Modranská keramika

Modranská keramika je označení výrobků vyráběných z pálené hlíny ve městě Modra na Slovensku. Její historie sahá do 14. století.^[1] Původní tvorba keramiky úzce souvisela s vinařstvím a vinohradnictvím. Rozvinula se v 17. století, kdy začaly v Modře vznikat první cechy a usídlili se zde habánští hrnčíři. Největší rozvoj byl zaznamenán v 18. století.

Modranská majolika se vyrábí z dvakrát vypalované hlíny. Glazované a malované motivy mají čtyři základní provedení:

pestré
zelené
modré
habánské

V současnosti se malují vzory podle vzorníku, který sesbíral a vytvořil Heřman Landsfeld začátkem 20. století.^[2] Kaolinová hlína pochází z ložisek v okolí města. Teplota při druhém vypalování dosahuje 1020 °C. Značková modranská majolika je točená, tvarovaná, glazovaná a malovaná výhradně ručně.^[1] Originální modranská keramika se prodává pouze pod chráněnou značkou.

Historie výroby keramiky v Modře^[3][editovat | editovat zdroj]

Původní výroba probíhala v dnes chráněném objektu technické památky, jejíž základ tvoří hradební systém s baštou z roku 1610. Jeho severozápadní kruhovitá obranná věž zvaná „Červená“ dnes slouží jako Galerie národního umělce Ignáce Bizmayera.

První hrnčířský cech byl v Modře založen v roce 1636. V období 1870–1880 zde existoval hrnčířský spolek Užitkové hrnčířské nádoby z Modry.

V roce 1883 byla založena Státní dílna džbánkařská, kterou později začalo spravovat město a založilo při ní Keramickou školu pod vedením Jozefa Mirky.

V roce 1911 byla Státní dílna džbánkařská pozměněna na Dílnu na dopracovávání keramického zboží, akciovou společnost Žák a spol. Podílníky v ní byli i Samuel Zoch a architekt Dušan Jurkovič.

V roce 1923 byla tato dílna přeregistrována na název Slovenská keramika a v roce 1952 na výrobní družstvo Slovenská lidová majolika.

Nepřetržitá výroba majoliky během staletí přitáhla do Modry mnoho osobností kultury a mistrů keramiků. Působili zde mimo jiné habánský keramik Heřman Lansfeld a národní umělec Ignác Bizmayer.

Ve městě se nachází i Muzeum Ľudovíta Štúra, v němž jsou soustředěny sbírky historické keramiky. Dokumentují různé styly a fáze vývoje modranské keramiky.

V současnosti (2012) je v Muzeu Ľudovíta Štúra výstava malíře majoliky Michala Petráše, jehož umění se rozvíjelo i pod vlivem džbánkáře Jána Karabelliho.