Miloslav Šafrán
| Miloslav Šafrán | |
|---|---|
| Narození | 7. prosince 1924 Kylešovice  Československo |
| Úmrtí | 21. prosince 2014 (ve věku 90 let) Opava Česko |
| Bydliště | Opava |
| Národnost | česká |
| Občanství | české |
| Vzdělání | vyučený tesař |
| Povolání | voják, dělník |
| Zaměstnavatelé | Adolf Krommer, továrna Minerva |
| Znám jako | válečný veterán |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Choť | Zlatuše Šafránová, rozená Matlušková |
| Rodiče | Josef Šafrán |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Desátník Miloslav Šafrán (7. prosince 1924, Kylešovice – 21. prosince 2014, Opava) byl český voják nuceně nasazený za druhé světové války a poválečný politický vězeň.
Život
[editovat | editovat zdroj]Válka
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1924 v tehdy ještě samostatných Kylešovicích (dnes městská část Opavy). Jeho otec, prvoválečný legionář, zemřel v roce 1936. V opavské firmě Adolfa Krommera na výrobu montovaných domků se vyučil tesařem.[1]
Roku 1942 byl jako nuceně nasazený odveden do Německa. Pracoval mimo jiné na obnově vesnic u přehrady Edersee, jejíž hráz byla poškozená skákající pumou pří spojeneckém útoku a vlna z protržené hráze s sebou vzala vše až po město Kassel.[1] Dostal se také na dva měsíce do Osvětimi, kde montoval vězeňské ubikace a na vlastní oči viděl utrpení místních vězňů. Při pracích v Heydebrecku zažil bombardování chemičky IG Farben AG.
V březnu 1945 se mu podařilo uprchnout, dostal se na Těšínsko, kde právě probíhaly osvobozovací boje Rudé armády. Miloslav Šafrán vstoupil do 1. československého armádního sboru jako kulometčík tanku T-34.[2] Po konci války se svým praporem na Bruntálsku asistoval při soustřeďování odsouvaných Němců organizovaném Místním bezpečnostním strážním oddílem.
| „ | Členové Revoluční gardy si tam přinesli prádelní koš. My jsme se divili, na co to bude. Oni ty Němce šacovali. Prstýnky, náušnice, řetízky. O to všechno je obrali. Když ta náušnice nešla sundat, tak ji kolikrát škubali. Protrhnuli jí ucho a hodili to do koše. | “ |
| — Miloslav Šafrán[3] | ||
Poválečné období
[editovat | editovat zdroj]Roku 1947 odešel desátník Šafrán z rodinných důvodů z armády. Po únoru 1948 se obával sílícího vlivu komunistů v Československu.[1] Během svého zaměstnání v opavské továrně na výrobu šicích strojů Minerva mu bylo opakovaně nabízeno členství v KSČ, což odmítl a začal dávat najevo své protikomunistické postoje. Od října 1949 pomáhá s organizací protikomunistických aktivit – verboval členy do protikomunistické organizace a podařilo se mu sehnat několik palných zbraní. Při razii Státní bezpečnosti v Minervě byli v listopadu 1949 zatčeni čtyři zaměstnanci továrny a 2. prosince byl zatčen i Miloslav Šafrán a jeho skupina.
Soud se konal v září 1950 v Opavě a Šafrán byl odsouzen podle §231 k šestnácti letům vězení za vlastizradu. První část trestu si odpykal v Ostravě a poté byl přemístěn na Mírov a následně do pracovně nápravného tábora Vojny u Příbrami, do uranových dolů.[1] Zde si odpykal převážnou část svého trestu. V roce 1960 byl z vazby podmínečně propuštěn. Po propuštění mohl vykonávat pouze práci pomocného dělníka.
Miloslav Šafrán zemřel 21. prosince 2014.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d LUCUK, Vít. Příběhy 20. století – Miloslav Šafrán [online]. Paměť národa, 2013-09-24 [cit. 2015-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14.
- ↑ a b Zemřel Miloslav Šafrán. Hláska – zpravodaj statutárního města Opavy. (2)2015, roč. 2015, čís. 2, s. 6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. Archivováno 14. 2. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Všechno jim vzali [online]. Místa paměti národa [cit. 2015-02-13]. Dostupné online.