Mithradatés I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Mithradatés I.
Portrét
Narození 195 př. n. l.
Úmrtí 138 př. n. l. (ve věku 56–57 let)
Potomci Fraatés II. a Rhodogune of Parthia
Otec Friapatios
Mithradatés I. (parthsky Mithradát či Mithradáta, řecky Μιθραδάτης) byl parthský velkokrál z dynastie Arsakovců panující v letech 171139/138 př. n. l. Byl synem krále Friapatia (vládl 191176 př. n. l.) a měl přinejmenším dva bratry – Fraata a Artabana.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Mithradatés je považován za tvůrce velmocenského postavení parthské říše. Na počátku jeho vlády byla moc Arsakovců v podstatě omezena jen na vlastní Parthii a krajů u Kaspického moře, na konci Mithradatés ovládal téměř celý Írán a Mezopotámii, jádro někdejších držav Achaimenovců. Cestu k těmto úspěchům králi usnadnilo oslabení seleukovské monarchie na západě i řecko-bakterské říše na východě, dvou tradičních parthských protivníků, avšak rychlost expanze jednoznačně souvisí s jeho osobními schopnostmi.

Svou dobyvačnou politiku zaměřil Mithradatés nejprve proti bakterské říši, jíž mezi lety 160 a 155 př. n. l. odňal území ovládané kdysi Arsakem I.[1] Pak se obrátil na západ, kde po roce 148 př. n. l. zcela opanoval Médii, satrapii, která již roku 161/160 př. n. l. vypověděla poslušnost svým seleukovským pánům.[2] To byl rozhodující průlom, neboť bez kontroly médských krajů nemohl král pomýšlet na další výboje v západně položených oblastech.

Není známo, zda se parthská vojska v příštích letech vypravila opět na bakterskou půdu, nebo zda ihned zahájila zdlouhavé dobývání Mezopotámie – každopádně v červenci 141 př. n. l. byl Mithradatés prokazatelně pánem Seleukie nad Tigridem, tehdy nejvýznamnějšího mezopotámského města, a nechal se zde slavnostně korunovat králem.[3] Snahy Seleukovce Démétria II. vytlačit Parthy nazpět do íránské vysočiny skončily neúspěšně a sám Démétrios upadl do zajetí.[4] Mithradatés stihl zatím ještě porazit nomádské Saky, kteří na přelomu let 141 a 140 př. n. l. vpadli do Hyrkánie.

Výrazem Mithradatových vojenských a politických úspěchů se stalo přijetí starého médského a perského titulu král králů (šáhanšáh), jejž od těch dob užívali všichni parthští vladaři. Král se snažil vystupovat jako filhelén, aby si naklonil řecké osadníky žijící v jeho nových državách, takže na jeho mincích se lze setkat s tradičními tituly helénistických monarchů – Sótér (Spasitel), Euergetés (Dobrodinec) atd.[5] Také hlavní rezidence Parthů se za Mithradata přesunula do nově získaných krajů, stal se jí Ktésifón naproti Seleukii nad Tigridem.

Mithradatés I. zemřel roku 139/138 př. n. l. na vrcholu moci a svou rozlehlou říši odkázal nezletilému synovi Fraatovi, za něhož zpočátku řídila státní záležitosti jeho matka.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Iustinus 41, 6
  2. Místodržitelem Médie jmenoval Mithradatés jistého Bakasa.
  3. Dochovaná klínopisná tabulka dokládá, že nejpozději 12. října 141 př. n. l. uznával Mithradatovu vládu i Uruk na jihu Mezopotámie.
  4. Iustinus, 36, 1
  5. SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 25–26. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fraatés I.
Znak z doby nástupu Parthský král
171139/138 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Fraatés II.