Motocyklový motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Motor motocyklu Honda Super Cub, nejpopulárnějšího motocyklu v historii, kterého bylo vyrobeno přes 60 milionů kusů.

Motocyklový motor, motor pro pohon motocyklu, je zpravidla lehký spalovací motor s jedním až čtyřmi válci, nejčastěji vzduchem chlazený. Může být dvoutaktní nebo nověji i čtyřtaktní. Vzácněji se však používají i jiné typy motorů, jako je Wankelův motor nebo elektromotory. Motor je umístěn ve středu trojúhelníkového rámu, skútry mívají motor pod sedlem.

Některé starší mopedy (jako například VéloSoleX) měly třecí pohon přední pneumatiky, jinak motocyklový motor vždy pohání zadní kolo. Jeho mechanická energie se přenáší na poháněné kolo pásem (jen u nejstarších motocyklů), řetězem (nejčastěji válečkovým) nebo hřídelí. Většina motorů má převodovku se dvěma až šesti převodovými stupni. Především u těžkých cestovních strojů (například Honda GL1600) a u motocyklů vybavených postranním vozíkem (např. IMZ-Ural) se vyskytuje i zpátečka. Změna převodového stupně se obvykle provádí pomocí nožního pedálu a manuální spojky, některé starší modely měly krátkou ruční páku. Některé motocykly mají automatické (Honda DN-01) nebo poloautomatické převodovky.

Mimo území Spojených států se objemy motorů pohybovaly od 50 do 650 cm3, ale od roku 1968 se i v Evropě staly běžné motocykly s větším zdvihovým objemem. Ve Spojených státech jsou od 20. let 20. století normou motocykly s válci do V a s obsahem 850 cm3 i více.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Parní velocipéd Michaux-Perreaux vystavovaný roku 1998 na výstavě Umění motocyklu v Gugenheimově muzeu v New Yorku

První motocykly byly poháněny parními motory. Nejstarším příkladem takového řešení byl francouzský parní velocipéd Michaux-Perreaux z roku 1868. Po něm přišel americký Roperův parní velocipéd z roku 1869 a řada dalších jednostopých a vícestopých vozidel s parním pohonem, jež se vyráběly a prodávaly až do počátku 20. století.

Použitím rámů založených jak na takzvaném kostitřasu, tak na konstrukci pozdějšího a v mnoha směrech zcela moderního „bezpečného kola“, experimentovali výrobci těchto parních motocyklů jak s umístěním motoru, tak i se systémy převodů. Dnes má téměř každý motocykl motor umístěný ve středu rámu, což se stalo standardem někdy v prvním desetiletí 20. století, poté co konstruktéři vyzkoušeli téměř každé možné umístění motoru. Počátky uspořádání dnešních skútrů (včetně hřídelového pohonu) lze vysledovat až do 19. století, současné řešení však bylo obecně přijato až po válce. Moderní verze se stala populární v 50. letech a zůstává v zásadě stejná dodnes.

Zážehový motor s Ottovým cyklem byl poprvé použit u experimentální dvoukolky, kterou zkonstruoval Gottlieb Daimler, aby v praxi vyzkoušel možnosti takového motoru ve vozidle. Tento Daimlerův Reitwagen s motorem o výkonu 0,5 koně je mnohými považován za první „skutečný“ motocykl, přestože byl zhotoven ze dřeva, neboť motocykl není definován jako jakékoli dvoukolové motorové vozidlo, ale jako dvoukolové motorové vozidlo s motorem s vnitřním spalováním.[1] Tak například definuje motocykl anglický Oxfordský slovník.[2][3]

Vzrůstající zájem o čistou energii přivedl v uplynulých letech na trh řadu nových jednostopých vozidel s elektromotory, které jsou registrovány jako motocykly nebo skútry bez specifikace typu pohonné jednotky. V průběhu 20. století docházelo i k experimentům s dieselovými motocykly. Dnes jsou opět předmětem zájmu kvůli ekonomice spotřeby paliva, zejména v oblasti vojenské logistiky. Námořní pěchota Spojených států amerických si objednala nový motocykl M1030 M1 vybavený dieselovým motorem, který může používat stejné palivo jako obrněná vozidla, nákladní i terénní automobily i letadla.[4]

Převážná většina dnešních motocyklů má vzduchem či kapalinou chlazené dvoudobé nebo čtyřdobé motory. Na silnicích jsou tak vidět velmi rozmanité stroje s různým počtem a velikostí válců, rozličných konfigurací a rozdílnými chladicími systémy.

Dvoudobé versus čtyřtaktní[editovat | editovat zdroj]

Dvoutaktní motory mají méně pohyblivých částí než motory čtyřtaktní, zato však dvojnásobek počtu pracovních zdvihů za otáčku. Díky tomu jsou dvoudobé motory při srovnatelné hmotnosti mnohem silnější. Dvoutaktní motory poskytují větší zrychlení, ale při srovnání se čtyřdobým motorem mají podobnou maximální rychlost.[zdroj?] Vzhledem k horšímu mazání pístů, jelikož mazání obstarává mazivo obsažené ve směsi paliva a oleje, mají dvoudobé motory kratší životnost. Čtyřtaktní motory jsou obecně spojovány se širším výkonovým pásmem pro poněkud hladší dodávku energie, ale technologie jako jazýčkové ventily a výfukové ventilové systémy zlepšily jízdní schopnosti dvoutaktů.[zdroj?] Také úspora paliva je lepší u čtyřtaktů díky dokonalejšímu spalování paliva ve čtyřdobých motorech. Nicméně v rozvinutých zemích, kde se víc dbá na ekologické dopady, jsou dvojtaktní motory postupně nahrazovány čtyřtaktními.

Dvoudobé motocykly se ve světě sice stále vyrábějí ve velkém množství, většinou však jde o mopedy a skútry s nízkým obsahem a výkonem, které značně konkurují čtyřtaktům. Hlavní trhy dvoudobých motocyklů jsou v rozvojových zemích.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Motorcycle engine na anglické Wikipedii.

  1. Setright, L.J.K.(1979),, Guinness Superlatives, pp. 8–18, ISBN 9780851122007 
  2. |"motorcycle, n.",, Oxford University Press, March 2009, "1. A two-wheeled motor-driven road vehicle, resembling a bicycle but powered by an internal-combustion engine; (now) spec. one with an engine capacity, top speed, or weight greater than that of a moped." 
  3. Long, Tony(30 August 2007),"August 30, 1885: Daimler Gives World First 'True' Motorcycle",Wired, ISSN 1059-1028, https://www.wired.com/science/discoveries/news/2007/08/dayintech_0830 
  4. Ford, Dexter(24 February 2008),"Diesel-Sipping Motorcycle for the Marines",The New York Times, ISSN 0362-4331, https://www.nytimes.com/2008/02/24/automobiles/24KAWASAKI.html