NGC 6369

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 6369
NGC 6369 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 6369 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ planetární mlhovina
Objevitel William Herschel
Datum objevu 21. května 1784
Rektascenze 17h 29m 20,46s[1]
Deklinace -23°45′34,77″[1]
Souhvězdí Hadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V) 12[2][3], 15,615 2[4], 16,6[3], 12,452[5], 11,873[5] a 11,475[5]
Úhlová velikost 30″[6]
Vzdálenost 2 000[7] až 5 000[8] ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr 0,5 až 1[7] ly
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 6369
2MASS 2MASS J17292045-2345347
IRAS IRAS 17262-2343
Jiná označení PK002+05.1, PN G002.4+05.8, HD 158269[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 6369 (také Malý duch) je planetární mlhovinasouhvězdí Hadonoše. Objevil ji William Herschel 21. května 1784.[7]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 6369 v souhvězdí Hadonoše

Mlhovina se na obloze nachází v jižní části souhvězdí a dá se snadno vyhledat pomocí hvězdy θ Ophiuchi, u níž se severovýchodním směrem nachází hvězda 44 Ophiuchi a ještě dále 51 Ophiuchi, od které mlhovina leží půl stupně severozápadním směrem. V těsném okolí mlhoviny se nenachází téměř žádné hvězdy, protože tuto oblast zakrývá temná mlhovina Dýmka. NGC 6369 je obtížně viditelná i v dalekohledu o průměru 100 mm, ale prstencový vzhled mlhoviny je viditelný až dalekohledy o průměru 200 mm vybavenými astronomickým mlhovinovým filtrem OIII.

Díky její výrazné jižní deklinaci je tato mlhovina nejlépe pozorovatelná z oblastí jižní polokoule, ale dá se pozorovat i ze středních oblastí severního mírného podnebného pásu.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do října.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Tuto mlhovinu jako první pozoroval William Herschel 21. května 1784[7] pomocí zrcadlového dalekohledu a popsal ji jako velmi výrazný, kulatý a zřetelně ohraničený kotouček. V katalogu New General Catalogue, vydaném o sto let později, je uvedena zkrácená podoba tohoto popisu.[10]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Mlhovina je velmi nápadná, má zřetelně prstencový oválný vzhled a z jejích okrajů vychází několik slabých vláknitých útvarů. Odhady vzdálenosti mlhoviny od Země mají velký rozsah od 2 000[7] do 5 000[8] světelných let, takže se nachází buď na vnitřním okraji ramene Orionu, nebo uvnitř ramene Střelce.

Ústřední hvězda, ze které mlhovina pochází, je viditelná uvnitř jejího prstence, ovšem neleží přímo uprostřed, nýbrž je od středu mírně posunutá západním směrem. Jde o pulzujícího bílého trpaslíka (označovaného V2310 Ophiuchi[1]), který vyzařuje silné ultrafialové záření a tím rozpíná a ionizuje plyn mlhoviny, který hvězda odvrhla na konci svého hvězdného vývoje.[11] Při pozorování v oblasti rádiových vln je třetí nejjasnější planetární mlhovinou na obloze. Ústřední hvězda mohla mít před zhroucením hmotnost pravděpodobně větší než 1 až 1,5 hmotnosti Slunce, ale k upřesnění této hodnoty chybí určení hojnosti uhlíku v této mlhovině. V tomto období má ústřední hvězda povrchovou teplotu přibližně 70 000 K,[12] hmotnost 0,65 hmotností Slunce[8]hvězdnou velikost 15,6.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 6369 na italské Wikipedii.

  1. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. NGC 6369, The Little Ghost Nebula. Dostupné online. [cit. 2019-02-07]
  3. a b SIMBAD.
  4. Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. a b c VizieR Online Data Catalog: 2MASS All-Sky Catalog of Point Sources (Cutri+ 2003). červen 2003.
  6. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  7. a b c d e SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 6369, The Little Ghost Nebula [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c MONTEIRO, Hektor; SCHWARZ, Hugo E.; GRUENWALD, Ruth; HEATHCOTE, Steve. Three-Dimensional Photoionization Structure and Distances of Planetary Nebulae. I. NGC 6369. Astrophysical Journal [online]. Červenec 2004 [cit. 2019-02-07]. Roč. 609, s. 194-202. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0403355. DOI:10.1086/421038. Bibcode:2004ApJ...609..194M. (anglicky) 
  9. Deklinace 24° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 66° od jižního nebeského pólu. Jižně od 66° jižní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 66° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  10. O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: Hidden Treasures. [s.l.]: Cambridge University Press, 2007. ISBN 0-521-83704-9. (anglicky) 
  11. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 6369: Mlhovina Malý duch [online]. astro.cz, 2017-10-28 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  12. POTTASCH, S. R.; BERNARD-SALAS, J. Abundances of planetary nebulae NGC 3242 and NGC 6369. Astronomy and Astrophysics [online]. Listopad 2008 [cit. 2019-02-07]. Roč. 490, čís. 2, s. 715-724. Dostupné online. arXiv:0809.3745. DOI:10.1051/0004-6361:200810721. Bibcode:2008A&A...490..715P. (anglicky) 
  13. KALER, Jim. NGC 6369 - The Little Ghost Nebula [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 6369 ve Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6369 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonoš [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 6369: Mlhovina Malý duch [online]. astro.cz, 2017-10-28 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online.