflections on the claims of the neurodiversity movement. Health Care Analysis. March 2012, s. 20–30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne November 1, 2013. DOI 10.1007/s10728-011-0169-9. PMID 21311979. S2CID 18618887. 
  46. ↑ a b Woodford G. 'We Don't Need to be Cured' Autistics Say. National Review of Medicine. 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 3, 2016. 
  47. ↑ Dostupné online. 
  48. ↑ (October 17, 2020) "Conference Companion Publication of the 2020 on Computer Supported Cooperative Work and Social Computing".: 419–424, New York: Association for Computing Machinery. doi:10.1145/3406865.3418322. 
  49. ↑ a b Gabarron E, Dechsling A, Skafle I, Nordahl-Hansen A. Discussions of Asperger Syndrome on Social Media: Content and Sentiment Analysis on Twitter. JMIR Formative Research. March 2022, s. e32752. DOI 10.2196/32752. PMID 35254265. 
  50. ↑ a b c Calhoun AJ, Gold JA. 'I Feel Like I Know Them': the Positive Effect of Celebrity Self-disclosure of Mental Illness. Academic Psychiatry. April 2020, s. 237–241. DOI 10.1007/s40596-020-01200-5. PMID 32100256. S2CID 211479198. 
  51. ↑ Stuart H. Media portrayal of mental illness and its treatments: what effect does it have on people with mental illness?. CNS Drugs. February 1, 2006, s. 99–106. DOI 10.2165/00023210-200620020-00002. PMID 16478286. S2CID 21633246. 
  52. ↑ a b c Bitman N. Sage Journals. "Authentic" digital inclusion? Dis/ability performances on social media by users with concealable communicative disabilities. New Media and Society. February 11, 2022, s. 401–419. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne April 15, 2022. ISSN 1461-4448. DOI 10.1177/14614448211063183. S2CID 246777065. (anglicky) 
  53. ↑ a b CHAPMAN, Robert; BOTHA, Monique. Neurodivergence-informed therapy. Developmental Medicine and Child Neurology. 2023, s. 310–317. Dostupné online. ISSN 1469-8749. DOI 10.1111/dmcn.15384. PMID 36082483. S2CID 252161995. 
  54. ↑ a b HEALEY, Gemma. What is neurodiversity affirming therapy? [online]. 2023 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ a b MCDONALD, T. A. Meridian; LALANI, Salima; CHEN, Ivy; COTTON, Claire M.; MACDONALD, Lydia; BOURSOULIAN, Lana J.; WANG, Jiahao. Appropriateness, Acceptability, and Feasibility of a Neurodiversity-Based Self-determination Program for Autistic Adults. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2023, s. 2933–2953. ISSN 1573-3432. DOI 10.1007/s10803-022-05598-9. PMID 35618972. 
  56. ↑ a b MANNING, Catherine; SCERIF, Gaia. Understanding perceptual decisions by studying development and neurodiversity. Current Directions in Psychological Science. 2023, s. 300–306. ISSN 0963-7214. DOI 10.1177/09637214231162369. PMID 37547284. 
  57. ↑ a b SCHUCK, Rachel K.; TAGAVI, Daina M.; BAIDEN, Kaitlynn M. P.; DWYER, Patrick; WILLIAMS, Zachary J.; OSUNA, Anthony; FERGUSON, Emily F. Neurodiversity and Autism Intervention: Reconciling Perspectives Through a Naturalistic Developmental Behavioral Intervention Framework. Journal of Autism and Developmental Disorders. 2022, s. 4625–4645. Dostupné online. ISSN 1573-3432. DOI 10.1007/s10803-021-05316-x. PMID 34643863. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Neurodiverzita&oldid=23819438“