Milostné písně
| Milostné písně | |
|---|---|
| Love Songs | |
| Žánr | monoopera |
| Skladatel | Ana Sokolovićová |
| Libretista | Ana Sokolovićová |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | angličtina, francouzština, srbština, irština, latina |
| Literární předloha | milostné básně různých autorů |
| Premiéra | 25. března 2008, Toronto, Richard Bradshaw Amphitheatre (Queen of Puddings Music Theatre) |
| Česká premiéra | 20. listopadu 2018, Brno, Stará radnice (opera povera) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Milostné písně (v anglickém originále Love Songs) je monoopera pro ženský hlas a saxofon srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolovićové z roku 2010. Libreto sestavila skladatelka z milostných básní v pěti různých jazycích (angličtina, francouzština, srbština, irština a latina). Premiéru měla 25. března 2008 v torontském divadle Richard Bradshaw Amphitheatre v podání divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre.
Vznik, charakteristika a historie
[editovat | editovat zdroj]Původem srbská skladatelka působící v Kanadě Ana Sokolovićová spolupracovala od počátku 21. století s torontskou divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre. Pro ni napsala kratší vokální skladby Pesma a Sirènes a poté svou první operu Půlnoční soud – The Midnight Court z roku 2005 podle slavné irské komické básně Briana Merrimana, která byla provedena i v londýnské Covent Garden a přispěla k tomu, že Hudební rada Quebecu jmenovala Sokolovićovou skladatelkou roku za rok 2007. Pro stejnou společnost napsala Sokolovičová i svou následující operu, mnohem skromnějších rozměrů (pouze jedna zpěvačka a jeden instrumentalista, necelá hodina trvání) nazvanou Milostné písně (Love Songs).[1][2]
O námětu Sokolovićová napsala: „Láska byla a vždy bude nevyčerpatelnou inspirací lidské tvořivosti. Láska nás následuje všude; láska je příčina a následek. Láska evokuje nejsilnější lidské emoce: láska vedla lidi k válkám, ale také inspirovala nejkrásnější básně. Všechny jazyky zpívají o lásce stejným způsobem. Každé štěstí, strach, smutek a něha je podobná druhému.“[3]
Milostné písně nejsou klasický operní útvar (jsou také někdy označovány za „písňový cyklus“). Jedná se o operní monolog pro jednu zpěvačku s doprovodem saxofonu. Libreto skladatelka sestavila z básní o lásce v pěti jazycích svých oblíbených autorů. V revidované verzi z roku 2016 následují v tomto pořadí:
- Amaru: She's in the House (anglický překlad)
- Vasko Popa: Dan ti bogat u naručju
- Walt Whitman: Song of the Open Road
- Paul Éluard: Certitude
- Michael Harnett: Dán do Lara
- Émile Nelligan: Ma mère
- Miroslav Antić: Plava zvezda
- Seymour Rice a Albert H. Brown: You Tell Me Your Dream, I’ll Tell You Mine
- William Shakespeare: O Mistress Mine
- Elizabeth Barrettová-Browningová: How I do Love Thee?
- Paul Éluard: Ma morte vivante
- Gaius Valerius Catullus: báseň 101 (Multas per gentes et multa per aequora uectus)
- Gaius Valerius Catullus: báseň 65 (Etsi me adsiduo defectum cura dolore)[4]
(Oproti počáteční verzi chybí verše Lazy Kostiće.[1]) Tyto básně jsou seřazeny do pěti tematických oddílů („vět“), které skladatelka označuje jako čístá láska, něžná láska, dětská láska, zralá láska a láska k osobě, kterou jsme ztratili. Tyto věty jsou koncipovány lyricky. Mezi nimi jsou čtyři mezihry – autorka je nazývá „holubice“ – v nichž jsou slova „miluji tě“ recitována ve sto jazycích (včetně češtiny); ty jsou spíše rychlého, rytmického rázu.[3]
Hlavní role je značně náročná; slovy recenzentky Wandy Dobrowské jediná představitelka „zpívá, ale také šeptá, vzdychá, naříká, některé části má v Sprechgesangu, jiné recituje, musí zvládat rytmickou hru na tělo a kromě hlasového výkonu táhne souvislý hudebně-dramatický proud díla hereckou a pohybovou akcí“.[5] Napsána byla původně pro mezzosopranistku Lauren Phillipsovou, která tuto postavu zpívala při světové premiéře.[1] Ale i saxofon je jejím důstojným protihráčem a jsou od něj vyžadovány různé alternativní nátiskové techniky, používání perkusivních tónů, vzduchových tónů apod.[5] Česká operní kritička Helena Havlíková ve své (nepříliš příznivé) recenzi popsala styl Sokolovićové v této opeře takto: „Její hudba je eklektickou směsí odkazující tu k romantické nebo veristické opeře, tu k world music, folklorní a etnické hudbě, někdy k chorálu.“[6]
Původní inscenace Milostných písní od Queen of Puddings Music Theatre byla hrána na různých místech v Kanadě i mimo ni, mimo jiné na 25. hudebním bienále v Záhřebu roku 2009. Lauren Phillipsovou vystřídala pro evropské turné Shannon Mercerová, původní scénické řešení Brenta Krysy bylo nahrazeno choreografií Marie-Josée Chartierové.[1] V letech 2012/2016 skladatelka připravila novou verzi pro soprán, kterou připravila montrealská operní společnost Chants Libres se zpěvačkou Marie-Annick Béliveauovou a saxofonistou Jeanem Deromem a která měla premiéru 27. září 2017.[4][7] V prosinci 2020 ji představila kanadská Tapestry Opera (se zpěvačkou Xin Wang a saxofonistou Wallacem Halladayem).[8][9]
V Česku inscenovala tuto operu divadelní společnost opera povera (v koprodukci se Slovinským komorním hudebním divadlem). Interprety byli slovinská mezzosopranistka Irena Yebuah Tiran a saxofonista Lovro Rybar, režii měl slovinský operní režisér působící v Česku Rocc, kostým navrhl Atelje Dobrovoljc, dramaturgem byl Pavel Petráněk. Po premiéře této inscenace v Lublani 16. října 2018 následovala česká předpremiéra na Staré radnici v Brně 20. listopadu a o dva dny později pak uvedení v kapli Božího Těla (Uměleckém centru Univerzity Palackého) v Olomouci v rámci festivalu Opera Schrattenbach 2018. Soubor ji pak hrál na jiných místech ve Slovinsku (Novo mesto).[7][10] V Praze ji představil 24. února 2020 v domě U Kamenného zvonu v rámci festivalu Opera 2020.[5][6]
První kanadská inscenace byla přijata velmi příznivě. Podle pozdějšího hodnocení „uchvátila kritiky i publikum od okamžiku prvního kontaktu“.[9] Jedna z dobových recenzí (Tamara Bernsteinová v The Globe and Mail) například tvrdí, že se jedná o „vynikající dílo“, ve kterém se Sokolovićová „dotkla pravěkého srdce západní civilizace“.[11] Recenze Johna Gilkse v časopisu Opera Canada označuje Milostné písně za „hudebně a dramaticky bohaté dílo“.[8]
Kritický ohlas v českých zemích byl vyrovnanější. Hudební kritička Helena Havlíková ve webovém časopise OperaPlus formulovala k Milostným písním některé výhrady, mimo jiné vyslovila „podivení, jak málo humoru, ženské rozmarnosti, ba nevážné rozpustilosti nese zkušenost Sokolovićové […] s láskou“. Rovněž mnohojazyčné texty neocenila: „nechám-li zaznít slovo láska ve sto jazycích, není účinek obsahu toho slova stonásobně zesílen“.[6] Opačně ji hodnotila například Wanda Dobrovská v KlasikaPlus, jež dala své recenzi název „Miluji Tě“ 100x jinak; podle ní byla tato opera „strhující“ a Milostné písně „přinesly divákům zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat“.[5] Pro kritičku Radmilu Hrdinovou v Novinky.cz byla česká inscenace „příjemným emotivním zážitkem“.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d BERNSTEIN, Tamara. The Vocal Music of Ana Sokolović: Love Songs for the Twenty-First Century. Circuit. Musiques contemporaines. 2012, roč. 22, čís. 3, s. 32. Dostupné online [cit. 2021-03-26]. ISSN 1183-1693. (anglicky)
- ↑ An interview with Ana Sokolović [online]. Toronto: Opera Toronto, 2011-09-02 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Sokolovic, Ana – Love Songs (2012/2016) [online]. London: Boosey & Hawkes, 2016 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOKOLOVIĆ, Ana. Love Songs – Opéra : Livret [online]. Montréal: Chants Libres, 2017 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c d DOBROVSKÁ, Wanda. „Miluji Tě“ 100x jinak. KlasikaPlus [online]. KlasikaPlus.cz, z.s., 2020-02-26 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. ISSN 2571-4171.
- ↑ a b c HAVLÍKOVÁ, Helena. Operní panorama Heleny Havlíkové (266). OperaPlus [online]. Opera PLUS, 2020-03-17 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. ISSN 1805-0433.
- ↑ a b Ana Sokolovič: Ljubezenske pesmi [online]. Ljubljana: Slovensko Komorno Glasbeno Gledališče, 2018, rev. 2019 [cit. 2021-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-18. (slovinsky)
- ↑ a b GILKS, John. Review: Tapestry’s Love Songs “musically and dramatically rich piece of work”. Opera Canada [online]. Opera Canada Publications, 2020-12-02 [cit. 2021-03-26]. Roč. 61. Dostupné online. ISSN 0030-3577. (anglicky)
- ↑ a b RITCHIE, Ian. Love Songs – A Saxophony. Opera Going Toronto [online]. 2020-11-30 [cit. 2021-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Naše produkce - LOVESONGS [online]. Brno: opera povera [cit. 2021-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-14.
- ↑ BERNSTEIN, Tamara. Falling in love with Love Songs. The Globe and Mail [online]. The Woodbridge Company, 2008-03-27 [cit. 2021-03-26]. Roč. 165. Dostupné online. ISSN 0319-0714. (anglicky)
- ↑ HRDINOVÁ, Radmila. Inscenovat operu trochu jinak a jinde. Novinky.cz (Právo) [online]. Borgis a.s., 2020-09-29 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.