Mithradatés I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mithradatés I.
Portrét
Narození 195 př. n. l.
Úmrtí 138 př. n. l. (ve věku 56–57 let)
Potomci Fraatés II.
Otec Friapatios
Mithradatés I. (parthsky Mithradát či Mithradáta, řecky Μιθραδάτης) byl parthský velkokrál z dynastie Arsakovců panující v letech 171139/138 př. n. l. Byl synem krále Friapatia (vládl 191176 př. n. l.) a měl přinejmenším dva bratry – Fraata a Artabana.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Mithradatés je považován za tvůrce velmocenského postavení parthské říše. Na počátku jeho vlády byla moc Arsakovců v podstatě omezena jen na vlastní Parthii a krajů u Kaspického moře, na konci Mithradatés ovládal téměř celý Írán a Mezopotámii, jádro někdejších držav Achaimenovců. Cestu k těmto úspěchům králi usnadnilo oslabení seleukovské monarchie na západě i řecko-bakterské říše na východě, dvou tradičních parthských protivníků, avšak rychlost expanze jednoznačně souvisí s jeho osobními schopnostmi.

Svou dobyvačnou politiku zaměřil Mithradatés nejprve proti bakterské říši, jíž mezi lety 160 a 155 př. n. l. odňal území ovládané kdysi Arsakem I.[1] Pak se obrátil na západ, kde po roce 148 př. n. l. zcela opanoval Médii, satrapii, která již roku 161/160 př. n. l. vypověděla poslušnost svým seleukovským pánům.[2] To byl rozhodující průlom, neboť bez kontroly médských krajů nemohl král pomýšlet na další výboje v západně položených oblastech.

Není známo, zda se parthská vojska v příštích letech vypravila opět na bakterskou půdu, nebo zda ihned zahájila zdlouhavé dobývání Mezopotámie – každopádně v červenci 141 př. n. l. byl Mithradatés prokazatelně pánem Seleukie nad Tigridem, tehdy nejvýznamnějšího mezopotámského města, a nechal se zde slavnostně korunovat králem.[3] Snahy Seleukovce Démétria II. vytlačit Parthy nazpět do íránské vysočiny skončily neúspěšně a sám Démétrios upadl do zajetí.[4] Mithradatés stihl zatím ještě porazit nomádské Saky, kteří na přelomu let 141 a 140 př. n. l. vpadli do Hyrkánie.

Výrazem Mithradatových vojenských a politických úspěchů se stalo přijetí starého médského a perského titulu král králů (šáhanšáh), jejž od těch dob užívali všichni parthští vladaři. Král se snažil vystupovat jako filhelén, aby si naklonil řecké osadníky žijící v jeho nových državách, takže na jeho mincích se lze setkat s tradičními tituly helénistických monarchů – Sótér (Spasitel), Euergetés (Dobrodinec) atd.[5] Také hlavní rezidence Parthů se za Mithradata přesunula do nově získaných krajů, stal se jí Ktésifón naproti Seleukii nad Tigridem.

Mithradatés I. zemřel roku 139/138 př. n. l. na vrcholu moci a svou rozlehlou říši odkázal nezletilému synovi Fraatovi, za něhož zpočátku řídila státní záležitosti jeho matka.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Iustinus 41, 6
  2. Místodržitelem Médie jmenoval Mithradatés jistého Bakasa.
  3. Dochovaná klínopisná tabulka dokládá, že nejpozději 12. října 141 př. n. l. uznával Mithradatovu vládu i Uruk na jihu Mezopotámie.
  4. Iustinus, 36, 1
  5. SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 25–26.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha : Orbis, 1977. 252 s. (česky)  
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt : Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fraatés I.
Znak z doby nástupu Parthský král
171139/138 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Fraatés II.