Milan Kubát
Ing. prof. Milan Kubát | |
---|---|
poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1986 – 1990 | |
ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR | |
Ve funkci: 1979 – 1988 | |
Nástupce | Ladislav Gerle[1] |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 20. ledna 1927 Bratislava Československo |
Úmrtí | 2022 (ve věku 94–95 let) |
Alma mater | ČVUT |
Profese | politik a pedagog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Milan Kubát (20. ledna 1927 Bratislava[2] – 2022[3]) byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962–1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV.[4][5]
V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969–1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971–1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988.[6][4]
K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ.[6][7][4]
Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod (volební obvod č. 139 – Petržalka, Bratislava). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky
- ↑ Milan Kubát [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Opustil nás prof. Kubát [online]. Fakulta elektrotechnická České vysoké učení technické v Praze [cit. 2022-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Noví ministři vlády ČSSR. Rudé právo. Prosinec 1979, roč. 60., čís. 295, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Leden 2007 [online]. knihovna-teplice.cz [cit. 2012-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-29.
- ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Květen 1986, roč. 66., čís. 123, s. 3. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (česky) Milan Kubát v parlamentu
- Narození v roce 1927
- Úmrtí v roce 2022
- Absolventi ČVUT
- Čeští inženýři
- Pedagogové na ČVUT
- Členové KSČ
- Českoslovenští ministři elektrotechnického průmyslu
- Českoslovenští politici české národnosti
- Poslanci československého Federálního shromáždění
- Narození 20. ledna
- Narození v Bratislavě
- Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda
- Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
- Inženýři 20. století