Artabanos I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Artabanos I.
Portrét
Narození 2. století př. n. l.
Parthská říše
Úmrtí 124 př. n. l.
Parthská říše
Potomci Mithradatés II. a Sinatrukés
Otec Friapatios
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mince Artabana I. z roku 188 seleukovské éry (125/124 př. n. l.)

Artabanos I. (parthsky Ardaván či Artapána, řecky Αρτάβανος) byl parthský velkokrál z rodu Arsakovců panující v letech 128124/123 př. n. l. Jeho otcem byl král Friapatios, bratry králové Fraatés I. a Mithradatés I.[1] Ve starší literatuře je Artabanos někdy označován jako Artabanos II., protože část badatelů počítá za Artabana I. krále Arsaka II.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Artabanos se ujal vlády v době, kdy parthská říše sváděla těžké boje s kočovníky na východě a utrpěla při nich vážné porážky (smrt krále Fraata II.). Zdá se, že nový panovník musel platit útočníkům, mezi nimiž dominovali Sakové, tribut,[2] ale další vývoj dokládá, že Parthové neměli situaci ani poté pod kontrolou. Jedna část Saků pronikla dokonce až do severní Mezopotámie, většina pak obsadila Drangianu u dnešních hranic s Afghánistánem, která podle nich získala nové jméno Sakastán (dnes Sístán).[3]

Na západě začal Parthy ohrožovat nově zformovaný stát Charakéné na jihu Mezopotámie, kde se zmocnil vlády jistý Hyspaosinés (cca 130122/121 př. n. l.), původně seleukovský eparcha.[4] V roce 128/127 př. n. l. Charakenští obsadili Babylón a Seleukii nad Tigridem, snad v souvislosti s bezohledným jednáním Himéra, místodržitele Babylonu, jehož do funkce dosadil Fraatés II.[5]

Koncem desetiletí se rozhořely další intenzivní boje s kočovníky, v jejichž průběhu Artabanos I. padl.[6] Svému synu Mithradatovi zanechal nelehký úkol – konsolidovat parthskou moc v rozlehlém prostoru říše a odrazit vnější nepřátele.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Viz genealogie Arsakovců na serveru Parthia.
  2. Jan z Antiochie, FHG IV, ed. C. Müller, s. 561.
  3. SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. S. 29. 
  4. K Hyspaosinovi viz článek Charax Archivováno 26. 11. 2011 na Wayback Machine na serveru Livius.
  5. Iustinus, 42, 1
  6. Iustinus, 42, 2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der parthischen Geschichte. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1980. ix, 132 s. ISBN 3-534-07064-X. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Fraatés II.
Znak z doby nástupu Parthský král
128124/123 př. n. l.
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Mithradatés II.