Mirotínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mirotínek
Pohled na Mirotínek od jihu
Pohled na Mirotínek od jihu
Lokalita
Charaktervesnice
ObecTvrdkov
OkresBruntál
KrajMoravskoslezský kraj
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel8 (2011)[1]
Katastrální územíMirotínek (3,75 km²)
PSČ793 44
Počet domů30 (2011)[1]
Mirotínek
Mirotínek
Další údaje
Kód části obce95516
Kód k. ú.695513
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirotínek (1869–1910 Měrotín, německy Merotein[2]) je vesnice nedaleko města Rýmařov (cca 15 km jihozápadním směrem) s tuctem obyvatel, v létě povětšinou osidlována chataři. Správně je částí obec Tvrdkov. Leží na rozhraní Olomouckého a Moravskoslezského kraje. Vesnicí protéká potok Dražůvka.

Obec má ve znaku tři lilie ve štítu.[3]

Na východě nad vesnicí pod Mirotínským vrchem (632 m.n.n se) nalézá skála zvaná "Polské kameny" (dnes ukryta lese), kde v době tzv. Švédské války v 17. století padli a byli pohřbeni polští vojáci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mirotínek patřil panství šumvaldského, kterou r. 1381 Jindřich ze Šumvaldu prodal Janovi a bratřím ze Šumvaldu. Roku 1446 věnoval Viktorin ze Šumvaldu své manželce Anně na Šumvaldě, Mirotíně a Lipině deset hřiven roční činže, později se dostal Miličským a r.1550 Albrechtovi z Boskovic na Úsově. V urbáři úsovském z let 1650-1675 jsou zapsáni s mlynářem a rychtářem (na č.25) celkem 24 zahradníci (domkáři), z nichž 9 usedlostí stálo pustých. Osadníci již měli tehdy jména vesměs německá. Zákupní rychtu, která však nebyla obdařena svobodami písemnými, koupil r.1581 jakýsi Michal Leiter z Mladoňovic, jehož rod ji měl v držení přes 100let [4]

V roce 1793 zde bylo 42 domů, 262 obyv. ; r.1880 49 dom , 320 obyv. ; r.1900 52 domů, 280 katolických a německých obyvatel, rolníků a tkalců.[4]

V roce 1980 byla obec připojena k Tvrdkovu.

Při bleskových povodních roku 2020 rozvodněná Dražůvka strhla jeden z mostků a na mnoha místech poničila vyzděné břehy.

Vybavenost[editovat | editovat zdroj]

Obec nikdy neměla vlastní kostel, ale je zde zvonička nacházející se poblíž bývalé dědičné rychty. Od roku 1784 byla obec součástí tvrdkovské farnosti.

V obci se nachází Mirotínský hřbitov, kde se od roku 1969 nepohřbívá. Vznikl ve dvacátých letech minulého století. Na hřbitovním kříži je vytesán letopočet 1926. Mirotínští občané jsou pohřbíváni na hřbitově tvrdkovském.

Ve středu obce se nachází stará základní školu (jednotřídní škola byla r. 1816 postavena a r.1852 rozšířena [4] ), nyní využívanou k bydlení, poštovní schránku, opuštěnou autobusovou zastávku a vývěsní desku. Níže směrem po proudu je stanoviště kontejnerů na tříděný odpad.

Do obce je zavedena elektřina a telefonní síť.

V obci není žádný obchod. V minulých letech[kdy?] byl tento problém řešen pojízdnou prodejnou se základními potravinami a potřebami, která byla provozována jedním z chatařů. Nejbližšímu obchod je vzdálen 3 km chůze do kopce v Tvrdkově. Podobně je tak tomu s dopravou, za kterou je nutno do Tvrdkova.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Mirotínku podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[5]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 343 320 279 280 233 220 190[p 1] 128 113 64 28 16 15 8
  1. z toho: 5 Čechoslováků, 185 Němců; všichni římští katolíci

V Mirotínku je evidováno 62 adres : 30 čísel popisných (trvalé objekty) a 32 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[6] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 30 domů, z toho 6 trvale obydlených.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 595. 
  3. Historie. www.tvrdkov.cz [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné online. 
  4. a b c PINKAVA, Viktor. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a rýmařovský okres. 1.. vyd. Brno: Musejní spolek v Brně, 1922. 393 s. S. 313–314. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 710–711.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 98.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1082–1083.  Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Česká statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online. 
  6. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PINKAVA, Viktor. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a rýmařovský okres.. Brno: Musejní spolek v Brně, 1922. 393 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]