Národní park Abela Tasmana
 Abel Tasman National Park | |
|---|---|
| IUCN kategorie II (Národní park) | |
 Pláž Tōtaranui | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 1942 |
| Nadm. výška | 440 m n. m. |
| Rozloha | 2 253 km² |
| Správa | Ministerstvo památkové péče |
| Poloha | |
| Stát |  Nový Zéland |
| Souřadnice | 40°54′0,1″ j. š., 172°58′17,4″ v. d. |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
  Národní park Abela Tasmana | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní park Abela Tasmana (anglicky Abel Tasman National Park) je národní park v severní části Jižního ostrova Nového Zélandu u jihovýchodní hranice zálivu Golden Bay / Mohua.
Založení a název[editovat | editovat zdroj]
Park nese jméno po Abelu Tasmanovi, který v roce 1642 kotvil v zálivu Golden Bay a stal se stal prvním Evropanem, který spatřil Nový Zéland. Tento park byl založen v roce 1942 díky snahám novozélandské ornitoložky a ochránkyně přírody Pérrine Moncrieffové, která mezi lety 1943–1974 zasedala v radě parku.[1] Rok 1942 přitom připomínal 300 let od návštěvy Abela Tasmana.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Park pokrývá plochu kolem 237 km², což z něj činí nejmenší novozélandský národní park.[3] Skalní podloží je z žuly, což ovlivňuje vegetaci i barvu místních pláží. Po celé délce severní a východní hranice se táhne moře s písečnými plážemi a vysokou vegetací rostoucí až těsně k moři. Pobřeží je značně členité s řadou krytých zátok. Některé zátoky mají velmi mělkou vodu a bývají během odlivu zcela odvodněny, což poskytuje ideální krmiště pro vodní a mořské ptactvo. Park má vzhledem k ostatním novozélandským parkům relativně nízkou nadmořskou výšku; nejvyšším bodem je Mt Evans s výškou 1156 m n. m.[4]
Turismus[editovat | editovat zdroj]
Tento park pro své písčité pláže patří k vyhledávaným turistickým destinacím. Podél pobřeží se nachází řada turistických chat a kempů, které jsou propojeny trekem Abel Tasman, což je 60 km dlouhá pěší trasa, jedna z tzv. Great Walk, které se vyznačují vysokým standardem ubytovacích možností a kvality udržované pěší trasy. Část nebo rovnou celý track je možné absolvovat na kajaku.[5] K dalším turistickým aktivitám patří šnorchlování.[6]
Příroda[editovat | editovat zdroj]
Park v minulosti utrpěl masivním odlesňováním, avšak od vyhlášení národního parku v roce 1942 je těžba dřeva přísně zakázána a vegetace parku vzkvétá. Vegetaci strmých vlhkých údolí tvoří např. kapradinové stromy nebo stromy Ripogonum scandens a Freycinetia banksii. Sušší oblasti jako jsou hřebeny kopců nebo skalní výběžky jsou porostlé pabukem Nothofagus solandri a dále ve vnitrozemí i pabukem Nothofagus truncata. V pasekách a v místech po lesních požárech roste manuka i kanuka.[6]
V parku se lze setkat s řadou ptačích druhů včetně celé řady novozélandských endemitů. Místní zátoky bez lidských sídel poskytují ideální habitat pro některé druhy bahňáků (např. ústřičník proměnlivý), terejů (terej australský) i tučňáků (tučňák nejmenší). Z endemických ptáků lesů a křovin v parku žije např. chřástal weka, cistovníkovec novozélandský, pokřovník zelený, medosavka novozélandská, Petroica australis, pávík popelavý, holub maorský, tui zpěvný, Philesturnus carunculatus, Certhia americana nebo nestor kaka. Z místních druhů vrubozobých lze zmínit čírku novozélandskou či husici rajskou, místní ochranáři se navíc snaží o návrat kachny měkkozobé. Pobřežní vody obývá lachtan Forsterův. Z dalších zajímavých živočichů obývající park lze zmínit měkkýše z rodu Powelliphanta nebo šneka Rhytida oconnori, který je endemický národnímu parku Abel Tasman a zálivu Golden Bay.[7][6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ TAONGA, New Zealand Ministry for Culture and Heritage Te Manatu. Moncrieff, Pérrine [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Opening of Abel Tasman memorial 1942 (2nd of 2) [online]. Te Ara - the Encyclopedia of New Zealand [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ATKINSON, Brett. A guide to Abel Tasman National Park: When to go, where to stay and what to do. Stuff [online]. 2020-11-14 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BARNETT, Shaun. See more… Mt Evans. Wilderness Magazine [online]. 2019-07-17 [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Abel Tasman Coast Track. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Nature and history. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The animals of Abel Tasman National Park. Project Janszoon [online]. [cit. 2023-12-19]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Abel Tasman na Wikimedia Commons - Národní park Abela Tasmana na webu Ministerstva památkové péče
