Mladovožická pahorkatina
| Mladovožická pahorkatina | |
|---|---|
| Nejvyšší bod | 638 m n. m. (Velký Blaník[1]) |
| Rozloha | 739,27[1] km² |
| Střední výška | 459[1] m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Vlašimská pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Jankovská pahorkatina Blanická brázda Kácovská pahorkatina Načeradská pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Povodí | Sázava, Lužnice |
| Souřadnice | 49°38′48″ s. š., 14°52′24″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | IIA-2A |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mladovožická pahorkatina je geomorfologický podcelek v celku Vlašimská pahorkatina, který je součástí podsoustavy Středočeská pahorkatina. Nejvyšším bodem pahorkatiny je Velký Blaník (638 m n. m.). Nejnižší místo u Sázavy dosahuje 295 m n. m. Území o rozloze 739 km2 se rozprostírá podél dolního toku Blanice, od Sudoměřic u Tábora na jihu až k Sázavě na severu. Ve středu oblasti se nachází město Vlašim. Osu podcelku, jehož podloží budují horniny moldanubika (pararuly, ortoruly a migmatity), vytváří blanická brázda. V Mladovožické pahorkatině se nachází CHKO Blaník.
Členění na okrsky
[editovat | editovat zdroj]Charakteristika okrsků
[editovat | editovat zdroj]Jankovská pahorkatina
[editovat | editovat zdroj]Jankovská pahorkatina se nachází v jihozápadní části podcelku. Severojižně orientovaný okrsek kopíruje úpatí zlomového svahu na okraji výše položené Votické vrchoviny. Zvlněný terén pahorkatiny zaujímá výšku okolo 500 m n. m. Široká údolí se zde střídají nejen s plošinami holoroviny a pedimenty, ale také s výraznějšími prvky reliéfu, jako jsou krátké strukturní hřbety, suky a odlehlíky.[2]
Jankovská pahorkatina je dále členěna na podokrsky:[3]
- Popovická pahorkatina (kóta 586,5 m n. m.)
- Jiřetická pahorkatina (kóta 575 m n. m.)
- Chotovinská pahorkatina (Chocholouš 623,3)
Blanická brázda
[editovat | editovat zdroj]Blanická brázda se rozprostírá podél toku Blanice, přibližně mezi Mladou Vožicí a Vlašimí. Okrsek odpovídá poloze geologické jednotky blanická brázda, která představuje výrazný zlomový systém pokračující přes jižní Čechy až do Rakouska. Průběh blanické brázdy doprovází zrudnění.[4] Bylo zde dobýváno například zlato (PP Roudný) či stříbro (u Ratibořských hor).[2] Blanická brázda se dále člení na podokrsky:[3]
- Velišská pahorkatina (Hříva 519,2 m n. m.)
- Šebířovská pahorkatina (kóta 510 m n. m.)
Kácovská pahorkatina
[editovat | editovat zdroj]Kácovská pahorkatina, nacházející se v severní části Mladovožické pahorkatiny, má obdobný charakter jako okrsek Blanická brázda. Územím protéká Blanice, Sázava a jejich přítoky, takže se zde výrazně uplatňuje fluviální eroze. Meandry Sázavy jsou dokonale zaklesnuty. V údolí řeky se nacházejí pedimenty a místy i akumulační říční terasy.[2]
Kácovská pahorkatina je dále členěna na podokrsky:[3]
- Ratajská pahorkatina (Klásek 502,8 m n. m.)
- Libežská vrchovina (Kostelík 534 m n. m.)
- Kondracká pahorkatina (Na dílech 534,9 m n. m.)
- Sedmpanská pahorkatina (kóta 454,3 m n. m.)
Načeradská pahorkatina
[editovat | editovat zdroj]Načeradská pahorkatina, zahrnující hrásť Malého a Velkého Blaníku, představuje nejvyšší část Mladovožické pahorkatiny. Na jihovýchodě je omezena zlomovým svahem, Načeradským srázem. V okrsku se nachází četné kryogenní tvary.
Načeradská pahorkatina se dále člení na podokrsky:[3]
- Keblovská pahorkatina (Javornická hůra 583,1 m n. m.)
- Louňovická vrchovina (Velký Blaník 634,8 m n. m.)
- Bělečská pahorkatina (Pravětický vrch 597,9 m n. m.)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Mladovožická pahorkatina, s. 294.
- ↑ a b c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. S. 60–61.
- ↑ a b c d Geomorfologická československá.
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Malá encyklopedie geologie. České Budějovice: JIH, 1993. 248 s.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech = Geomorphological regionalization of the relief of Bohemia. Praha: Kartografie, 2006. 80 s. ISBN 80-7011-913-6. OCLC 1001471218 (česky, anglicky)
- BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0.