Přeskočit na obsah

Milíře (Šindelová)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milíře
Pozůstatek bývalého stavení
Pozůstatek bývalého stavení
Lokalita
Charakterzaniklá obec
ObecŠindelová
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel29 (2021)[1]
Katastrální územíMilíře u Šindelové (12,44 km²)
Nadmořská výška700 m n. m.
Milíře
Milíře
Další údaje
Kód k. ú.762580
Zaniklé obce.cz4611
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milíře (německy Kohling[2]) jsou zaniklá obec, která se nacházela přibližně 2 km východně od obce Šindelovéokrese Sokolov. Rozprostírala se na jižních a západních svazích Vřesovce (784 metrů). Členila se na Dolní a Horní Milíře.

Milíře u Šindelové jsou katastrální území o rozloze 12,44 km².[3]

Pojmenování vesnice bylo odvozeno od milířů k výrobě dřevěného uhlí, které se zde hojně vyskytovaly. Český název byl stanoven v roce 1947 a odráží význam tohoto pojmenování.[4]

První písemná zmínka o Milířích pochází z roku 1583. Až do roku 1850 byly Milíře součástí jindřichovického panství, které patřilo Nosticům.

Obdobně jako v okolních obcích a osadách, měly i zdejší, po stráních roztroušené domy, roubené přízemky a štíty se strohou hrázděnou konstrukcí.[5] Obyvatelé se živili zejména těžbou dřeva a jeho pálením na dřevěné uhlí. To se dodávalo především do železáren v Šindelové a Rotavě. Od konce 19. století stála v Milířích škola. V obci byla pila, mlýn a myslivna. Pošta a kostel byly v Krásné Lípě.[4]

Zánik obce souvisí s jejím vylidněním po odsunu německého obyvatelstva po druhé světové válce. K demolicím opuštěných stavení došlo v padesátých letech 20. století. Zůstalo stát jen několik domů v dolní části obce, při silnici do Nejdku, kde později vznikla chatová osada.[4] Zaniklou vesnici připomíná mohutný památný strom Jasan v bývalých Milířích.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 707 obyvatel (z toho 318 mužů), z nichž bylo 704 Němců a tři cizinci. Až na deset evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 729 obyvatel: 728 Němců a jednoho cizince. Kromě sedmi evangelíků a sedmi lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů[8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 915 806 730 705 722 707 729 8 15
Domy 108 119 120 124 125 124 134 135 2

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1850 se staly samostatnou obcí.[4] V letech 1869 až 1900 byly Milíře obcí v okrese Kraslice, 1910 až 1930 obcí v okrese Nejdek, od roku 1950 osadou obce Šindelová.[9] K Milířům patřila osada Javořina, která s Milíři prakticky splývala a její pozdější osudy, včetně zániku, byly stejné jako osudy Milířů.[4]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
  2. Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-29. 
  4. a b c d e BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. ISBN 80-86630-06-4. S. 215–216. 
  5. PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 750. 
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 252. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 233. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Sokolov. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 319.  Archivováno 20. 1. 2022 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]