Mořská sůl
Mořská sůl se používá ve vaření nebo v kosmetice. Vyrábí se odpařením mořské vody. Výroba mořské soli (stejně jako kuchyňské soli) je datována už od pravěku.
Složení soli[editovat | editovat zdroj]
Jeden litr mořské vody obsahuje asi 35 g solí následujícího složení:
- 24042 miligramů chloridu sodného (68,7 %)
- 5013 miligramů chloridu hořečnatého (14,3 %)
- 3994 miligramů síranu sodného (11,4 %)
- 1006 miligramů chloridu vápenatého (2,9 %)
- 747 miligramů chloridu draselného (2,1 %)
- 96 miligramů hydrogenuhličitanu vápenatého (0,3 %)
- 78 miligramů bromidu hořečnatého (0,2 %)
- 15 miligramů chloridu strontnatého (0,04 %)
- 3 miligramy fluoridu sodného (0,009 %)
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Výroba soli začíná napuštěním systému kanálů nebo nádrží mořskou vodou. Poté se nechá působit sluneční záření a přirozené proudění vzduchu. Po odpaření vznikne hustý solný roztok. Mechanické nečistoty a látky, které se nerozpustí, se usadí na dně (přesto však ve výsledné soli mohou zůstávat mikročástice např. plastů[1]). Roztok je poté rozváděn do mělkých krystalizačních nádrží. V této fázi sůl začne krystalizovat. Vzniklá sůl je hrubozrnná, ale dá se i namlít. Tímto procesem si sůl zachová všechny přírodní prvky.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
V několika zemích (převážně v Číně a v Indii) byla mořská sůl jediným zdrojem soli. Prodej mořské soli byl velký zdroj příjmů pro vládu. Kolem roku 110 př. n. l. prohlásil tehdejší vládce Číny Wu-ti monopol v obchodu s mořskou solí. Nelegální obchod s ní byl potrestán trestem smrti.
V roce 1930 navrhla Britská správa Indie daň ze soli. To vedlo ke slavnému Solnému pochodu, který vedl Mahátma Gándhí.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Gastronomie[editovat | editovat zdroj]
Mořská sůl je zvažována některými kuchaři, jako zdravější alternativa k kuchyňské soli. Má výraznější chuť než běžná kuchyňská sůl. Často bývá ochucována různými bylinkami a dalšími příchutěmi.[3]
Kosmetika[editovat | editovat zdroj]
Mořská sůl uklidňuje citlivou pokožku a zmírňuje její podráždění. Smícháním oleje a soli, jde vytvořit hustá pasta, která se dá použít jako přírodní peeling.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zeezout na nizozemské Wikipedii a Sea salt na anglické Wikipedii.
- ↑ Stolní mořská sůl obsahuje plastové částice. dTest [online]. 2018-07-02 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Odpařování mořské vody [online]. FYZMATIK, 2013-2-17 [cit. 2015-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ PŘÍHODOVÁ, Anna. V čem se liší drahá sůl od té obyčejné?. vitalia.cz [online]. 2012-1-27 [cit. 2015-7-27]. Dostupné online.
- ↑ Jak využít mořskou sůl pro krásu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-4-8 [cit. 2015-7-27]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mořská sůl na Wikimedia Commons
