NGC 6572

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 6572
NGC 6572 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6572 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina, hvězda, proměnná hvězda, astronomický rádiový zdroj, sub-millimetric source a zdroj infračerveného záření
ObjevitelFriedrich Georg Wilhelm von Struve
Datum objevu1825
Rektascenze18h 12m 6,37s[1]
Deklinace6°51′13,01″[1]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)10,8[2], 9,3[3], 11,328 4[4], 8,585[5], 8,818[5] a 7,989[5]
Úhlová velikost16"×13"[6]
Vzdálenost6 500 ly[7]
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 6572
IRASIRAS 18096+0650
Jiná označeníPK034+11.1, PN G034.6+11.8[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6572 je planetární mlhovinasouhvězdí Hadonoše. Objevil ji ruský astronom německého původu Friedrich Georg Wilhelm von Struve 18. července 1825.[6]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 6572 v souhvězdí Hadonoše

Na obloze se nachází v severovýchodní části souhvězdí v oblasti poměrně chudé na výrazné hvězdy, přibližně 2 stupně jihovýchodně od hvězdy 71 Ophiuchi. Pod čistou průzračnou oblohou je mlhovina pozorovatelná i malým čočkovým hvězdářským dalekohledem o průměru 80 mm, ve kterém vypadá jako slabý namodralý kotouček. Pomocí dalekohledu o průměru 200 mm nebo větším je při velkém zvětšení (s případnou pomocí OIII filtru) možné zpozorovat některé podrobnosti, jako její eliptický tvar protažený od severu na jih. Bílý trpaslík uprostřed mlhoviny má 13. magnitudu a na jasném pozadí mlhoviny jej lze obtížně pozorovat až velkým dalekohledem.[8][9]

Mlhovina má malou severní deklinaci, takže se nachází blízko nebeského rovníku a je tedy snadno pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země, ale pozorovatelé na severní polokouli jsou při jejím pozorování mírně zvýhodněni.[10] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Blízko NGC 6572 se nachází několik jasných otevřených hvězdokup: 4 stupně východně od mlhoviny se nachází NGC 6633, 7 stupňů východně leží IC 4756, 6,5 stupňů západně leží IC 4665 a 5 stupňů jihozápadně leží volná otevřená hvězdokupa Melotte 186.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Mlhovinu jako první pozoroval Friedrich Georg Wilhelm von Struve 18. července 1825.[6] pomocí čočkového dalekohledu o průměru 9,6 palce. Mlhovina unikla zkušenému pozorovateli Williamu Herschelovi. V katalogu NGC je popsána jako velmi malá a jasná kruhová mlhovina, trochu zamlžená.[11]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

NGC 6572 je velmi výrazná mlhovina, jejíž vzdálenost se odhaduje na 2 000 parseků (6 500 světelných let)[7] a leží tedy v oblasti mezi galaktickými rameny nebo nedaleko od vnějšího okraje ramena Střelce.

Její hmotnost je přibližně polovina hmotnosti Slunce[8] a stáří, měřené pomocí rychlosti rozpínání plynů, které dosahuje 16 km/s, se odhaduje na přibližně 2 500 až 2 600 let. Předpokládá se, že mlhovina je již na konci svého vývoje.[6]

Mlhovina je velmi jasná, její magnituda je 8,1 a nebýt mezihvězdného prachu, který se nachází podél úhlu pohledu a zastiňuje ji, odhaduje se, že by měla dvojnásobnou jasnost.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6572 na italské Wikipedii.

  1. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. William Foster van Altena: The General Catalogue of Trigonometric Stellar Parallaxes, Fourth Edition. 1995.
  3. SIMBAD.
  4. Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. a b c Thomas Jarrett: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  6. a b c d BARUCCO, Diego. NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-07]. Dostupné online. (italsky) 
  7. a b HYUNG, S.; ALLER, L. H.; FEIBELMAN, W. A. The Spectrum of the Planetary Nebula NGC6572. S. 975. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Srpen 1994 [cit. 2017-06-07]. Roč. 269, čís. 4, s. 975. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/269.4.975. Bibcode 1994MNRAS.269..975H. (anglicky) 
  8. a b c KALER, Jim. NGC 6572 [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  10. Deklinace 7° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 83° od severního nebeského pólu. Severně od 83° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 83° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  11. Stephen James O'Meara. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]